Čím dál jste od velkých a díky globalizaci prosperujících aglomerací, tím více stávající řád věcí odmítáte. Po dvaceti letech jsem se vrátil do Virginie, podíval se na její politickou mapu po prezidentských volbách a tohle je hlavní zjištění: čím dál od centra a čím „bělejší“ region, tím hůř pro Hillary. Na předměstí hlavního města Spojených států, v Arlingtonském okrese, dostala Hillary 75,78 procenta hlasů. I v sousedních bohatých okresech – prakticky bez Afroameričanů a Hispánců – dostala skoro stejně.
Ale dvě hodiny jízdy autem na jihozápad, v Allegheny County, to bylo v podstatě přesně naopak. Mimo spád prosperující aglomerace, v chudém bílém venkovském okrese, se absolutně nechytala.
Zas abychom to nedramatizovali: už před dvaceti lety bylo v těchhle regionech prozíravější ušetřit jistý typ bělochů informace, že děláte ve Světové bance. Okamžitě si to totiž vyložili tak, že jste součástí světovlády, která ničí jejich svobodu a prosperitu. Jiná etnika to vůbec nezajímalo, ale „rozhněvaní bílí muži“ byli již tehdy skupina, s níž nebylo radno vstupovat do ideologických debat, a právě oni – podle volebních výsledků soudě – dovedli Trumpa do Bílého domu.
Nemusíte být hned příznivcem Hillary, kterých už před těmi dvaceti lety bylo popravdě řečeno málo, neboť snad nejhůř dopadala právě při „práci s davy“, kde její extrovertní manžel exceloval, abyste se ptali, co si Donald Trump počne se svým vítězstvím.
Rozpor
Velká neznámá je hlavně zahraniční politika, včetně té obchodní. S Mexikem jako s velkým sousedem „south of the border“ nemůže Trump zacházet tak, jak sliboval. Plot je jedna věc, ale Mexičané za něj rozhodně nebudou platit, stejně tak jako je nesmyslné zároveň „vyexpedovat ilegály“ a zhoršovat podmínky pro obchod. Export zboží a služeb z Mexika do USA loni představoval 316 miliard dolarů a dalších 56 miliard dolarů byly remitence od Mexičanů pracujících v USA. Spojené státy nepotřebují, aby se soused a zároveň druhá největší latinskoamerická ekonomika destabilizovala, národní zájem USA by měl být přesně opačný.
Nasadit vysoké celní sazby na dovoz z Číny také není jen tak, když si uvědomíte, jak komplexní jsou dneska mezinárodní řetězce, související s výzkumem, vývojem, výrobou a distribucí, a kolik zemí na nich participuje. U komodit si můžete (nikoli zadarmo a bez následků) hrát s antidumpingovými opatřeními, u iPhonů to nejde.
Nejasnost
Stejně tak bude problémová i další zahraniční agenda. Co chce dosáhnout ve vztahu k Rusku Ukrajina je sice daleko, ale problém pro Trumpa bude ilustrativní: chce ukonejšit Putina a zrušit sankce – výměnou za co? Opět jeden nemusí být přesvědčen, že co rozhodl Chruščov v roce 1954, tedy že Krym bude ukrajinský, je jednou provždy neměnné, ale také nelze jen tak mávnout rukou nad jeho ruským záborem.
Byznys Trumpa s Putinem na Ukrajině bude mít dalekosáhlé důsledky pro Evropu a nemůže to být tak, že zruší sankce, uzná Krym, aniž by Rusko nabídlo jakékoli ústupky. Co nabídne Trump jako bolestné Ukrajině? Jak chce jednat s evropskými členy NATO? Má se Pobaltí připravit na to, že USA budou případné ruské invazi jen přihlížet? Je EU něco, na čem už Americe v podstatě nezáleží?
| Přečtěte si, co si o naplňování Trumpových slibů myslí harvardský profesor Frankel:
Komentář: Úloha Ameriky pod Trumpem utrpí |
Jak konkrétně vypadá představa, že v Sýrii bude Trump s Putinem spolupracovat? Jak se to promění v mír a kdo jej zaplatí? Vydá Trumpova administrativa v rámci dobrých vztahů s Tureckem Fethullaha Gülena?
Jak chce postupovat ve vztahu k Číně? To chce, aby si Japonci a Jihokorejci začali narychlo obstarávat atomovou bombu? Co chce říct Vietnamu, Malajsii, Tchajwanu, Filipínám, které se všechny potřebují připravit na 21. století a nesní zrovna o tom, aby jejich region byl ve znamení čínské hegemonie?
Problém
Moře otazníků je i v domácí americké aréně. Repatriace zisků ve výši blížící se třem bilionům dolarů, které americké nadnárodní korporace drží v „offshorech“ výměnou za snížení sazby z dosud mezinárodně velmi vysoké úrovně korporátního zdanění v Americe na 15 procent, bude nesporně politicky atraktivní akce. A zároveň by umožnila zaplatit slibované veřejné investice do infrastruktury, aniž by zvedal veřejný deficit. Nakolik se to bude korporacím líbit, je velmi dobrá otázka, ale rozpočtové dopady v desetiletém časovém horizontu jsou odhadovány na více než 2,5 bilionu dolarů.
Odbourat Obamacare, která byla podle Trumpa v předvolební kampani „katastrofou“, znamená najít náhradu pro pojištění pro dvacet milionů Američanů, což není triviální věc. Připomeňme jenom, že ve všech ostatních vyspělých zemích je sice zdravotnictví také fiskální problém, ale všude jinde je populace pokryta pojištěním v podstatě stoprocentně, což v USA dodnes neplatí. Navíc nikde jinde nestojí zdravotní péče ani zdaleka takové procento HDP jako v Americe. Trump mluvil o tom, že nabídne daňové bonusy a individuální zdravotní účty, ale fiskální náklady těchto stimulů se hodně prodraží.
Trumpův daňový plán zahrnuje i snížení počtu daňových pásem pro fyzické osoby na tři, s mezní sazbou 33 procent z dnešních 39,6 procenta (pro příjmy nad 415 051 dolarů pro nesezdané jednotlivce), ale i to bude stát v desetiletém časovém horizontu přes tři biliony dolarů. Dostane z toho stimulační efekt pro ekonomiku při současném zvýšení výběru daní a zlepšení federálního rozpočtu Ani náhodou.
Donald Trump byl také velmi kritický vůči ultranízkým sazbám centrální banky. Vysoká potřeba financování rozpočtových deficitů a současně vyšší úrokové sazby Jak to jde dohromady
Trump toho řekl o hodně víc, než měl. Nyní má nepřeberné množství kombinací, jak část z toho splnit, aniž by si nahněvané bílé muže odcizil. Vyhrát nebylo snadné, ale vládnout bude těžší.
Dále čtěte:
Trump: První den v úřadu odstoupím od obchodní dohody TPP
Komentář: Konec bezstarostné jízdy, polarizace Ameriky sílí
