Evropa se poprvé doví, kolik oxidu uhličitého opravdu vypouští
Klíčové datum pro 426 českých zařízení, produkujících ve velkém emise oxidu uhličitého, se přiblížilo: Podniku, který do 31. března nepředloží ověřené výkazy emisí, hrozí od státu velké sankce. Bude mu zablokován účet povolenek, z něhož operátor rejstříku může zrušit odhadované množství emisí a rozšířit je o pořádně velkou rezervu. Navíc může být na takový podnik uvalena pokuta až do výše dvou milionů korun. Do konce dubna budou muset všechny podniky ze svého účtu v emisním rejstříku vyřadit povolenky, odpovídající skutečným emisím. Kdo tak neučiní, dostane za každou neodepsanou povolenku pokutu 40 eur a navíc si ji bude muset vyřadit dodatečně.
Avšak ani klid po úspěšném zdolání Scylly a Charybdy nepotrvá dlouho. Po 15. květnu Evropská komise zveřejní ověřené souhrnné výkazy emisí a může nastat veliký cenový skok. Jestliže trh přestřelil a skutečné emise budou nižší, cena klesne. Jestliže trh emise podcenil, cena vyskočí. První informace však mohou začít prosakovat už po 31. březnu a změna může být plynulejší.
Prodloužená ruka.
Bez čekání se povolenky prodávají a nakupují na takzvaných spotových burzách. Největší evropskou burzou tohoto druhu je Powernext, sídlící v Paříži. Provádí zhruba padesát procent všech spotových burzovních operací. Prodávající nejprve na burze složí povolenky, které chce prodat, kupující peníze. Jakmile je transakce uzavřena, první dostane do patnácti minut zaplaceno, druhý získá sjednaný počet povolenek. Zatím jediným českým členem takové spotové burzy je společnost Pravda Capital, partnerka londýnského brokera CO2e.com. „Takzvané spotové obchodování zcela minimalizuje kreditní riziko,“ přibližuje hlavní přednost tohoto způsobu obchodu šéf firmy Jan Pravda.“Kdybyste chtěli uzavřít kontrakt s nějakou větší nadnárodní společností, tak by si vás její pracovníci museli ze všeho nejdřív prověřit a pořídit si due diligence. To znamená, že by si kvůli zmenšení rizika museli o vás zjistit, že svůj závazek máte jak splnit a že své povolenky skutečně dodáte. Musejí to udělat, aniž by vás z něčeho takového předem podezřívali. Avšak tím, že jdete na spotovou burzu, se tomu všemu vyhnete. Pak je to celé pro vás, ale i pro partnerskou stranu mnohem jednodušší,“ říká Pravda. „Druhou výhodou může být to, že plnění smlouvy nastává hned,“ připomíná Pravdův spolupracovník Tomáš Dzurilla. „Samozřejmě, že tahle výhoda je jak pro koho, ale je mnoho společností, které rády vidí brzký výsledek svého rozhodnutí. My jsme na té burze, abychom jim tuto službu zprostředkovali. Od firem, které chtějí povolenky prodat, vyžadujeme, aby je převedly na náš účet na Powernextu. Když je na burze prodáme, ještě týž den posíláme podnikům peníze. Jde to všechno tak rychle, že na jakékoli finanční spekulace při tom nemůžeme ani pomyslet. Jsme tedy jen jenom jakousi prodlouženou rukou oněch podniků,“ vysvětluje Dzurilla.
Velcí hráči mají více možností.
Přinejmenším po dobu prvního tříletého zúčtovacího období se budou povolenky pokaždé vyřazovat v dubnu roku následujícího, a tak je potřeba jejich dokupování a prodeje pouze sezónní. Řada podniků proto volí raději jiný způsob prodeje, kdy se kontrakt uzavírá v období příznivé tržní ceny a realizuje se v čase, určeném smlouvou. Nedlouho před tím, kdy vyvstane potřeba užití povolenek. Na rozdíl od okamžitého spotového prodeje se tomuto obchodu k domluvenému termínu říká forwardový. Cena na forwardových trzích bývá o pár desítek centů vyšší než na spotových, protože kupující může až do chvíle uskutečnění obchodu se svými penězi libovolně nakládat a zhodnocovat je. Nevýhodou prodávajícího je, že prostředky mu přijdou až za několik měsíců. Forwardové smlouvy lze uzavírat také s podniky v zemích, kde ještě nefunguje registr povolenek, jako je Polsko. Tam spotový obchod není možný, protože žádný z emitujících subjektů dosud nemá svůj účet, pokud si ho nezřídil v jiné zemi s fungujícím registrem.
Opravdu velcí hráči s povolenkami jsou ovšem natrvalo napojeni na jiný typ burz, jimž se říká futuritní. Futurita je typem forwardového obchodu, v němž se domlouváte na ceně teď a plnění se za předem dohodnutých podmínek uskuteční za několik měsíců, ale třeba i za rok, za dva. Zvláštní označení má oproti běžným forwardovým obchodům především ten smysl, že je okamžitě zřejmé, že se neuskutečňuje nijak jinak než na burze. Velké podniky, které jsou členy takovéto burzy, mají většinou k dispozici plné portfolio finančních služeb, a když si zamanou, mohou přes svou trvale připojenou obrazovku uskutečnit i spotový kontrakt. Co se týče celkového obratu prodeje s povolenkami, jsou na tom tyto velké futuritní burzy v poměru ke spotovým zhruba 5:1.
