Vojenští zpravodajci závěry výroční zprávy BIS o ruských špionech zcela nepodpořili
Bude se schvalovat rozpočet, což se týká i zpravodajských služeb, které o sobě pravidelně na podzim dávají vědět. Méně pochopitelné je, že jim vláda trpí, aby výroční zprávy o své činnosti podávaly se zpožděním připomínajícím graviditu. Bezpečnostní informační služba (BIS) je navíc v posledních letech zvětšovala, čímž se blížilo celému roku. Proč BIS popsala ve své poslední výroční zprávě reje ruských špionů na našem území tak, že to rozvířilo pozornost veřejnosti? Navíc ji vydala téměř synchronně s výroční zprávou Vojenského zpravodajství (VZ), o níž zase bylo politiky avizováno, že alarmující závěry BIS podpoří!
Výroční zpráva BIS za rok 2007
BIS začíná svou zprávu kapitolou o terorismu. Popis místní islámské komunity je věcný a střízlivý. Bez hysterie, dokonce i s určitým odstupem je psáno o Íránu, že je „definován jako stát s tendencemi zneužít svůj jaderný program“. Zpravodajci totiž vědí, že nejrizikovějším státem v oblasti je jaderné zbraně již vlastnící nestabilní Pákistán.
Mediálně zatím opomíjena je významná pasáž o ochraně ekonomických zájmů. Poznatky o netransparentním vyvádění peněz cestou poradenských a PR agentur budou alarmující zejména u „podfinancovaných oblastí“. Různými podfuky jsou ohrožena čerpání z evropských fondů. Organizovaný zločin stejně jako různé podivné investiční skupiny penetrují veřejnou správu, soudnictví a policii. Situaci dokreslují (ve zprávě nezmíněné) různé úniky z policejních spisů, které zpětně dokládají, že leckterý politik navenek proti těmto jevům bojuje, ale s jejich aktivisty je v čilém kontaktu.
Značný důraz je znát z pasáže o energetické bezpečnosti, explicitně z varování před vstupem a následným vlivem zahraničních subjektů. Komu má však BIS posílat zprávy na toto téma, když se ve Strakovce schází premiér s šéfem Lukoilu na „soukromé jednání“? Jistě je třeba povzbudit zpravodajce, aby tuto problematiku rozpracovávali prioritně, aby neumdlévali. Bude hůř.
Související problematikou, která by měla být na vzestupu, je kybernetická bezpečnost. A to zejména v souvislosti s ochranou kritické infrastruktury státu. Toto zanedbávané téma by se mohlo vymstít. Iniciativu drží soukromý sektor. Je to totiž jedna z priorit, zejména i s ohledem na potenciální teroristické hrozby!
Špioni
Oproti vyrovnaným a široce zpracovaným předchozím kapitolám působí oddíl věnovaný „kontrarozvědné činnosti“ vykuchaně, na půl huby, jako Kubicova zpráva. Pojednáni jsou totiž jenom ruští zpravodajci, jejichž cílem je prý naladit veřejnost proti radaru, narušit integritu EU a NATO a izolovat USA.
Dle BIS se ruská zpravodajská činnost věnuje ekonomické oblasti. Na to ani nemusí být zpravodajská služba, řekl to veřejně Vladimir Putin. Tím se ruští zpravodajci fakticky srovnávají s vyspělým světem, protože toto zadání plní - více či méně, lépe či hůře - všechny zpravodajské služby.
Přisuzovat ruským zpravodajcům, že jsou za „vyvoláním dojmu“ o snahách rehabilitovat v Evropě nacismus, je dost ubohé. Relativizace nacismu jeho připodobňováním ke „komunismu“ je přinejmenším hloupá. Jinak řečeno, Birobidžan (židovská autonomní oblast na Dálném východě) není Osvětim. To je dost základní rozdíl. V kapitole věnované extremismu BIS pojednává jeho pravicové i levicové projevy. Avšak v části věnující se spolupráci se zahraničními zpravodajskými službami je mezi hlavními oblastmi spolupráce uveden pravicový extremismus. To však některým funkcionářům BIS, stejně jako mnohým politikům, dochází jen pomalu. Programové „antilevičáctví“ je však možné pochopit na pozadí vyrovnávání se s minulostí, přesněji - s vlastní minulostí některých z nich.
Obchodníci a zločinci
Obsahem pasáže věnované proliferaci a nakládání s vojenským materiálem je popis souboje restriktivních legislativních snah zpravodajců se zastánci minimální regulace. Jde o velmi citlivou oblast s možnými dalekosáhlými důsledky, kde se střetávají zodpovědnost k budoucnosti a chamtivost vydělat teď na čemkoli.
