Jak nezabít husu, která snáší zlatá vejce

Hledání optimální střední cesty ve světle ekonomických teorií

Ze všech ekonomických bublin, které kdy praskly, byl pouze malý zlomek působivější než výbuch reputace samotných ekonomů, napsal nedávno týdeník The Economist. Pravdou je, že finanční krize v uplynulých letech vážně poznamenala kredibilitu ekonomického myšlení a názorů, které ovlivňovaly celé generace politiků. Není divu, že s úvahami zabývajícími se příčinami krize a hlavně s hledáním cesty, jak z ní ven, se roztrhl v poslední době pytel. Pokud by se Američan frustrovaný nynějším stavem hospodářské situace v zemi rád dověděl, na jakých principech funguje například centrální banka Fed, případně jaké jsou hlavní důvody nezaměstnanosti, měl by si přečíst knihu How the Economy Works (Jak funguje ekonomika) od Rogera E. A. Farmera, profesora Kalifornské univerzity v Los Angeles (UCLA). Ačkoli se dílo omezuje především na reálie Spojených států, obsahuje řadu obecných makroekonomických vysvětlení, popisy ekonomických procesů a jejich souvislostí. Události posledních let ukázaly, že nemůžeme brát ekonomii jako abstrakci vyřezanou ze slonoviny. Tato věda se naštěstí vyvíjí. Jejími teoriemi, poučkami a závěry se totiž řídí i politici, což má přímý dopad na životy běžných občanů. Profesor Farmer nabízí ve své knize přehled hlavních akademických ekonomických směrů, přičemž se snaží najít pověstný zlatý střed, a to především mezi teoriemi Hayeka a Keynese.

Galerie nejlepších

Kniha začíná poutavým popisem setkání významných ekonomů a centrálních bankéřů, k němuž došlo v Londýně v září roku 2007, doslova v předvečer událostí, které odhalily žalostný stav některých, do té doby významných bank. Jednou z nich byla i Northern Rock, jedna z pěti největších hypotečních bank v Británii. Dařilo se jí až do doby, než se pustila do riskantnějších operací. A zatímco se vážení hosté v onen večer bavili a předháněli ve vzájemných lichotkách, jak dobře to bankéři dělají, když dosahují vynikajících výsledků, Mervyn King, hlavní hostitel a guvernér Bank of England, se na slavnostní večeři vůbec nedostavil. Vyjednával totiž velkou finanční pomoc pro Northern Rock, která, jak se později ukázalo, byla jednou z prvních v řadě. Představování světových ekonomických myslitelů zahajuje Farmer klasikem Adamem Smithem a jeho hlavním dílem z roku 1776 s názvem An Inquiry into Nature and Causes of the Wealth of Nations (Pojednání o původu a podstatě bohatství národů). V této převratné knize Smith hledal odpověď na otázku, co je vlastně zdrojem bohatství národa. Dospěl k závěru, že je to souhrn individuálních bohatství, který roste vlastním úsilím jednotlivce, jeho prací, motivací, spořením a investováním. Podle Smithe žádná vládní politika nemůže nahradit individuální snažení člověka. Jak výstižně poznamenal, honba jednotlivců za ziskem je to, co přispívá k bohatství celého národa.
Druhým významným poznatkem, který Smith ve své knize prezentoval, bylo fungování národního trhu. Chování na trhu není chaotické, jak by se mohlo na první pohled zdát. Řídí se podobnými mechanismy, jakými se řídí příroda. Pokud dojde k nějakému vychýlení určité veličiny, zapracují neviditelné síly a celý systém se vrátí zpět do souladu. Hospodářský systém má tedy svůj řád a je schopen sám se obnovovat. Pracuje v něm takzvaná neviditelná ruka trhu, která je mnohem silnější, rozumnější a opatrnější než viditelná ruka státu.

Inspirace z klasiků

Dalším významným myslitelem, o němž se Farmer ve své knize zmiňuje, byl skotský filozof, ekonom a historik David Hume. Ten napsal, že kdyby se v rukou každého člověka nějakým zázrakem zdvojnásobilo množství peněz, nezměnilo by se tím pro něj ani pro stát vůbec nic. Se zdvojnásobením peněz by se jen zdvojnásobily všechny ceny, mzdy a úroky. Kupní síla peněz by tedy klesla na polovinu a člověk (stát) by nezbohatl ani o malý kousek. Podle Huma peníze nejsou kolem, které točí obchody. Jsou spíše olejem, díky němuž se kola (obchodů) točí více plynule a hladce. Profesor Farmer přibližuje i dílo Francouze Léona Walrase považované za základ pro teorii všeobecné ekonomické rovnováhy. Ke klasikům zařadil také Alfreda Marshalla, jednoho z nejvýznamnějších britských ekonomů, který v díle Principles of Economics vyvinul známý model vztahu nabídky, poptávky a ceny, takzvané Marshallovy nůžky. Jiný citovaný teoretik, italský sociolog, ekonom a filozof Vilfredo Pareto, je známý především díky své teorii o optimu. Paretovo optimum představuje takovou situaci, za které se všichni mají dobře, jak jen to na daném stupni rozvoje ekonomiky vůbec lze. Neznamená to ovšem, že všichni jsou spokojeni. Optimum totiž neexistuje pouze jedno. Podle Farmera některé Paretovy závěry inspirovaly pozdější ekonomy, kteří se začali zabývat otázkou, za jakých okolností může dojít ke zhroucení svobodného trhu. Autor se domnívá, že této otázce dnes čelíme všichni. Jasnou a přesvědčivou odpověď však na ni sám, alespoň na stránkách své poslední knihy, nenašel.

