Firmy by si neměly neuváženými škrty podvázat budoucí růst
Hospodářská krize má kromě negativních důsledků pro podniky i ozdravný účinek, ovšemže jen v případě, že přežijí. Firmy mají příležitost provést zeštíhlovací kúru, a to jak v personální oblasti, tak v nastavení vnitropodnikových procesů či zbavení se neproduktivních činností. Snižování nákladů bylo tématem diskusního setkání EURO Business Brunch, jež se uskutečnilo 19. listopadu v hotelu Mandarin Oriental Prague.
Řezat, řezat, řezat
Italský ekonom Wilfredo Pareto kdysi vypozoroval, že 20 procent populace v Itálii vlastní 80 procent celkového bohatství. Později se ukázalo, že tento poměr lze vztáhnout i na další jevy, činnosti a statistiky. Zkrátka že platí: na 80 procentech výsledků se podílí jen 20 procent činností, tedy času, námahy a peněz. Na zbývajících 20 procent výsledků pak připadne 80 procent činností. Pokud firmy tento nelineární vztah aplikují i na svůj vstup (v podobě nákladů) a výstup (reprezentovaný ziskem), otevírá se jim obrovský prostor k úsporám.
„Řezat náklady není až takové umění,“ potvrzuje výkonný ředitel a člen představenstva Raiffeisenbank Jan Kubín, „otázkou je spíš kdy, o kolik a jak.“
Co tedy radí zkušení manažeři? Podle Petra Kymličky, vedoucího partnera oddělení poradenství společnosti Deloitte, by především nemělo jít o destruktivní snižování nákladů. Navíc každá redukce by měla být podpořena controllingem neboli nákladovým a kalkulačním systémem. „Setkali jsme se se situací, že se firma rozhodla zastavit výrobu na moderním stroji s velkými odpisy, ale rozumnou energetickou náročností, ve prospěch stroje odepsaného,“ uvedl příklad nesmyslného „šetření“ Kymlička. Další podstatnou podmínkou úspěšného snižování nákladů je motivace lidí, s nimiž podnik do budoucna počítá, a potřeba přesvědčit zaměstnance o nutnosti bolestných opatření. „V době krize považuji interní komunikaci za velmi důležitou,“ souhlasí ředitel vnějších vztahů Škody Auto Radek Špicar.
Pomůže stát?
Ačkoli statistické údaje o vývoji ekonomiky přinášejí v posledních týdnech náznaky křehkého oživení, šéfové firem se shodují na tom, že ještě příští rok budou zažívat stagnaci. Zlepšení podle nich přijde teprve v letech 2011 a 2012. Proto bude potřeba hledat další rezervy. Například mladoboleslavská Škodovka prostřednictvím vlastního zeštíhlovacího a úsporného programu Scout ušetřila za posledních třináct měsíců více než 150 milionů eur (téměř čtyři miliardy korun). „Projekt bude pokračovat, protože očekáváme, že rok 2010 pro nás bude ještě mnohem těžší než rok 2009,“ naznačil Špicar.
Ještě horší výhled má před sebou pozemní stavitelství, kde generální ředitel a předseda představenstva společnosti PSJ František Vaculík očekává trvání krize až do roku 2012. „V našich kalkulacích cen některých bytů a projektů uvažujeme v roce 2012 řádově s 85 procenty ceny před krizí,“ konstatoval šéf PSJ.
Protože však základem podnikání není peníze ušetřit, ale vydělat, spatřuje řada firem východisko v přesunu na zahraniční trhy. A to nejen na ty klasické v západní Evropě, ale i na nové v Číně, Indii, Rusku či Africe. Zde však narážejí na problém při financování, neboť jde o poměrně rizikové oblasti. „Exportéři mají zakázky z těchto trhů,“ přiznává Špicar ze Škody Auto. Tyto kontrakty jsou však spojeny s větší poptávkou po službách České exportní banky (ČEB) a společnosti EGAP, jež poskytují státem podporované garance a financování vývozu. „Pokud stát uvažuje o tom, že by ekonomice mohl nějakým způsobem pomoci, tak navýšením kapitálu EGAP a ČEB by pomohl velmi výrazně, protože to má obrovský multiplikační efekt,“ tvrdí Špicar.
Při vědomí prázdné státní pokladny se však zřejmě budou muset firmy spoléhat především samy na sebe. Proto rada na závěr od Petra Kymličky z Deloitte: „Když už si myslíte, že nemůžete snížit vůbec nic, máte ještě deset až dvacet procent rezervu. A když už ji vyčerpáte, pozvěte si poradce, a ten vám najde dalších deset až dvacet procent.“