Ani malí nejsou bez šance.
Hledat po Evropě partnera, který potřebuje právě pár stovek povolenek, které přebývají malému českému emitentovi, by mohl být neřešitelný úkol. Když se to nakonec povede, může následovat další šok, protože standardní bilaterální smlouva má až třicet stran. Smlouvy jsou standardizované, avšak jejich vyjednávání a s ním spojená due diligence představuje nepřiměřené úsilí. Ani spotová burza to však sama o sobě nezachrání, protože se na ní obvykle neobchoduje s menšími částkami než je 1000 povolenek. Běžné jsou naopak balíky o pěti či deseti tisících povolenek. Co tedy poradit malým? „Nabízíme jim agregaci,“ vysvětluje Pravda. „Shromáždíme nabídky malých žadatelů a vzniklý balík co nejdříve prodáme. Riziko, které plyne z toho, že nějaký čas trvá, než se dá patřičný počet povolenek dohromady, a cena by mezitím mohla klesnout, kryjeme malým diskontem,“ dodává.
Dzurilla doplňuje: „Na burze obchodujeme jen se spotovými kontrakty, protože se na ně Powernext specializuje. Na přání zákazníka však dokážeme zprostředkovat i forwardové obchody, jak jsme to dělávali do října, když v Česku ještě nefungoval registr. Do budoucna plánujeme zprostředkovávat i futuritní obchody, protože Povernext zamýšlí zahájit spolupráci s futuritní burzou ECX. Nabídkou spotových a futuritních kontraktů zároveň se klientům otevře škála nových služeb.“
Dubnová překvapení.
Nepropadnou zbylé povolenky po vymazání části emisního účtu dle skutečně vypuštěných emisí? Nepropadnou, přebytek se jen přičte k přiděleným novým povolenkám, protože v rámci jednoho obchodovacího období (2005 až 2007) jsou každý rok stejné. Nic zlého se však nestane, ani když povolenky budou v loňské bilanci scházet. Už 13. února byl na každý aktivní účet deponován příděl povolenek na letošní rok, a kdo příliš emitoval nebo štědře prodával, má skoro celý rok na to, aby situaci přehodnotil a letos buď omezil emise nebo méně prodával, případně aby povolenky dokoupil.
Dzurilla upozorňuje, že v posledním roce prvního období skončí měkký polštář nově přidělovaných povolenek. Povolenky z druhého obchodovacího období, které začíná 1. ledna 2008, už nebudou zaměnitelné s povolenkami současnými. Chybějící povolenky z prvního období si bude muset firma sehnat někde na trhu nebo od nějaké spřízněné společnosti, aby je mohla z účtu vyřadit v plné výši skutečně vypuštěných emisí. Když se jí to nepodaří, zaplatí již zmíněnou čtyřicetieurovou pokutu za každou povolenku a navíc bude muset vyřadit odpovídající množství povolenek z druhého období, protože ty z prvního už nebudou existovat. Jejich cena zřejmě nebude malá, protože cílem toho všeho je snižování emisních limitů.
Jestliže by někdo chtěl usuzovat na základě dosavadního chování emitentů, musel by počítat s tím nejhorším. „Naše zkušenost je taková, že podniky všechno odkládaly na poslední chvíli. Než byl spuštěn registr, podniky to víceméně nezajímalo. Pak jsme jim radili: udělejte si všechno potřebné, otevřete si účet a uzavřete kontrakty s obchodníky, abyste mohli obchodovat, až budete chtít. Odezva byla zase jen liknavá,“ popisuje Dzurilla. „Pak se na nás ke konci roku obrátilo několik společností s tím, že chtějí hned obchodovat. Jenže neměly otevřený účet nebo chtěly prodat tak velké množství povolenek, které mezi Vánocemi a Novým rokem nešlo umístit na trh bez toho, aby se pohnula cena,“ doplňuje Dzurilla.
Kam se poděl smysl?
Jako by se v různorodých obchodních postupech vytrácelo, proč to všechno je. „V žádném případě nesouhlasím s tím, že by obchodování s emisními povolenkami nevedlo k zamýšlenému účelu. Je přece tím nejúčinnějším způsobem, jak emise ocenit a poté určit, kdo zaplatí jejich omezení. A také tím nejekonomičtějším. To znamená, že náklady nesou všichni, kteří jsou svou velikostí vypouštěných emisí zařazeni do schématu, i jejich zákazníci. Přičemž konkrétní opatření provádějí jen ty společnosti, které to mají nejlevnější. Protože firma, pro niž je dražší snížit emise než nakoupit povolenky, nakoupí povolenky a naopak,“ uvažuje Dzurilla. Zároveň upozorňuje, že obchodování není všemohoucí, a že hodně záleží na jeho nastavení, které spočívá v alokacích vyhlášených vládami a schválených Evropskou komisí. „Ano, jsou v tom určité deformace, zejména v systému alokací, ale kvůli jejich odstranění proces musel nějak začít,“ argumentuje Dzurilla.
Na obranu systému omezujícího emise vystupuje i Jan Pravda: „Nikdo nic chytřejšího než prodej rok od roku ubývajících povolenek dosud nevymyslel.“
