Belgie ustoupila USA a zrušila sporný zákon
Kdyby každý, na koho někdo podal žalobu u belgického soudu kvůli zločinům proti lidskosti, nabídl svou voskovou figurínu, mohlo by vzniknout velmi zajímavé muzeum. Byl by v něm kubánský vůdce Fidel Castro, palestinský předák Jásir Arafat, bývalý chilský diktátor Augusto Pinochet, izraelský premiér Ariel Šaron, ale také bývalý americký prezident George Bush starší, jeho syn, viceprezident Dick Cheney, ministr zahraničí Colin Powell či britský premiér Tony Blair. Donedávna nebylo možné zcela vyloučit, že tito lidé budou v Belgii odsouzeni. Platil totiž zákon z roku 1993, na jehož základě mohou soudy v této zemi vynášet verdikt nad kýmkoliv, pokud spáchal kdekoliv na světě válečný zločin, zločin proti lidskosti nebo se podílel na genocidě.
Poté, co se začaly množit žaloby na přední americké politiky kvůli údajným zločinům – zvláště v první i druhé irácké válce, začalo být jasné, že Washington vystupňuje svůj tlak na Belgii, aby zákon zrušila. Pouhá představa (byť velmi teoretická), jak belgický soudce požaduje, aby policisté odvedli ministra Spojených států při jeho návštěvě Bruselu do vazební cely, byla pro jedinou světovou supervelmoc naprosto nepřijatelná. Americký ministr obrany Donald Rumsfeld veřejně pohrozil, že by NATO mohlo přestěhovat své sídlo z Bruselu někam jinam.
Příliš malý arbitr.
Hned poté, co se v polovině července zformovala belgická vládní koalice liberálů a socialistů, ministři předložili nový zákon o válečných zločinech. Ten zrušil takzvanou univerzální jurisdikci starého zákona. Nyní se budou belgické soudy zločiny proti lidskosti zabývat pouze tehdy, jestliže podezřelými či obětmi budou občané Belgie, případně přistěhovalci, kteří v zemi žijí minimálně tři roky. Nový zákon už schválily obě komory belgického parlamentu.
„Jsme malá země, nemůžeme být mezinárodními soudci,“ prohlásil liberální demokrat Stef Goris (citovaný agenturou AP), který nový zákon předkládal v dolní sněmovně. Ministr zahraničí Louis Michel v Senátu uvedl, že původně dobře míněnou legislativu mnozí zneužívali a manipulovali pro politické cíle. Také Belgická podnikatelská federace změnu zákona uvítala. Pokud by ten starý platil i nadále, údajně by hrozilo, že zahraniční investoři začnou odcházet ze země.
Belgičané už předtím zákon o válečných zločinech novelizovali, což tamním soudům umožnilo odmítnout žalobu na Bushe, Blaira a velitele amerických sil v Iráku Tommyho Frankse kvůli údajným zločinům spojeneckých sil v nedávné válce.
Dobrá zpráva pro tyrany.
Rozhodnutí změnit zákon naopak velmi pobouřilo organizace na ochranu lidských práv z Evropy i Ameriky. List The New York Times citoval Reeda Brodyho z organizace Human Rights Watch: „Je to krok zpět v globálním boji proti beztrestnosti.“ Brody tvrdí, že zákony podobné tomu belgickému by konečně mohly skoncovat s imunitou, jíž se těší tyrani a diktátoři ve vlastních zemích.
Ochránci lidských práv tvrdí, že se úplně zapomnělo na původní účel zákona, jímž bylo potrestání viníků genocid na Balkáně či ve Rwandě, bývalé belgické kolonii. Belgický soud v roce 2001 odsoudil čtyři představitele této země, zodpovědné za vyvražďování obyvatel, k vězení na dvanáct až dvacet let. Nebýt starého zákona o válečných zločinech, nebylo by to možné.
Lidé z Human Rights Watch a dalších organizací obviňují Belgii, že podlehla nevybíravému tlaku Spojených států. To však belgičtí představitelé odmítají. Socialistický poslanec Dirk Van der Maelen sice připouští, že Američané opravdu značný tlak vyvíjeli, ale Belgičané dostávali přátelské rady i od Němců a Francouzů, aby s problematickým zákonem něco udělali.
Američané opatrní.
Bezprostřední reakce Američanů na přijetí nového zákona nicméně byla zdrženlivá. Není totiž jasné, co bude s případy, které se již u belgických soudů ocitly. Nejkontroverznějším je žaloba na nejvyšší americké představitele, kteří by údajně měli nést zodpovědnost za smrt více než 400 lidí při bombardování civilního krytu v Bagdádu v roce 1991. To se týká George Bushe staršího, dnešního viceprezidenta Dicka Cheneyho (tehdy ministra obrany) a ministra zahraničí Colina Powella (tehdy šéfa náčelníků štábů).
Příznivá reakce naopak přišla z Izraele, který před časem odvolal z Belgie velvyslance na protest proti žalobě na premiéra Šarona. Toho před belgickým soudem obvinila skupina Palestinců, která tvrdila, že Šaron je jako tehdejší ministr obrany přímo zodpovědný za masakr 1700 lidí v uprchlických táborech Sabra a Šatíla v roce 1982. Žalobu podávali Palestinci, kteří masakr přežili. Britský list Independent on Sunday už na začátku července citoval jednoho z nich, jenž tehdy přišel o otce, a v poslední době ztratil veškerou naději, že Šarona stihne trest: „Amerika je netvor… A oni mohou terorizovat svět. Belgičané se jejich příkazům podřídí.“