Stále živý odkaz

Ústřední místo v knize obsadil britský ekonom John Maynard Keynes, jehož dílu, odkazu, dopadu na světové hospodářství, ale také stoupencům a odpůrcům věnuje profesor Farmer hned několik kapitol. Keynesova Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz z roku 1936 byla reakcí na světovou hospodářskou depresi (1929–1933). Způsobila doslova převrat v tehdejším pohledu na ekonomiku a významně ovlivnila chod celého 20. století. Klasikové předkeynesovské doby si vysokou nezaměstnanost vysvětlovali příliš vysokými mzdami. Podle nich se při vysoké nezaměstnanosti sníží mzdy zaměstnanců a nezaměstnanost zmizí. Podle Keynese je to ale jinak. Pokud zaměstnavatelé sníží svým zaměstnancům mzdy, zároveň tím sníží jejich koupěschopnost, a tím i celkovou agregátní poptávku (po zboží zaměstnavatelů). Budou tak dosahovat nižších zisků a své zaměstnance začnou propouštět. Vše se tak dostane podle Keynese do jakési spirály, z níž není bez vnější pomoci úniku. Pomocí takto definovaných zákonů a teorií se Keynesovi na první pohled podařilo vysvětlit dlouhodobou nezaměstnanost, která panovala při Velké depresi 30. let minulého století. Keynes se snažil dokázat, že celé hospodářství může být i při vysoké nezaměstnanosti v rovnováze. Navrhoval proto své vlastní hospodářské řešení s „viditelnou rukou státu“.
Farmer popsal i odklon od keynesiánské teorie, k němuž došlo koncem 70. let. Ukázalo se totiž, že Keynesova makroekonomická doporučení přinášejí spíše vysokou inflaci a prohloubení hospodářského cyklu než stabilní růst. Stagflace sedmdesátých let znamenala pro keynesovce hlubokou ránu, kterou podle autora nebyli schopni nijak vysvětlit.

Každý tiskne peníze

Na pozadí teorií nejvýznamnějších ekonomických myslitelů, z nichž jsou někteří nositeli Nobelovy ceny, s nimiž se autor osobně setkal, se Farmer ve své knize snažil najít odpovědi na nejpalčivější otázky dneška, včetně té, jak nejlépe vyřešit finanční krizi. V této souvislosti nemohl opomenout významného rakouského ekonoma Friedricha Augusta von Hayeka, který se domníval, že občanům mohou nejvíce škodit vlády a centrální banky. Když psal Hayek ve třicátých letech o teorii hospodářského cyklu, považoval volnost bankéřů (centrálních i soukromých) při změnách množství peněz v oběhu za zdroj poruch tržní ekonomiky. Ve svém klasickém díle Cesta k nevolnictví umístil peníze a bankovnictví mezi nutné výjimky z fungování svobodných trhů. Centrální bankovnictví je podle Hayeka jistým druhem centrálního plánování, jediným skutečně trvale udržitelným systémem je volná emise měn. Základní myšlenka spočívá v tom, že lidé musejí mít ústavní právo emitovat „vlastní měnu“. To by v praxi znamenalo, že kdykoli občané dospějí k závěru, že peníze, které používají, jsou cizí vinou znehodnocovány, měli by možnost takové peníze odmítat a vydávat své vlastní.
Po zavedení takového systému by se občané mohli aktivně bránit nekontrolovatelnému znehodnocování svých úspor vládami a bankami. Zároveň by se tím zcela eliminovala možnost provádět cokoli, co by se dalo nazvat měnovou politikou. Pravděpodobnost globální krize by potom v takovém systému byla mnohem menší, než v systému s centrální bankou. Podle Farmera to ovšem nebyl Fed, případně další centrální banky, ale impotence tradiční monetární politiky, která zapříčinila krizi v roce 1929 a opět v roce 2008. V obou případech byly úrokové sazby již na nule a nemohly být již dále snižovány, zdůrazňuje autor.

Jak spojit protipóly

Hayeka a Keynese prý pojilo přátelství, i když se v ekonomických názorech zcela rozcházeli. Hayek byl nelítostným zastáncem svobodného trhu a Keynes věřil, že hlavní role intelektuálů je zachránit svět před komunismem. Farmer se ve své knize snažil podle vlastních slov vzít to nejlepší z obou teorií. Autor souhlasí, že tržní systém je nejsilnějším motorem ekonomického růstu, jaký kdy lidstvo vynalezlo. Pokud se budeme učit, jak funguje, možná se i dozvíme, proč občas selže. Právě proto podle Farmera nestojí otázka, zda regulovat trh, ale jak jej regulovat. Ideální by bylo, kdybychom přišli na to, jak kontrolovat ekonomiku a přitom nezabili husu, která snáší zlatá vejce.

How the Economy Works (Jak funguje ekonomika) Autor Roger E. A. Farmer
Vydal Oxford University Press 2010
Rozsah 193 stran