Lukrativní způsob ukládaní peněz může doznat změn, které zlikvidují celý systém
Lobby stavebních spořitelen je v pohotovosti. Volby totiž daly sílu politikům, kteří otevřeně přiznávají, že chtějí omezit výhody českého systému stavebního spoření. Vůbec poprvé se rýsuje reálná šance, že oblíbené „stavebko“, které má pět milionů Čechů, přestane být nejlukrativnější formou spoření v Česku.
Ročně jde ze státního rozpočtu na podporu tohoto spoření více než deset miliard korun, což je luxus, který si prý už nemůžeme dovolit. Říkají to občanští demokraté, zástupci TOP 09 i Věcí veřejných, tedy strany, jež mají ve sněmovně jistých 118 křesel a vyjednávají o budoucí vládě.
Jenže stavební spoření je i významným zdrojem financování stavebních úvěrů, které by bez podpory státu jen těžko fungovaly, varují stavební spořitelny. Přesvědčit politiky, jak velká rizika se skrývají za snahou snížit atraktivitu tohoto produktu, bude obtížné, terčem kritiky totiž už není jen výše státní podpory. Vadí například i to, že výnosy se nezdaňují, a přestože se produkt jmenuje stavební spoření, peníze lze použít na cokoli.
Variabilní prémie
Ministr financí Eduard Janota tvrdí, že by se ročně mohlo v rozpočtu ušetřit zhruba pět miliard korun, pokud by se maximální roční podpora ke stavebnímu spoření snížila ze současných tří tisíc korun na dva tisíce. Později dokonce uvažuje o dalších škrtech až na 1500 korun. Úspory by však ministr – jak tvrdí – dosáhl pouze v situaci, kdy by uplatnil takzvanou nepravou retroaktivitu. To znamená, že by se od určitého data snížil státní příspěvek u všech smluv. To ale půjde těžko. Janota sice ukazuje na Maďarsko nebo Německo, kde snahy o retroaktivitu prošly. Jenže například v Německu je právní systém upravující stavební spoření zásadně odlišný. Výše německé podpory není stanovena zákonem jako u nás, ale vyhlašuje ji ministerstvo dle podmínek na trhu. Každoročně se výše státního příspěvku vyhlašuje také na Slovensku nebo v Rakousku, kde je dáno pouze procentuální rozmezí podpory. V takových podmínkách lze dle právníků uplatnit retroaktivitu mnohem snáz. V Česku existuje riziko soudních tahanic, jež by stát mohl prohrát a přijít o daleko víc peněz. O retroaktivitě se přitom uvažovalo už v roce 2003, kdy se snižoval maximální roční státní příspěvek z 4500 na tři tisíce korun. Tehdy vzniklo několik právních studií a nakonec se od záměru upustilo. Podobné materiály existují i nyní. „Máme k dispozici posudky od právních kanceláří, které pochybují, že by taková retroaktivita mohla být možná,“ uvedl bez dalších podrobností Manfred Koller, místopředseda představenstva Českomoravské stavební spořitelny. Také Asociace českých stavebních spořitelen (AČSS) disponuje dle informací týdeníku EURO několika právními analýzami k tématu retroaktivita a ani jedna nehovoří v její prospěch. Tím však rizika osekání státní podpory nekončí.
Odliv klientů
Vklady ve stavebních spořitelnách činí aktuálně zhruba 415 miliard korun. Jak vyplývá ze statistik AČSS, z těchto peněz je 310 miliard naspořeno na starých smlouvách. Ty byly uzavřeny před rokem 2003, kdy stát ještě garantoval roční podpory ve výši maximálně 4500 korun. Pokud by stát nakonec přistoupil na retroaktivitu pro veškeré vklady, je pravděpodobné, že by se významná část klientů rozhodla své úspory vybrat. A pokud by nastal masivní odliv, stavební spořitelny by neměly z čeho poskytovat úvěry. „Retroaktivitu odmítáme, je zde velké nebezpečí stabilizační a také omezení zdrojů na další úvěry,“ prohlásil tajemník AČSS Jiří Šedivý.