Část výroční zprávy týkající se organizovaného zločinu obsahuje již evergreen o penetraci veřejné správy, policie a justice. Z nastíněných problematik naprosto zřetelně vyplývá, jak byl stát v boji proti organizovanému zločinu významně a na dlouhou dobu oslaben zrušením Finanční policie. Zločincům tím zůstávají neodčerpány obrovské disponibilní prostředky, za něž si najímají nejdražší právníky - a zde se už opět začínáme dotýkat penetrace veřejné správy, policie a justice. A vše v prostředí rádoby distingovaných „bílých límečků“. Ostatně právě svým drahým oblečením kdysi zapůsobil jakýsi Hashim Thaci na první signální soustavu Madeleine Albrightové rozhodujícím způsobem.
Velmi nebezpečným jevem je i téměř „průmysl“ nelegální migrace. Je to velký problém, nijak zvlášť mediálně atraktivní, protože ani nemůže být moc úspěšný. Jak chcete bránit imigračnímu tsunami holýma rukama? Sisyfovská práce, ale nesmírně potřebná!
Šrámem na pověsti BIS však zřejmě zůstane příhoda, kdy jakési disky se služebními daty opustily službu, a pak se jakoby nic vrátily, a ono se jakoby nic nestalo. To je trapné a škodlivé a neodvysvětlitelné. BISoni včetně všech orgánů, jindy třeštivě činných v trestním stíhání, nedělejte si z lidí legraci!
Výroční zpráva VZ za rok 2007
V porovnání se zprávou BIS má ta Vojenského zpravodajství vyšší štábní kulturu. Obrázkový doprovod je však poněkud infantilní a koláčové grafy přímo montypythonovské (toto je 23, toto 32 a toto 45 procent - aniž bychom věděli z čeho). Zajímavý je odkaz na soulad s vládou schválenými prioritami zpravodajské práce, protože to býval velmi utajovaný materiál. Ale nešť, dobří novináři by ony priority odhadli víceméně stejně, důležitý je rozdíl v podkladových materiálech, jimiž sestavovatelé priorit disponují.
Oblasti a témata zájmu
Soustředění VZ na Balkán je logické. Jen by si bylo co přát, aby politici více dbali na vývody zpravodajců. Mohli by si odpustit trapasy, když třeba vyjde najevo, že místo deportace válečného zločince před Haagský tribunál se s ním líbali a využívali ho v intencích svých zájmů. Podobné poučení o skutečné povaze událostí, jejichž jsme dobrovolnými a aktivními spoluúčastníky, by se jim dostalo, kdyby popřáli sluchu zkušenostem z Iráku a Afghánistánu. A co je důležité, referát týkající se států Společenství nezávislých států a zejména Ruska je logický a vyvážený. A není překvapivý ani bombasticky nafouknutý. Z kontextu navíc vyplývá, že ruští špioni nejsou jediní na světě, kteří se na našem území o něco pokoušejí. VZ sice zaznamenává jejich zájem o informace o radaru, ale vůbec nemluví (jen) o Rusech. Jedním dechem dodává, že na území ČR „působí také příslušníci zpravodajských služeb států geograficky velmi vzdálených“. Pěkné od vojenských zpravodajců je to, že raději ani nenaznačují, kterým směrem jsou vzdáleny.
Zajímavý a potřebný je důraz na rozpracování problematiky extremismu v armádě. Zde se potvrzuje trend zahraniční spolupráce BIS - důležitý je pravicový, nikoli levicový extremismus. Realisticky, podobně jako BIS, dospívá VZ k vyhodnocení nízké úrovně rizika teroristického útoku. Důležitá práce se odehrává v předpolí - tím méně pak má práce policie a tím menší je i riziko fatálních přehmatů. A co lze vojenským zpravodajcům obzvlášť pochválit? Jejich „zvýšenou pozornost na jednotlivé etapy akvizičních procesů“! Mnoho štěstí a úspěchů!
Box:
Skryté pointy
Mediálním leitmotivem po zveřejnění výroční zprávy BIS byla enormní činnost ruských zpravodajců, vedená údajnou snahou zvýšit odpor veřejnosti k radaru. Zveřejněním tohoto tvrzení však BIS ovlivnila debatu o radaru, protože dala do nepodložené souvislosti odpůrce radaru s ruskými špiony. Takové povrchní závěry naštěstí veřejně odmítl bývalý náčelník vojenských zpravodajců generál Andor Šándor. Nemusíme s ním však ale souhlasit, když tvrdí, že tajné služby spojenců z NATO nemají za cíl ovlivňovat zásadní politická rozhodnutí naší země, která by vedla k poškozování jejích zájmů. Bylo by dojemné, kdyby si to odpustily. Proč však mají nyní někteří představitelé EU starost, zda irské odmítnutí Lisabonské smlouvy nesponzorovala CIA a Pentagon?
