Letos bude Vladimíru Goringerovi šedesát. Kulatiny oslaví tím, že si nadělí pípu a předčasný důchod. Odstěhuje se natrvalo na chatu u hradu Šternberk, skleník a psa už si pořídil. Zbývá předat menší stavební firmu zaměstnancům, kteří mu ji budou splácet každý rok ze zisku. Tyhle peníze Vladimírovi ale pobyt na chatě nezpříjemní, spíš poslouží „pro strýčka příhodu“. Nechá se totiž zaměstnat v druhé firmě, která provozuje dva hotely aje vní společníkem. Bude pro ni občas dohlížet na přístavbu dalšího hotelu a ještě si přivydělá psaním kontrolních posudků na stavby s evropskou dotací.
Bývalý stavitel si spočítal, že bude potřebovat měsíčně zhruba 50 tisíc korun a to mu jeho plán pohodlně zajistí. Roky, kdy se nervoval s tím, jestli dostane zakázku a bude mít z čeho zaplatit své lidi, se tedy konečně zúročí. „Těším se na to jak mladej. Nahlodal jsem i pár svých kamarádů, kteří také chtějí prodat firmy a předčasně se penzionovat, takže tu pípu nakonec dost užiju“ říká Vladimír.
Těch, kteří si uvědomují, že nejlepší investice může být ta do sebe a volného času, nebude málo. Ne každý ale stihl po revoluci vybudovat firmu, kterou teď může prodat, a zajistit si tak pohodlný příjem na „vejminek“. Investičních poradců jsme se proto optali na tipy, jak na to a kolik peněz je potřeba pro rozhodnutí dál už nevytvářet hodnoty a být tou hodnotou sám o sobě.
Pravidlo čtyř procent
Na otázku, kolik bych měl mít našetřeno, abych mohl s klidem nadobro zabouchnout dveře kanceláře, samozřejmě neexistuje jednoduchá odpověď. Bude záležet na tom, jaký si chce předčasný důchodce zachovat životní standard. A také je podstatné, kolika let se nakonec dožije. Nicméně investiční poradci pár rad přece jen nabízejí.
Potřebný objem prostředků bude podle Daniela Drahotského, ředitele divize Finanční trhy J&T Banky, mnohem větší, než jsou si lidé ochotni připustit. „Stačí si porovnat, kolik peněz člověk utrácí v pracovním týdnu a kolik o víkendu. Dříve se mělo za to, že rentiérovi stačí 70 až 80 procent současného příjmu, aby byl spokojen. Podle některých novějších studií však předčasný dobrovolný důchodce potřebuje až 130 procent současného příjmu, tedy pokud pro něj není ideál krmit v parku holuby,“ podotýká Drahotský. Pak bude potřebovat peníze na cestování, zábavu a koníčky a později i na léčbu a někoho, kdo mu poskytne drobnou či rozsáhlejší asistenci. Když budeme trochu cyničtí a budeme počítat, že právě my můžeme být jedním ze 150 tisíc Čechů, které postihne Alzheimerova choroba, i u nás už existují vyvoněné soukromé domovy. Pobyt v takovém centru, kde klienta občas navštíví masér nebo fyzioterapeut a odpoledne bude patlat keramiku, vyjde na 30 tisíc korun měsíčně a víc.
Podle Richarda Siudy, ředitele Conseq penzijní společnosti, je poměrně dobrým návodem pravidlo čtyř procent, které představil světu finanční expert William Bengen již v roce 1994. Zní asi takto: poměrně bezpečné je mít naspořeno tolik, abych si mohl vybírat ročně čtyři procenta původní naspořené částky s průběžným navyšováním o inflaci. Pokud chci například měsíčně rentu 20 tisíc korun, potřebuji mít při odchodu do důchodu šest milionů korun,“ počítá Siuda.
I pokud zapomeneme, že řada řádných penzistů si naopak k důchodu musí přivydělávat prací, a budeme počítat se skromnými příjmy, vyjdou nám ale opět miliony. „Předpokládám-li, že jako žena se dožiji průměrného věku podle tabulek, budu v,penzi‘ od 50 do 80. Tedy vlastně stejnou dobu, jakou jsem pracovala. Pokud budu chtít od 50 let přilepšení řekněme deset tisíc měsíčně, tak to znamená, že si musím v průběhu svých zhruba 30 aktivních roků našetřit 3,6 milionu korun. Zní to jako ohromná částka, ale není nedosažitelná,“ konstatuje Marie Zemanová z ČSOB. Tedy v případě, že člověk začne spořit hned ve dvaceti letech.
