Sobotka ve vládě s představami ČSOB nakonec neuspěl
Ministr financí Bohuslav Sobotka minulý týden ve vládě neuspěl se záměrem změnit vládní usnesení týkající se řešení problémů firmy Trustfin a její dceřiné společnosti ZVI. Dobře informovaný zdroj uvedl, že ministrův návrh vyvolal značný odpor členů kabinetu pro svou přehnanou vstřícnost vůči ČSOB, která Trustfin kontroluje prostřednictvím kajmanských fondů. Zdroj týdeníku EURO řekl, že se dokonce ve vládě hovořilo o možnosti zahájit s ČSOB arbitrážní řízení o vydání celé kajmanské struktury. Banka se od loňského léta vydání urputně brání a požaduje dodatečné garance od ČNB.
Přímým majitelem Trustfinu je společnost Tarpa ze skupiny fondu Accord. Trustfin ve svém závodě ve Vsetíně vyrábí tkalcovské stavy a kromě toho vlastní společnost ZVI, výrobce kanonu Plamen pro bitevník L-159. Vlastní také firmu Uniplet, produkující maloprůměrové pletací stroje. Spor, o němž týdeník EURO již informoval (EURO 7/2003), ohrožuje budoucnost i jinak velmi perspektivní částí Trustfinu.
Platí, co platilo.
Sobotka usiloval, aby v novém usnesení nebyl požadavek na prodej celého Trustfinu státu a jeho další prodej americké společnosti Monarch tak, jak uvádělo usnesení 1233 z 9. prosince loňského roku.
Kromě toho Trustfin dluží České konsolidační agentuře (ČKA) více než jeden a půl miliardy korun a poslední usnesení vlády stanovilo, že splatnost tohoto úvěru byla do konce února. Sobotka chtěl, aby ČKA dostala za úkol prodloužit splatnost dluhů do konce září a byl prostor pro další jednání o osudu celé skupiny. Vláda však v pondělí minulý týden rozhodla, že splatnost úvěrů se prodlouží pouze do konce června. Nadále tak platí, že Tarpa by měla prodat 100 procent akcií Trustfinu ČKA, a ta pak prodá zbrojovku ZVI Vsetín včetně jejích dluhů Vojenskému opravárenskému podniku Šternberk. Tak bude výrobce Plamene zachráněn před hrozícím konkursem. Zbytek Trustfinu by měl opět i s dluhy získat americký výrobce pletacích strojů Monarch jako jistou formu odškodnění za krach před lety založeného společného podniku Trustfin-Vaguard. O ceně se mělo teprve vyjednávat.
Tento požadavek je však pro ČSOB patrně nepřijatelný a je otázkou, jaký bude mít současná nestabilní situace dopad na výrobní podniky ze skupiny Trustfinu. Jsou to sice jen malé firmy, vsetínský závod zaměstnává asi 300 lidí a třebíčský Uniplet něco více než 500, ale zejména v Třebíči jde o mimořádně atraktivní a prosperující firmu. Úvěr, který původně poskytla IPB a jenž nyní dusí celou skupinu, je zjevně nesplatitelný a hodnota majetku dosahuje jen zlomku zadlužení. To činilo podle naposledy známé hodnoty 1,62 miliardy korun.
Třebíčský klenot.
V podniku, který již téměř tři roky ovládá Československá obchodní banka (ČSOB), přitom loni v létě konečně začala restrukturalizace. Byla vynucena především tím, že vsetínský závod Trustfinu se propadl do hlubokých ztrát a neúměrně začal zatěžovat dosud prosperující Uniplet. Ten je v českých podmínkách unikátní strojírenskou firmou. Jeho produkce pletacích strojů na ponožky jde z 90 procent na export. Šedesát procent produkce třebíčské továrny loni odebraly podniky ze Spojených států. Oto Maršálek, který přišel do firmy loni v srpnu na pozici obchodního ředitele v rámci nástupu krizového managementu říká, že firmu s takovým růstovým potenciálem ještě neviděl. Sotva se najde jiná česká firma, která by ve svém oboru byla světovou trojkou a držela pět procent světového trhu. Maršálek tvrdí, že je reálné tento podíl zvednout na dvanáct procent. Ročně mohou prodeje růst o 20 až 30 procent. Výsledky ukazují, že je to dosažitelný cíl. V roce 2001 vyrobil podnik 557 strojů, v roce 2002 už jich bylo 647 a letošní plán je 826 kusů. Třebíčské pletačky jsou vysoce konkurenceschopné a jednomu z typu se mezi obchodníky v oboru říká dokonce rolls royce pro spolehlivost a mimořádnou životnost, která dosahuje 30 až 40 let.