Tvrzení BIS je poměrně nelogické: 70 procent občanů by ruští špioni mohli vynechat, protože jsou beztak proti radaru. Z těch 30 procent, kteří jsou pro něj, by ony špiony jistě někdo napráskal. Tam by si je BIS pochytala snadno! Jenomže kdyby si hlídala ty proradarové, aby náhodou nezjistila něco, z čeho podezírá ty protiradarové, že? Raději toho nechme.
Divné však je, že naši chrabří zpravodajci pátrají, šetří, podávají informace, podnikají protiopatření, a ruští špióni si tu provozují své nekalé rejdy, jako by se nechumelilo. Bohužel, z takto formulované a načasované zprávy kouká politický kontext (v tomto bodě) jak sláma z bot. Politické ambice zveřejněných zpravodajských výročních zpráv potvrdil i náměstek ministryně obrany Martin Barták, když suverénně vyhlašoval, že zpráva Vojenského zpravodajství jen potvrdí závěry BIS. Nic z toho se ovšem nekonalo, vojenští zpravodajci z této problematiky vybruslili profesionálně a se ctí, aniž by si politicky zavdali.
A když už jsme u toho údajného protiradarového ovlivňování veřejnosti - a to se už dostáváme k druhé pointě - proč by to Rusové dělali? Naši zpravodajci indikují masivní ruské zpravodajské nasazení. Rusům zatím nikdo nikdy nevyčítal, že by jejich zpravodajské aktivity neměly logiku. Jak by si tedy sami v Rusku zdůvodnili takové masivní rozpočtové výdaje na aktivní zpravodajská opatření v Česku, když by tam instalované zařízení byl radar proti korejským a íránským raketám?
Další bývalý náčelník vojenských zpravodajců, generál Miroslav Krejčík, říká: „Radar je strategický vojenský prvek. Kdo jiný než vojenská služba státu, který je zatlačen do kouta, jenž se cítí nějak ohrožen, by měla zpřesnit informace nad rámec veřejně dostupných.“ Do kouta je zatlačováno Rusko. A celou dobu mluvíme o aktivitách ruských služeb. Kdo ještě tvrdí, že radar nesouvisí s Ruskem?
Tedy dobře, další důkaz. Ve výroční zprávě Vojenského zpravodajství se uvádí, že „v souvislosti s připravovaným budováním prvků americké protiraketové obrany (PRO) v Evropě byly analyzovány možnosti a výrobní kapacity podniků ruského obranného průmyslu s důrazem na raketové programy v kontextu současné vojenské rozpočtové politiky Ruska“. Zase: radar - a Rusko.
Místopředseda Senátu Petr Pithart však dosud váhá s podporou radaru, protože „pořád ještě nevíme, proti komu je radar zaměřen, a to mě trochu mate - jestli se myslí Severní Korea a Írán, nebo to má teď být proti Rusku - to je pro mě pořád zneklidňující nejistota“. To už však připomíná vtip o lordovi, který nechá sledovat svoji mladou lady. Na den odjede a po návratu se ptá komorníka, co viděl. „Lady měla schůzku s neznámým mladým pánem, který jí přinesl květiny. Potom měli romantickou večeři při svíčkách. Pak si pustili gramofon a tančili.“ „A co bylo potom?“ ptá se lord. „Pak šli do ložnice a nic víc jsem neviděl, protože se zhaslo.“ „Ach, Jenkinsi,“ povzdechne si lord. „Zase ta hrozná nejistota.“
Souvislosti:
Zpravodajské služby se připomínají zejména v době schvalování rozpočtu.
Bezpečnostní situace je dle zpravodajců alarmující a jejich rozpočty nedostatečné.
Bezpečnostní situace je dle zpravodajců pod kontrolou, protože pracují dobře.
Bezpečnostní situace je vždy taková, jaká je potřeba.
Publikování výročních zpráv není šířením poplašných zpráv.
Důrazy:
Rusko má špiony.
Ruští špioni pracují.
Ruští špioni jsou i u nás.
Ruští špioni splétají špionážní sítě - i u nás.
Ruské špiony nepředěláte - a když, tak sotva.
Naši zpravodajci vědí o ruských špionech.
Ruští špioni vychytrale neporušují naše zákony.
Musíme být bdělí a nebavit se s ruskými špiony.
Musíme důvěřovat a dobře platit naše zpravodajce.
Pak můžeme klidně spát.
O ostatní špiony se nemusíme starat - jsou to přátelé.
