Pokud jste se rozhodli věnovat sportovnímu lezení, nebo horolezectví, tak vás určitě bude zajímat, jak začít a jak se chovat.Každý, ať už starý, mladý, nevidomý či jinak handicapovaný, kdo chce provozovat bezpečné lezení, by určitě neměl začít jen tak bez odborného dohledu.
Pokud jste se rozhodli věnovat sportovnímu lezení, nebo horolezectví, tak vás určitě bude zajímat, jak začít a jak se chovat.
Každý, ať už starý, mladý, nevidomý či jinak handicapovaný, kdo chce provozovat bezpečné lezení, by určitě neměl začít jen tak bez odborného dohledu. Dobré metodické vedení vás totiž vyvaruje zbytečných nepříjemností, kterými mohou být lehčí nebo i těžší zranění. Vždycky myslete na to, že lezení je nebezpečný sport a můžete se při něm v krajním případě i zabít!
„Prohlédněte“ si skálu
Pro každého lezce je důležitý kontakt s člověkem, který ho jistí, ale s vadou zraku skoro nejdůležitější. Je nutno neustále poslouchat, co všechno říká a především pokyny, kam má lézt. Vždycky je důležité se před vstupem do stěny zeptat, jestli dotyčný jistí a jestli tudíž můžete lézt. Nikdy nelezte, pokud to stoprocentně nevíte. Nikdy se nezkoušejte drápat po skále, pokud uslyšíte Ne!, a už vůbec, když neříká nic. Nemusel vás vůbec slyšet a není ještě připravený zadržet váš případný pád. Když lezete, tak si v klidu prohlédněte stupy a chyty (Poznámka redakce: Autor “ vidí“ skálu především rukama). Dělejte to rychle, abyste se zbytečně nevysilovali a zbyly vám síly na další lezení. Samotné lezení by naopak mělo být spíše pomalejší, nenechejte se zbytečně hecovat různými vtipálky. Uvidíte, že když polezete v poklidu a rozvážně, půjde vám to lépe, než když nervózně „poběžíte“ po skále. Před lezením se nezapomeňte rozcvičit. Člověk, který se nerozcvičí, si může způsobit problémy se svaly a se šlachami. Můžete si je natáhnout nebo naopak zkrátit. Pokud se zraníte, věnujte tomu velkou pozornost a zajděte za lékařem. Při zanedbání některých lezeckých zranění totiž hrozí velká a někdy i trvalá poškození tkání, šlach a kostí. Po lezení se znovu rozhýbejte. Cvičte především s prsty na rukou, aby nedošlo ke zkrácení šlach. Pokud vás bolí svaly nad zápěstím a celé ruce tvrdnou, cvičte s nimi tak, že je průběžně vytřepávejte. Až se spustíte ze skály nebo umělé stěny na pevnou zem, předloktí si promasírujte palcem druhé ruky. Po návratu domů si dejte teplou sprchu - ta vaše unavené ruce uvolní. Bolavé svaly na předloktí nejsou nic strašného a je to při lezení běžný jev. Na horách, kde není možnost se vykoupat, prostě počkáme, až to přestane bolet.
Učte se techniku, síla moc nepomůže
Při lezení hodně používejte špičky nohou a prsty rukou. U těžších cest mohou dost bolet, protože výčnělky na nich jsou tak malé, že se na nich udržíte jen konečky prstů. Při lezení, kde jsou chyty jen na prsty, jsou většinou jamky, kam se vejde kousek prstu, a větší či menší boule, kde se opravdu držíte jen tak tak. Hodně se spoléhejte na nohy, které jsou velmi důležité, protože jsou daleko silnější než ruce. Mnoho začátečníků dělá chybu v tom, že se pověsí jen za ruce, těmi se neudrží a spadnou. Zkušený lezec na stejném místě třeba ruce potřebuje jen k udržení rovnováhy. Ani při lezení po stěnách s velkými chyty není výstup jednoduchý. Mohou být daleko od sebe, a tak je potřeba pohyb rozmyslet předem, protože některé kroky jsou nevratné. Prostě se vám již nepodaří se vrátit do bezpečného místa a musíte za každou cenu pokračovat výše. Doporučuji všem handicapovaným sportovcům, aby nejprve dlouho lezli na druhém konci lana. Prvolezec, který vytáhne lano nahoru, totiž vždycky riskuje delší či kratší pád. Druholezec to má obvykle jednodušší, a pokud se mu výstup nepodaří, jen si sedne do sedačky a pohoupe se ve visícím laně jako opice.
Jak žije
Jan Říha (26 let) je zaměstnancem fotografického archivu Pražského hradu. Ve volném čase leze po skalách, horách i na umělých stěnách ve sportovních halách. Nevidí od narození. K horolezectví poprvé přičichnul na umělé lezecké stěně ve slepeckém ústavu v Praze-Krči. Leze hlavně na středočeských skalkách, po pískovcových věžích Českosaského Švýcarska, párkrát navštívil Itálii, Rakousko a vloni se mu splnil lezecký sen - na pozvání Britského horolezeckého klubu (BMC) vyzkoušel skály v kolébce svého sportu ve Walesu. Jan Říha se ovšem vypravuje i do zasněžených hor. V zimních Vysokých Tatrách byl již potřetí a má za sebou i výstup na nejvyšší evropskou horu Mont Blanc. Nejobtížnější výstupy, které zdolal, mají stupeň obtížnosti 7. Pro srovnání: to je horní hranice vidících rekreačních horolezců. Trénovaní sportovci dosahují v Česku stupně 10 až 11 a nejužší světová špička se po celoživotním tréninku přiblížila ke stupni 12. Jan Říha si většinu výdajů na lezení platí ze svého malého platu sám. Má několik malých sponzorů mezi výrobci horolezeckých pomůcek, ale od nich občas dostane jen nějaké lezecké vybavení. Výdaje na pravidelný tréning, výjezdy do atraktivních lezeckých oblastí či na profesionální propagaci to nepokryje. Horolezec žije sám v Praze, je svobodný a patří do sportovního oddílu Davys. Česká lezecká historie zná kromě Jana Říhy ještě jednoho slepého lezce, který v sedmdesátých letech minulého století předčil mnohé vidící sportovce. Josef Kuhn však oslepl až v dospělosti, a proto si mnohé výstupy na věže Českého ráje pamatoval a mohl se v nich orientovat jen hmatem. Protože byl instruktorem horolezeckého svazu, vodil na jednoduché cesty dokonce i nováčky. O Janu Říhovi natočila nedávno Česká televize krátký medailonek, Josef Kuhn byl protagonistou dokumentárního filmu Jana Špáty Svítí slunce?
Internet:
* Domovská stránka Jana Říhy: www.riha.web.worldonline.cz
* Český horolezecký svaz: www.horosvaz.cz
* Horolezecký průvodce po Vysokých Tatrách: www.tatry.nfo.sk
* Učebnice horolezectví: www.sakal.stredozem.cz
* Lezení na ledu a sněhu: www.volny.cz/yeti
Nevidomý lezec v závěru výstupu na Svišťový štít.
FOTO: JAKUB TUREK
