Stále více firem musí odolávat loupeživým manažerům
Už deset let jsem neměl žádnou dovolenou, stěžoval si před časem majitel jedné pražské restaurace, která se nachází jen kousek od historického centra města. Důvod? „Rozhodně to není kvůli tomu, že by bylo v lokále tolik práce, ale neustále musím hlídat personál. Stačí, abych je tu jeden den nechal bez dozoru, a celou hospodu mi doslova rozkradou. Třeba začnou prodávat vlastní tvrdý alkohol a podobně. Loni tu dva dny místo mě hlídal starší syn, hned první den mu utekli s tržbou,“ vysvětluje.
Pozor na manažery
Módní vlna zahájená za socialismu, jak si ke mzdě ještě něco přivydělat, se z českých restaurací a hospod pomalu, ale jistě přesouvá i do firemního sektoru. Zatímco v hospodách jde o přilepšení v řádu několika tisícovek, v podnikové sféře se jedná o statisíce až miliony korun. A to v okamžiku, kdy si k platu „přivydělávají“ vysocí manažeři.
„Před pár měsíci jsme řešili velmi závažný případ. Dva lidé z vrcholového managementu se z mojí firmy snažili vyvést několik desítek milionů korun. Naštěstí jsme je chytli, ale jen kvůli náhodě a velkému štěstí,“ vypráví majitel velké firmy s ročním obratem ve výši několika miliard korun. Jméno si nepřál zveřejnit s ohledem na probíhající policejní vyšetřování.
Případ začal zhruba před rokem, kdy jeho společnost uzavřela v jedné ze zemí bývalého Sovětského svazu dohodu o budoucím kontraktu za několik set milionů eur. „V zakázce jsme figurovali jako hlavní dodavatel, pak tam bylo ještě několik menších subdodavatelů z Česka, ale hlavně z Ruska a Ukrajiny,“ vzpomíná. Jedna ze subdodavatelských firem měla dodat zařízení zhruba za deset milionů eur. „Tehdy jsem se se svým manažerem, který měl zakázku na starost, dohodl, že cenu téhle subdodávky stlačíme ještě o dva až tři miliony eur níž. Bylo mi řečeno, že to nebude žádný problém. V následujících měsících jsem byl navíc ještě několikrát ubezpečen, že je vše dohodnuto, takže jsem tento problém pustil z hlavy,“ pokračuje průmyslník.
Jenže dva dny před popisem finální dohody nastal kardinální obrat. „Manažer mi najednou oznámil, že se cenu subdodávky nepodařilo snížit a je nutné ji akceptovat. Jiná možnost se nenabízela, takto narychlo nebylo možné jiného subdodavatele sehnat. Jelikož jsem kvůli tomu nechtěl přijít o celou zakázku, musel jsem souhlasit,“ dodává manažer. Další vývoj událostí připomínal ze všeho nejvíc detektivku. „Asi za dva měsíce od podpisu se na nás obrátil jeden z našich zahraničních partnerů s tím, že se k němu dostala dost podivná smlouva. Tu jsme prověřili a odhalili, že si dva lidé z nejvyššího managementu mé společnosti tajně vyvedli zhruba dva miliony eur, tedy necelých padesát milionů korun,“ vysvětluje. Pak již události nabraly rychlý spád, protože se případem začala zabývat česká policie. První z manažerů nakonec skončil ve vězení, druhý na soud čeká. „Zjistili jsme, že tohle nebyl jejich první podvod, obdobně dojednávali provize i s dalšími dodavateli,“ podotýká majitel firmy.
Špatné zkušenosti
Týdeník EURO v této souvislosti oslovil majitele a představitele dvaadvaceti středně velkých až velkých firem. Z ankety, které se zúčastnily firmy z odlišných oborů, počínaje potravinářstvím či výrobou bytových doplňků a konče u strojírenských a energetických společností, vyplynulo, že „přilepšování“ k platu je u managementu velmi rozšířený a závažný problém. Polovina z dotázaných upozornila, že v této souvislosti musela přistoupit k personálním čistkám. Majitelé čtyř dotázaných firem se dokonce kvůli závažnosti případu museli obrátit na policii.