Ze zmiňovaných 415 miliard korun mají stavební spořitelny v současné době rozpůjčováno 272,5 miliardy korun, což je přes padesát procent vkladů. Některé spořitelny dokonce překračují v tomto ukazateli osmdesát procent. Odliv klientů by toto procento ještě zvýšil. Právě osmdesát procent rozpůjčovaných vkladů je přitom podle asociace pro stavební spořitelny první hranicí obezřetnosti, aby zůstal systém stabilní. „Krátkodobě lze jít pod sto i nad sto procent, ale v horizontu let to není udržitelné,“ vysvětluje Šedivý. Na relativně vysoké procento poskytnutých úvěrů už nyní ukazují i marketingové aktivity stavebních spořitelen. Ty totiž přestaly s masivní reklamou na úvěrování a přesunuly se k lákání nových klientů, kteří jsou nezbytní pro další půjčky. Obecně totiž platí, že na jednoho zákazníka, jenž si bere úvěr, potřebuje spořitelna dalších pět lidí, kteří pouze spoří.
Jen na bydlení?
Neoficiálně reagují někteří politici na argumenty stavebních spořitelen podrážděně. Říkají, že tyto specifické banky budou vždy proti omezení stavebního spoření, protože jim jde o byznys.
Je ale zřejmé, že možná rizika si politici velmi dobře uvědomují. Zástupci stran potenciální vládní koalice tvrdí, že jsou sice pro snížení státní podpory, už ale neříkají o kolik. Je to prý otázkou dalšího jednání. Rozhodovat chtějí i podle analýzy dopadů na trh s bydlením. Stejně tak se „bojí“ retroaktivity.
Petr Nečas, první muž ODS, který vede vyjednávání o nové vládě, dokonce v minulosti několikrát prohlásil, že omezení podpory u současných smluv by mohlo být v rozporu s Ústavou, neboť smlouvy mezi spořitelnami a klienty mají soukromoprávní charakter a stát by retroaktivitou narušil práva občanů.
Jednoznačně se trojice stran shodne u návrhů, že je nezbytné navázat spoření výhradně na pořízení bydlení. Technicky by šlo o nejjednodušší změnu. Výhradně na bydlení poskytují stavební spořitelny úvěry, takže předkládání kupních smluv či faktur oproti proplacení peněz by se překlopilo i na výplaty samotných úspor. Nikdo ale nezaručí, že opět nenastane odliv vkladů, neboť klienti, kteří nebudou chtít utratit naspořené prostředky za věci spojené s bydlením, přesunou své peníze jinam. „Už jen navázání státní podpory na účelovost by měla pro stavební spoření velké důsledky. Stavební spořitelny by určitě nemohly poskytovat tolik úvěrů, musely by se daleko dříve refinancovat na kapitálovém trhu a to by vlastně zpochybnilo celý systém stavebního spoření,“ domnívá se Manfred Koller.
Jako na Slovensku
Jelikož si už Češi zvykli utrácet stavební spoření za cokoli, nelze počítat s tím, že začnou najednou úspory vydávat na bydlení. Pak by mohl systém dopadnout jako na Slovensku. V rámci úsporných opatření na konci devadesátých let Slováci zavedli nový zákon o stavebním spoření, který přiznal státní podporu jen těm, kteří nejen úvěr, ale i naspořené peníze prokazatelně použili na bydlení. Norma začala platit v roce 1997 a systém se téměř položil i přesto, že vláda nezrušila podporu plošně. Spořitelny přišly o velké množství „přátelských“ klientů, tedy těch, kteří pouze spoří a nečerpají úvěr. Ti přitom vytvářeli dostatečné rezervy pro zájemce o úvěr ze stavebního spoření. A právě díky nim bylo možné poskytovat půjčky ve velkém. V roce 1999 pak slovenská vláda podlehla tlaku a požadavek na účelové použití peněz i při nečerpání úvěru jako nutnou podmínku získání státní podpory zrušila. Zájem o spoření začal teprve poté opět narůstat. „U nás by byl efekt sice s mírným zpožděním, protože je u nás naakumulováno více vkladů, ale dostavil by se úplně stejně. Kdo říká, že chce svázat podporu s bydlením, říká zároveň, že nechce, aby stavební spořitelny tolik půjčovaly,“ ujišťuje Šedivý z AČSS.