Situace na světových trzích je momentálně velmi příznivá a objevuje se věc nevídaná – převis poptávky nad nabídkou.
Uniplet do toho vstupuje se svým novým strojem ANGE 15, který na rozdíl od předchůdců umí ponožce i zašít špičku, a to díky novému revolučnímu technickému řešení, jednoduššímu a spolehlivějšímu, než má konkurence. Dosud se špičky ponožek musely uzavírat dodatečně, a to zvyšovalo požadavky na pracovní sílu a stálo dodatečné náklady. Oto Maršálek říká, že americký odběratel, který stroj ověřoval v provozu, počítá s tím, že mu nová technika ušetří milion dolarů ročně a investice se mu vrátí za půl roku. Na trhu se nový stroj objeví po veletrhu IHE v Charlotte v Severní Karolíně a pak by se objednávky měly jenom hrnout.
Spojené státy jsou sice výborný trh, ale přílišná závislost na jednom teritoriu není nikdy ku prospěchu. Uniplet proto nyní hledá nové trhy. Zkouší proniknout do Číny a vrátit se do zemí bývalého Sovětského svazu. Novým nadějným trhem je Turecko. Zatímco v roce 2001 byl Uniplet ve ztrátě, loni už dosáhl téměř zisku 13 milionů a letos to mělo být ještě více než dvakrát lepší.
Úspěch něco stojí.
Aby mohl vyrábět, potřebuje však provozní financování. Jen na zvýšení výroby by bylo potřeba 28 milionů korun. Jenže Uniplet má potíže i s profinancováním dosavadní produkce. Obchod se totiž odehrává přes mateřský Trustfin a ten má potíže. Unipletu tak vznikají pohledávky za matkou, a ty nejsou zcela zanedbatelné. Součástí restrukturalizačního programu bylo proto i personální propojení Unipletu a Trustfinu. Oto Maršálek je tak nejen obchodním ředitelem Unipletu, ale také generálním ředitelem Trustfinu. Tam má především vyrovnat hospodaření firmy. Do konce léta by měly být měsíční provozní výsledky na nule. Postup je standardní jako všude jinde. Snižují se fixní náklady propouštěním zaměstnanců, sestěhováváním výrobních provozů … Klíčem je však podstatné zvýšení prodeje. Za poslední dva roky totiž 300 lidí ve Vsetíně vyrobilo pouhé čtyři stavy, když dřívější produkce byla 200 kusů ročně. Letos se už vyrábí zakázka o 50 kusech pro Turecko a 128 stavů by mohl být objem další rozjednané objednávky. Maršálek je optimistou a věří, že i v případě, že rozběh prodejů nepůjde tak jak si naplánoval, může vsetínský závod živit i kooperace s Unipletem.
Samostatnou kapitolou je ZVI, které také dluží kam se podívá. Především ČKA, Trustfinu, ale také fondu Accord. Zbrojovku by však měl stát rád pod kontrolou a před hrozícím konkursem ji usilovně chrání. Ohrozit ji může jen problém s celým projektem L-159. Letadla se zatím nedaří umístit na zahraničních trzích, což vyvolává také otázku, co se speciálním, draze vyvinutým kanonem. Každopádně lze očekávat, že postátnit tuto zbrojovku se přes všechny spory podaří.
Monarchy na skladě.
Co však bude se zbývající strojírenskou výrobou, je ve hvězdách. Uniplet je zdravou firmou bez úvěrů a dal by se velmi rychle prodat. Zbytek Trustfinu by však v tom případě asi rychle zbankrotoval. Vládní představa, že všechno získá americká firma Monarch, se ale Maršálkovi příliš nezdá. Monarch je ve výhodě, protože založil s Trustfinem společný podnik Trustfin-Vanguard (T-V), který se nakonec nerozeběhl a nyní je na stole hrozba abitráží na ochranu investic. Nicméně Maršálek soudí, že T-V neskončil vinou rozhodnutí na české straně. Středoprůměrový pletací stroj, který měla nová firma prodávat, byl vyvinut v Unipletu, a dokonce kromě dvou prototypů vzniklo na základě řádné objednávky v sériové výrobě i prvních devatenáct kusů. Tyto stroje vyrábějí trička, plavky a další prádlo. Američané si je však nikdy neodebrali a nezaplatili za ně. O ozdravený podnik očištěný od dluhů, tak jak ho má dostat Monarch, by byl nepochybně značný zájem i mezi jinými investory. Jenže pro finanční restrukturalizaci je nutné, aby majitel pohledávek a akcionář byli nejlépe jednou osobou, nebo alespoň postupovali ve shodě. To je však v případě, že ČSOB nevydá ani takto malou část z kajmanských struktur, nereálné.