Kriminalita ve firmách dramaticky vzrostla především s příchodem hospodářské krize. Na to ostatně upozornil celosvětový průzkum nadnárodní auditorské společnosti PricewaterhoursCoopers (PwC) z konce roku 2009. Poradenská firma se pídila po názoru víc než tří tisíc vedoucích pracovníků v 54 státech včetně Česka. Z odpovědí na dotazy přitom vyplynulo, že čtyřiadvacet procent společností v České republice se v roce 2009 stalo obětí jednoho nebo víc případů hospodářské kriminality. Tři čtvrtiny z nich přitom mají na svědomí zaměstnanci na nižších pozicích. Realita může být ovšem mnohem horší, jelikož ne vždy se na takové případy přijde.
Jak uvádí studie PwC vycházející z výsledků průzkumu, mnohdy je odhalení hospodářské kriminality ve firmách čistě náhodné. Většina společností totiž zavádí ochranná opatření až v okamžiku, kdy se nějaký takový případ objeví. Nejčastěji podvody souvisejí s manipulací účetnictví, zkreslováním finančních informací a majetkovou zpronevěrou. Ta je ostatně nejběžnějším typem české hospodářské kriminality. Dle odborníků oslovených týdeníkem EURO je obdobná situace ve firemní kriminalitě zhruba na stejné úrovni i letos.
Nebezpeční lovci sekretářek
Specialisté navíc upozorňují, že se v tuzemských podnicích v posledních dvou letech začaly objevovat zcela nové druhy hospodářské kriminality. Na území Česka totiž působí několik „headhunterských“ společností, které se specializují na podvodné získávání peněz, případně se snaží vytáhnout z vedení důležité informace o firmě.
Rádoby headhunteři se orientují především na klíčové manažery společností s velkou rozhodovací pravomocí. Kontakt probíhá ve dvou vlnách. Tu první nazývají odborníci seznamovací fází, kdy je vytipovaný manager osloven a pozván třeba na kávu s tím, že pro něj má agentura nabídku nového lukrativního zaměstnaní, případně jiné formy výnosné spolupráce. Po první fázi následuje druhá, takzvaná sbližovací. Dotyčný člověk je mnohdy pozván na večeři, po níž velmi často následuje bujará oslava s děvčaty, kde je manažer velmi často nafilmován v choulostivých situacích. „Obchodní“ vztah tak může začít: kromě již zmíněného vyvádění peněz třeba prostřednictvím předražených výběrových řízení je zájem o informace, především v některých specifických oborech.
„V takových případech platí, že čím vyšší manažer, tím vyšší škody,“ upozornil před časem v souvislosti s kriminalitou šéf společnosti Vítkovice Machinery Group Jan Světlík. Dle Světlíka je mezi nájezdnickými firmami zájem rovněž o sekretářky. „Napadání firem je stále častější i takovou formou, kdy za drobnou úplatu získávají informace od sekretářek, například o tom, kdo se přihlásil do kterého výběrového řízení. A policie s tím takřka nic nedělá,“ stěžuje si Světlík.
Část majitelů oslovených firem soudí, že k aktuální situaci ve firmách přispívá současné politické klima. Řada afér týkajících se mimo jiné neprůhledných státních zakázek či vzájemného odposlouchávání naznačuje, že problém je hlubšího charakteru. „Pomalu se dostáváme do stejné situace, která byla před listopadem 1989. Velká část populace je totiž evidentně přesvědčena o tom, že kdo nekrade, okrádá rodinu,“ konstatuje jeden z oslovených.
Anketa:
NeČůrejte mi mezi lopatky
• Bohemia Energy
„Raději si výběrová řízení za milion korun a výše zařizuji sám. V opačném případě bych měl asi špatné spaní,“ tvrdí spolumajitel společnosti Bohemia Energy Jiří Písařík. Vše je podle něj hodně o osobních pocitech. „Když vidím, že je tendr o sto tisíc korun dražší, tak mě to velmi rozčílí. Prostě nesnáším, když mi někdo čůrá mezi lopatky,“ dodává.
