Transparentnost vlastnických struktur českých společností může mít negativní dopad na jejich činnost nebo na vlastníky firem s rodinami. Známost a identifikace vlastníka obchodní společnosti nemusejí být vždy žádoucí a prospěšné pro další rozvoj jejích podnikatelských aktivit a projektů. Proto je běžnou součástí podnikatelů snaha o maximální zajištění takzvané anonymity vlastnictví. Ta nezakrývá skutečný stav věcí, ale zajišťuje soukromí, integritu a konzistenci vlastnických struktur. A lze ji stručně definovat jako nastavení vlastnických vztahů k majetku s maximální ochranou soukromí vlastníků jednotlivých podílů při zachování kontroly nad ním.
Nepříznivé prostředí
Laická veřejnost se často chybně domnívá, že cílem anonymity je zakrýt nezákonnou činnost, podvody a podobného nekalé jednání. Obvyklé pohnutky jsou však odlišné. Nejběžnějším důvodem je obava o bezpečnost podnikatele a osob mu blízkých (například rodiny).
V České republice není pro anonymitu vlastnictví a ochranu soukromí vlastníků příznivé prostřední. V běžně využívaných právních formách společností (s ručením omezeným, akciových a evropských) je dohledání a identifikace vlastníka poměrně jednoduchou záležitostí.
V případě společnosti s ručením omezeným se vlastníci (společníci) vždy zapisují do obchodního rejstříku a jejich osobní údaje (jména, rodná čísla a adresy) jsou veřejně přístupné. Možností ochrany soukromí by se mohlo zdát dosazení fyzické osoby. Nastává však naprostá ztráta kontroly nad společností. Řešením není ani použití další české společnosti coby vlastníka, byť je zachována kontrola nad cílovou společností. Vlastník totiž také musí zveřejnit údaje o společnících.
Velké anonymity nelze dosáhnout ani u akciové nebo evropské společnosti, třebaže se uskuteční emise akcií na majitele. Navíc, má-li společnost jediného akcionáře, zapisuje se do obchodního rejstříku. Je-li akcionářů více, z obchodního rejstříku je sice nelze identifikovat, ale ve sbírce listin jsou veřejně dostupné zápisy z valných hromad akciové společnosti a její svolání v případě emise akcií na majitele je nákladné a zdlouhavé – 30 dní předem v obchodním věstníku a celostátně distribuovaném periodiku. Ze zápisů z valných hromad lze pak zjistit, kdo je akcionářem, případně kdo ho zastupoval a kým byl zmocněn.
Na image záleží
Nástrojem zajišťujícím velkou anonymity vlastnictví, a tedy i ochranu soukromí, je zahraniční společnost, respektive její zapojení do mezinárodních vlastnických struktur. Při volbě zahraniční společnosti je kromě míry anonymity vlastníka vhodné zvážit i náklady na její správu a image příslušné jurisdikce. Platí, že čím větší anonymita, tím nejen horší image, ale i nižší náklady na provoz. Příkladem jsou offshorové lokality, například Britské Panenské ostrovy, Seychely, Panama, Nevis, které zajišťují maximální anonymitu při minimálních nákladech. Veřejnost, úřady a obchodní partneři vnímají tyto lokality často kriticky a mohou poškodit dobré jméno vlastníka či podnikatelského projektu.
Výrazně lepší image nabízejí lokality, jako jsou USA, Nizozemsko, Kypr. Ty jsou v kombinaci s klasickou offshorovou společností ideální formou ochrany soukromí vlastníka. V těchto jurisdikcích se propojuje příznivější image s nižší anonymitou, vyššími náklady na provoz a administrativně sofistikovanějším řešením. Kladem je možnost využít lokalitu pro sídlo mateřské společnosti holdingové struktury (Kypr, Nizozemsko) a pro optimální řízení daňové zátěže kapitálových příjmů z prodeje podílů a přijatých dividend.
Vhodný prostředek
Anonymita vlastnictví je vhodným nástrojem k zajištění soukromí podnikatelů a v právním prostředí ČR je dosažitelná prostřednictvím zahraničních společností. Tyto nadnárodní firemní struktury lze použít nejen k anonymitě, ale i k plánování a řízení daňové zátěže podnikatelů. Anonymita vlastnictví proto v konkrétních případech přináší pozitivní efekty jak v oblasti soukromí, tak v řízení daňových nákladů.