Zapomeňte na slamník
Oslovení investiční poradci se přiklánějí ktomu, aby lidé při plánování důchodu nemysleli primárně na nakumulování jednorázové sumy. Základem je zajistit si pravidelný zdroj příjmu, nejlépe více zdrojů na sobě nezávislých. Příjem by zároveň měl být dostatečně pasivní -i když o každý příjem je potřeba se trochu starat, neměl by vyžadovat úsilí příliš, jinak by nedávalo smysl chodit do důchodu.
Když si tohle uvědomíme, pak už je celkem jednoduchá matematika vyčíslit si své měsíční náklady. Ty se rovnají pasivnímu příjmu, který potřebujeme získat.
„Jestliže bych měl vyřknout nějaké pravidlo, pak pokud dokážete šetřit 50 procent svého aktivního příjmu a tyto peníze budete investovat s průměrným výnosem čtyři až pět procent, můžete odejít do důchodu za zhruba sedm až deset let,“ říká Vít Endler, zakladatel společnosti Finanční samuraj.cz. Když potom budeme dál počítat s Danielem Drahotským, vyjde nám, že pokud budeme mít nainvestovány tři miliony korun, které budou zhodnocované třemi procenty ročně, v reálném vyjádření nám vystačí na pouhých 12 let, pokud bude náš měsíční výdaj 25 tisíc korun měsíčně.
Jak dalece zakomponovat do našich příjmů i starobní důchod, na který dříve či později dosáhneme, určitě závisí na tom, kolik nám je let. Každému soudnému člověku je jasné, že důchodový systém v současné podobě je neudržitelný. „Pro generaci dnešních třicátníků bude starobní důchod představovat v budoucnu něco jako dávky v hmotné nouzi. Každý se bude muset připravit na to, aby si ke starobnímu důchodu nějakým způsobem přilepšil. Ideální je proto během aktivní fáze života pracovat na zajištění pasivního příjmu,“ soudí také Jiří Cihlář, analytik finančních trhů Next Finance.
Kam investovat?
V okamžiku, kdy už nějaká ta aktiva máme, závisí způsob investice opět na věku. Pro období kumulace kapitálu jsou podle Drahotského nejvhodnější pravidelné investice do rizikových zhodnocujících aktiv. Pro období spotřeby pak výnosová aktiva a renty, tedy nájmy, pachty, úroky nebo dividendy z nich. „Nechcemeli na stará kolena nebo na dálku z dlouhodobého pobytu v Thajsku řešit, zda nám někdo z nájemců neponičí pronajímaný byt, a tudíž nám vypadne celý dodatečný příjem z pronájmu, pak se jako nejvhodnější alternativa nabízejí podílové fondy -ve fázi kumulace fondy akciové, v pozdější fázi smíšené a dluhopisové. Anebo to lze zařídit jako,vše v jednom',“ říká Drahotský. V J&T spravují několik fondů J&T Life, které průběžně přizpůsobují portfolio věku investora a připravují i fond zaměřený právě na rentiéry. Pro drobné investory doporučuje finanční poradce Lukáš Urbánek ze společnosti Partners podílové fondy a doplňkové penzijní spoření.
Pokud to situace dovolí, je dobré třetinu aktiv investovat do nájemních nemovitostí.
Podle Víta Endlera většina lidí věnuje spoustu času nakumulování prostředků, ale málo času studiu, jak je investovat, a pak bývají zklamáni. Každý z investičních instrumentů, které se dají velmi obecně rozdělit na papírová aktiva (dluhopisy, akcie, fondy), měny, komodity (zlato, ropa, cukr), investice do vlastního nebo cizího podnikání a reality, mají své plusy a minusy. „U prvních dvou skupin je důležité udělat správný výběr aktiva. Jenže pak už jej neovládáte. U nemovitostí a podnikání musíte udělat stejnou práci jako u předchozích skupin aktiv, pak ale máte možnost výnos zaktiva ovlivňovat,“ vysvětluje Endler. On sám má rád nemovitosti, které doporučuje v případě, že nechcete kvůli důchodu při zaměstnání rozjíždět podnikání. Důvody, které podle něho mluví pro nemovitost, jsou více druhů výnosů -například pravidelný příjem z nájemného a zhodnocování v čase - a možnost si na nákup nemovitosti celkem jednoduše půjčit.
O preferencích Čechů leccos vypovídá průzkum společnosti Central Group na tisícovce Pražanů. Vedle nezávislosti na pronajímateli na vlastní nemovitosti nejvíce oceňují právě to, že ve stáří nebudou mít s bydlením finanční starosti. Zajímavý je ještě údaj, že se 22,4 procenta Pražanů hodlá na stáří odstěhovat na venkov. To se totiž jeví při současných cenách nemovitostí v metropoli jako lákavá možnost pro toho, kdo se ráno probudí ze snu a jde pracovat pro jiného, aby mohl splácet vysokou hypotéku na pražský byt. • Další tipy šéfů firem a investičních poradců najdete v anketě na Euro.cz
