Kdo má zapalovat, musí sám hořet, to ví každý dobrý manažer. Jak však docílit toho, abyste hořeli, ale nevyhořeli?! Dokážete včas rozpoznat příznaky „nemoci“zvané vyhoření? Co pro to, aby k jejímu propuknutí nedošlo, můžu udělat? Existují spolehlivé rady pro hru s podobným „ohněm“?
Autor: Martin Siebert
Rok a půl dennodenní práce dlouho do noci přivedla marketingového ředitele jednoho pražského finančního ústavu Petra V. (přál si zůstat v anonymitě – pozn. red.) nejdřív k psychologovi, následně pak k psychiatrovi. „Ne nejsem blázen,“ usměje se. „Prostě jsem byl zvyklý spolehnout se především sám na sebe. Podřízení úkoly neplnili včas, aby oddělení fungovalo, tak jsem musel za všechny zaskakovat já.“ Netrvalo dlouho a objevily se první zdravotní problémy, žaludeční nevolnost, tiky v oku, zhroucení psychiky pak již bylo jen další vstupenkou k nezbytné léčbě odborníky. „Připadal jsem si jako splasklý balon,“ říká dnes Petr V.
NEJOHROŽENĚJŠÍ PROFESE
manažeři
psychologové
učitelé
lékaři
zdravotní sestry
policisté
novináři
sociální pracovníci
prodavači
piloti
Pramen: časopis Hospodáři
Podělit se o moc není bezmoc Firma si vážila kvalit Petra V., nechtěla o něj přijít, a proto po vyléčení nastoupil zpět do stejné funkce. On sám se ze svých chyb poučil a změnil svůj přístup k vedení kolektivu. Přestal dělat všechno sám. „Dnes už se nebojím delegovat pravomoci i úkoly, zbavil jsem se obrovské zátěže, že všechno závisí jen na mně,“ tvrdí Petr V. Mnozí vedoucí pracovníci se ale jen s obtížemi učí umění delegovat úkoly a pravomoci – mají pocit, že s tím zároveň ztrácejí svůj kus moci či možnost kontroly. Zbytečně. „Pokud se o zodpovědnost a kontrolu podělíte, neznamená to, že o ni přijdete,“ upozorňuje praktický psycholog z Brna Jiří Procházka. Typologie ohroženého jedince Chcete vědět, zda to nejste právě vy, komu hrozí vyhoření? Podívejte se na následující výčet příznaků vyhoření, a možná objevíte varovné signály:- Jednou z potenciálních obětí syndromu vyhoření je ten, kdo byl velice nadšen tím, co dělal (prožíval, tvořil, řídil), avšak časem u něho toto vnitřní zanícení ochablo. Hrozí také tomu, kdo na sebe neustále klade příliš vysoké požadavky (v práci, tvorbě, organizování, ve sportu, studiu), kdo pracuje nad rámec své kapacity (či schopností). Coby reakce na dlouhodobé nepřiměřené vypětí ohrožuje také výkonnost toho, kdo patřil na začátku k nejvýkonnějším a nejproduktivnějším pracantům – po nějaké době se původní náboj vytrácí a z někdejšího „stachanovce“ se stává ploužící se stín. Snadno vyhořet může také perfekcionista, který se snaží vždy vše dělat co nejpřesněji a nejlépe či příliš velký dobrák, který neumí říci NE neustále se zvyšujícím nárokům a požadavkům. A především každý, kdo neumí přiměřeně odpočívat a regenerovat svou energii – protože odpočinek považuje za ztrátu času, který by mohl věnovat práci. Deset zlatých rad „Spolehlivě poradit, jak nevyhořet, je téměř nemožné, protože každý z nás je individualita a na každého funguje něco jiného,“ míní psycholog Jiří Procházka. „Nicméně je dost rad a doporučení, jak vyhoření předejít nebo ho alespoň ještě včas zastavit.“ Pomůckou může být jím sestavené desatero (viz tabulka). Pročtěte si pozorně uvedené rady a vyberte si z nich alespoň tři nejdůležitější. Snažte se je využít. Je pravděpodobné, že se výsledky dostaví. Ale jak víme – nic není jisté, vše závisí od nastavení každého jedince. „Nezapomeňte: vyhoření není nemoc, kterou někde chytíme, většinou jsme jeho aktivními spolutvůrci,“ varuje Jiří Procházka. DESATERO PROTI VYHOŘENÍ**
1. Snižte příliš vysoké nároky. Smiřte se s tím, že člověk je nedokonalý a chybující.
2. Nesnažte se být zodpovědní za všechno a za všechny. Někdy je nejlepší pomocí nepomáhat.
3. Naučte se říkat NE, nenechávejte se přetěžovat a myslete na sebe.
4. Stanovte si své priority a nevyplýtvejte energii na priority druhých.
5. Stanovte si více středně velkých cílů, ke kterým chcete dojít. Když jeden nevyjde, svět se ještě nebortí.
6. Plánujte, rozdělujte si práci rovnoměrně a vyhýbejte se odkládání.
7. Hlídejte si svůj čas – stanovte si čas v práci, který bude jenom váš. Nenechte si jej „zničit“ kolegy.
8. Pěstujte pozitivní samomluvu – citování vět typu „já na to mám!“ pomáhá v odhodlaném postoji pro další práci.
9. Dělejte přestávky a naučte se odpočívat. Uvědomte si, že vaše zásoba energie je omezená a musíte ji doplnit. Nežeňte se z jedné činnosti do druhé.
10. Hledejte emocionální podporu, člověka, se kterým si můžete o svých potřebách, pocitech i pochybnostech popovídat. Najděte si „vrbu“. Pečujte o své osobní vztahy, přátelství, záliby.
Pramen: časopis Hospodáři
