Kolumbie je od letošního dubna členem OECD, a to díky velkým
reformám, které proběhly v minulých letech, a po téměř dekádě příprav, úprav
zákonů a dalších kroků pro vstup do této mezinárodní organizace. Šlo to ruku v
ruce se spoustou změn, které se dotkly
ochrany zahraničních firem, avšak Kolumbie je v tomto
aspektu stále velice autonomní, především co se mezinárodních registrací týče.
V posledních letech je možné pozorovat, jak jsou například při registraci
produktů u národního kontrolního orgánu INVIMA (Instituto Nacional de
Vigilancia de Medicamentos y Alimentos – Národní institut pro dozor nad léky a
potravinami) často převzaty nejen tradičně procesy z USA, ale i z Evropské
unie.
Místní Pepe vydělal na shodě jmen
Právní ochrana obchodních značek tu stále funguje nezávisle. Je tedy třeba proces uskutečnit vždy před kolumbijským úřadem SIC (Superintendecia de Industria y Comercio). Často se stává, že čeští exportéři mají registrovaný určitý typ „mezinárodní“ ochranné známky, avšak tyto známky bývají platné jen regionálně. Například registrace podle Protokolu k Madridské dohodě, které české firmy nejčastěji využívají, se jedná o ochranu „jen“ u 55 zemí, mezi kterými je z Latinské Ameriky pouze Kuba.
V případě Kolumbie a okolních zemí je třeba požádat o registraci lokálně. Tento proces je nesmírně důležitý, jelikož existuje spousta spekulantů, kteří si registrují značky zahraničních firem na sebe, na což mají právo, a následně by musel český exportér takové osobě platit za právo užívání značky, nebo si ji od ní koupit. Do té doby nesmí prodávat žádné zboží s touto značkou.
Společník z advokátní kanceláře FT Consultants Javier
Eduardo Trillos dodává příklady z praxe: „Stává se to často náhodou, jako byl
případ Pepe Jeans. Místní podnikatel dlouho zaregistrovanou značku podle svého
jména Pepe a šil oblečení. V tomto případě došlo k odkoupení značky ze strany
mezinárodně známého výrobce a místní podnikatel tak za slušnou sumu značku
přejmenoval.
Ale je tomu tak i u spekulantů, kteří si na tom postaví
byznys, jako v případě McDonald’s, avšak i u spousty malých a středních firem,
jež nemají kapitál k tomu, aby si značky odkoupily a musejí tak buď volit změnu
značky pro náš trh, nebo na trh nevstupovat.“ To je také důvod, proč je vhodné
registraci udělat ještě před prvním oslovováním partnerů, jelikož v tomto
okamžiku někdo může ucítit příležitost.
Místní partner může vyřídit registraci značky už za 300 eur
Registrace ochranné známky je velice jednoduchá a lze ji
vyřídit na dálku poskytnutím plné moci kolumbijskému subjektu. Po zaslání této
plné moci (ověřené či apostilované) proběhne registrace, která stojí orientačně
230 až 250 eur za značku a dalších 110 až 130 eur za každou
třídu, v níž se značka registruje. Tyto poplatky se platí přímo úřadu SIC. V
případě využití služeb místních zprostředkovatelů se pak honoráře pohybují mezi
300 až 500 eury za značku. Důležité je také vždy provést registraci přímo na
jméno výrobce. Pokud se totiž registrace provede na jméno obchodního zástupce,
pak při rozvázání obchodního vztahu dojde ke stejnému problému, jaký je popsán
výše.
Důležitou částí při vstupu na kolumbijský trh je také ověření, zda výrobek v Kolumbii nepodléhá speciálním registracím, jako může být například již zmíněná INVIMA, kde se musejí registrovat veškeré výrobky, které mají co do činění se zdravotním sektorem nebo s potravinami. I tyto procesy se dají vyřídit na dálku, avšak již jsou výrazně dražší a pomalejší – je tedy dobré s nimi počítat při ověřování konkurenceschopnosti na trhu.
Opět platí, že registraci může zajistit místní obchodní
zástupce, avšak existuje stejné riziko jako u ochranných značek – při rozvázání
obchodních vztahů přijde česká společnost o registraci a musí ji nákladně
přepisovat na sebe. Zde je ale proces složitější, jelikož v registraci musí
vystupovat kolumbijský subjekt, což je možné řešit například virtuální dceřinou
společností, kterou lze v Kolumbii za tímto účelem založit.
Na řešení sporu v Česku nelze spoléhat
Je třeba být obezřetný i v dalších právních rovinách při
vstupu na trh. Mezinárodní právo totiž není vždy tak jednoznačné, jak se může
zdát a často používaná věta právníků „smlouva bude podléhat českým zákonům a
případné soudní spory budou řešeny před českými soudy“ nemusí být vždy ve
smlouvě či dohodě platná. Jedná se o komplexní téma, které je odlišné v každém
případě, proto je dobré si vždy najmout služby místního právníka, jenž dokáže
smlouvu uzpůsobit místním zvyklostem, a hlavně ji upraví tak, aby byla platná i
podle kolumbijského práva.
„Často se setkáváme s případy, kdy je zahraniční exportér,
ať už z Evropy, či z USA, překvapen, že některá ustanovení zde nejsou platná,
nebo že se bude soud odehrávat v Kolumbii i přesto, že ve smlouvě to bylo
dohodnuto jinak. Náklady na takový soudní spor jsou pak mnohonásobně vyšší než
případné právní služby za kontrolu smlouvy před jejím podpisem,“ dodává Javier.
Lze tedy doporučit vždy všem výrobcům a exportérům, kteří
mají o Kolumbii zájem, aby se zaměřili i na tuto stránku obchodu. Dobrá právní
ochrana je základem pro úspěšný vstup na trh a nejenže pro českou stranu
znamená klid na duši, ale často předejde i velkým výdajům za možné právní spory
v budoucnu.
Autor je ředitelem zahraniční kanceláře CzechTrade v Bogotě
PDF verze zářijového čísla magazínu Český export a podnikání ke stažení
