Levicoví ekonomové chtějí zakonzervovat sociální stát
Vládní dluhy není nutné platit. Alespoň si to myslí levicové „elity“ v některých zemích Evropské unie. Ve Francii vznikla platforma Manifest zdrcených ekonomů, která se tak zalíbila českým odborářům, že si ji přeložili a dali na své webové stránky. Manifest chce k výčtu lidských práv přidat novou položku: právo na život na dluh. Předkládá nám k uvěření následující „vědecké poznatky“: Vládní dluhy vznikají z nízkých daní, ne z vysokých výdajů. Vládní dluhy není nutno platit. Vyhlášení vládního bankrotu je jen spravedlivým přesunem bohatství od bank a finančních trhů, od „rentiérů“, k běžným daňovým poplatníkům. Existuje právo „běžných daňových poplatníků“ žít na dluh a dluhy nesplácet. Zadlužené státy se mohou a musejí „osvobodit z diktátu finančních trhů“ a dostat půjčky přímo od Evropské centrální banky. Je třeba přebudovat Evropskou unii na základě sociálně spravedlivého přerozdělování. Evropský sociální model musíme zachovat, i kdyby to znamenalo izolovat Evropu od zbytku světa.
Roztočme kola
Tvůrci manifestu přicházejí s novým pojetím hospodářské politiky. Vládní dluhy podle nich nerostou kvůli vysokým výdajům, ale kvůli nízkým daním. Vlády prý dokonce schválně snižovaly daně, jen aby mohly vydávat dluhopisy a tím umožnit kupcům dluhopisů – „rentiérům“ – snadné zisky. Je třeba provést audit veřejných dluhů a ukázat prstem na hlavní držitele dluhových cenných papírů (to jsou ti škůdci). Snižovat zadluženost omezováním vládních výdajů je chyba. Naopak veřejné výdaje je nutno zvýšit, aby se urychlil růst. Není pravda, že veřejný dluh přesouvá naše výdajové excesy na naše vnoučata. Existuje snadné řešení – ať naše dluhy zaplatí držitelé státních dluhopisů, tedy rentiéři, ze svých bezpracných zisků. Je spravedlivé, aby v případě potřeby vlády odmítly veřejný dluh splácet nebo si vynutily jeho restrukturalizaci a snížení úroků ze zbytku dluhu. Nepříjemnou komplikací je otázka, kdo zadluženým vládám, hlásajícím nesplácení dluhů, bude ještě ochoten půjčovat. Ale i na to mají „zdrcení ekonomové“ odpověď: vymanit se z diktátu finančních trhů. Je třeba se závislosti na finančních trzích zbavit, a ne je uklidňovat snižováním deficitů. Je nutno povolit Evropské centrální bance přímé financování evropských států půjčkami s nízkými úrokovými sazbami. Jinými slovy, navrhuje se nařídit ECB, aby dělala operace, kterými zároveň znehodnotí euro. Tím zvýhodní dlužníky oproti věřitelům a umožní vládám další zadlužování. Tyto návrhy jsou zahaleny do patnácti stránek „odborné“ argumentace, která bude i u nás libě znít všem, jichž se dotkly vládní škrty, a všem, kteří se cítí ohroženi plánovanými reformami nebo sdílejí a propagují stejně zhoubnou ideologii. Držme se však zdravého rozumu. Nejzadluženější evropské vlády se do své dnešní situace především vůbec neměly dostat. A nemusely se do ní dostat, kdyby si v době vysokého hospodářského růstu vytvářely rezervy v podobě rozpočtových přebytků. Místo toho si kupovaly voliče zaváděním dalších a dalších výdajů.
Sociální pevnost
Odcitujme ještě některá doporučení Manifestu zdrcených ekonomů: Výrazně zdanit vysoké výnosy firem. Provádět „veřejnou politiku úvěrů, se zvýhodněním pro sociální oblast a ekologii“. Zvýšit veřejné výdaje, abychom dále zlepšili úroveň sociální ochrany. Vrátit dani z příjmu výrazně přerozdělovací charakter. Za vůdčí princip evropské integrace považovat pokrok v harmonizaci, namísto vzájemného hospodářského soutěžení. Zavést daňovou harmonizaci, která umožní potřebné zvýšení daní. Vytvořit evropské daně a tím získat fiskální zdroj pro účinný evropský rozpočet. Více propagovat specifičnost evropského sociálního modelu. Nepřizpůsobovat se globalizaci. Nevystavovat evropské výrobní struktury všanc k využívání mezinárodním kapitálem. Zpochybnit princip volného pohybu kapitálu a zboží mezi EU a zbytkem světa. Jinými slovy, zakonzervovat dnešní nákladný sociální model a vytvořit jakýsi „ostrov Evropa“, prakticky však ekonomický skanzen. Obchodně se uzavřeme světu, zbavíme se „mezinárodního kapitálu“ a na své vládní dluhy si budeme půjčovat od své centrální banky. Dluhy jí nebudeme splácet, prostě se natisknou další peníze. Zdroje jsou. Je tak snadné žít na dluh! Až všichni budeme stejně chudí, zavládne ta pravá sociální spravedlnost.