Za příklad dává zkušenost z minula, kdy v jednom z tendrů uspěla nabídka za dva miliony korun. „Předložili mi tuhle vítěznou nabídku s tím, že se jim ji podařilo stlačit ze tří milionů na dva. A nakonec jsme vše nakoupili za 1,25 milionu korun,“ vypráví. Písařík současně upozorňuje, že kvůli podivnostem ve výběrových řízeních již jeho společnost musela propustit několik zaměstnanců. „Řídím firmu každodenně a větší výběrová řízení si raději kontroluji sám, je jich tak dvacet do roka. Běžné věci, jako nákup kancelářských potřeb, raději neřeším,“ prohlašuje. Na dotaz, zda je bere jako příspěvek některým zaměstnancům k platu, jen krčí rameny: „Někdy nad tím musí člověk zavřít oči.“
• Carbounion Bohemia
Specifický způsob, jak podvodům a krádežím zabránit, má majitel společnosti Carbounion Bohemia Petr Paukner. „Všechno si dělám sám, veškerá rozhodnutí, která se týkají byznysu, jdou přes můj stůl,“ tvrdí. „To je i jeden z důvodů, proč již nemohu expandovat. Musel bych si najmout manažery, na ty pak samozřejmě dohlížet a ve firmě zavádět řadu kontrolních opatření,“ dodává Paukner. I díky tomu, že si všechny důležité obchodní záležitosti osobně kontroluje, nemusí trávit tolik času přemýšlením, zda něco podstatného ve společnosti nepřehlédl.
• Brisk Tábor
Majitel společnosti Brisk Tábor Mojmír Čapka má na kradoucí manažery následující recept: Než někomu nabídne vysokou manažerskou funkci, nejdříve ho nechá několik let pracovat na nižších pozicích. „Takového člověka považuji za prověřeného a vím, že má pozitivní vztah k firmě. Málokdy jsem dosadil do vyšší funkce zaměstnance, který ve společnosti působil krátkou dobu. A ve většině případů se mi takový postup neosvědčil. Nikdy nedopadl optimálně, ale naopak nějakým průšvihem,“ uvádí Čapka. Majitel Brisku je přesvědčen, že podobným případům lze zabránit jen za situace, kdy majitel firmy pravidelně jedná s managementem a má informace o její finanční situaci. „Brisk navíc dodává světovým automobilkám, které dění v naší společnosti bedlivě sledují, a to včetně financí a výrobních kapacit,“ dodává Čapka.
• ČKD Group
Firma zavedla několik klíčových opatření, která mají zabránit tomu, aby manažeři na vyšších pozicích kradli. Finální kalkulaci a vlastní nákup například dělají vždy dva lidé z firmy, tedy projektový manažer a manažer nákupu. „Při jakýchkoli pochybnostech vstupuje do zmíněného procesu jeden člen z představenstva firmy. Navíc bonusový systém odměňování v rámci uskutečněných projektů je natolik progresivní, že se vyplácí hrát fér a být profesionálem,“ tvrdí generální ředitel společnosti Jan Musil. Ten současně upozorňuje, že pokud se i přes tato opatření přijde na nějaký prohřešek, znamená to okamžité ukončení pracovní smlouvy s provinilcem. „Za určitých okolností může dojít i na vymáhání finanční újmy právní cestou. Tyto zásady se nám v praxi osvědčily. Loni jsme odhalili a museli řešit jeden takový závažný přestupek,“ podotýká Musil.
• ČEZ
Speciální vnitřní kontrolní mechanismy mají zavedeny i velké konglomeráty, jako je energetická společnost ČEZ. „Je to celý komplex opatření. Kromě řady jiných jde o princip čtyř očí při podepisování všech smluv. Současně se využívá transparentní systém centrálního nákupu,“ uvedl mluvčí firmy Ladislav Kříž. Manuál společnosti, který má zabránit tomu, aby se firemní manažeři a další zaměstnanci společnosti přiživovali nad rámec svých platů, je poměrně obsáhlý. Počítá především se třemi základními principy, a to interním auditem, principem vnitřní kontroly a kontrolou vynakládání velkých finančních prostředků na akvizice a investice. „Každý investiční záměr či akvizice prochází několika rozhodovacími fázemi, v jejichž průběhu dochází k postupné selekci. Postup je založen na jednotné metodice hodnocení projektů,“ uvedl jeden z příkladů Kříž. Větší investice navíc podléhají rozhodování představenstva firmy a nejméně čtyřem úrovním posuzování a kontroly.