Nejmenší zlo
Ministr Janota přišel i s návrhem, že by se výnosy ze stavebního spoření mohly zdaňovat. Průměrné úročení vkladů u stavebního spoření je okolo dvou procent, takže daň by do rozpočtu přinesla zhruba 1,25 miliardy korun ročně. „Rozhodně by to ale nemělo fatální a destruktivní účinky na systém stavebního spoření jako jiné plány,“ hodnotí ministerský návrh tajemník AČSS Šedivý. Dopady takové změny by nesli výhradně klienti, kteří by tím přišli o část výnosu. Všechny tři strany potenciální vládní koalice však něco takového odmítají. „Stále platí, že nechceme zvyšovat žádné daně,“ uvedl na dotaz týdeníku EURO ekonomický expert ODS Martin Kocourek. Jeho stranický šéf Petr Nečas sice připustil, že by za určitých okolnosti byl ochoten diskutovat o mírném zvýšení DPH, ale v případě daně z výnosů stavebního spoření se u ODS zatím nic nemění. Totéž tvrdí i TOP O9 nebo Věci veřejné. Navíc podle některých expertů je otázkou, zda má vůbec smysl zdaňovat něco, co stát dotuje.
V minulosti se objevil i návrh vyplácet státní podporu ke stavebnímu spoření pouze na konci vázací lhůty, tedy po šesti či pěti letech spoření. Politici ale kritizovali takové opatření kvůli tomu, že by stát sice prvních pět let nevyplácel na podpoře nic, jenže pak by se v rozpočtu muselo hledat jednorázově zhruba devadesát miliard korun, což je absurdní představa.
Osekat stavební spoření, které v Česku funguje od roku 1993, se snažil i Janotův předchůdce Miroslav Kalousek (nyní TOP 09). Veškeré plány ale skončily pouze u slov, případně u vypracovaných analýz možných dopadů změn. Jediné opatření, které skutečně začalo platit s cílem snížit výdaje ze státního rozpočtu, skončilo fiaskem. Kabinet tehdejšího premiéra Vladimíra Špidly prosadil snížení stavební podpory o třetinu na tři tisíce korun od ledna 2004. Lidé však stihli ke konci roku 2003 uzavřít u stavebních spořitelen desítky tisíc nových smluv. Následující rok pak vláda musela vyplatit na státním příspěvku více než patnáct miliard korun, tedy o dvě miliardy více než před změnou. Lze tedy jen doufat, že současné plány na změnu neskončí podobně.
Tabulka:
Vzácná shoda
Názory stran u konkrétních návrhů na změnu systému stavebního spoření
Opatření*ODS*TOP 09*VV
Snížit roční státní podporu*ano*ano*ano
Zdanit výnosy*ne*ne*ne
Navázat spoření pouze na bydlení*ano*ano*ano
Tabulka
Úvěrujeme, zatím…
Podíl úvěrů na vkladech, v procentech
Wüstenrot* 84,7
Českomoravská stavební spořitelna*81,6
Modrá pyramida*70,7
Stavební spořitelna České spořitelny* 48,23
Raiffeisen stavební spořitelna*47,3
Pramen: Banky, k 31. 5. 2010, pouze ČMSS k 31. 3. 2010
Graf (sloupcový):
Půjčkám se daří
Jak rostou vklady a úvěry, v miliardách korun
Rok*vklady*úvěry
2004*287,1*84, 2
2005*329,0*108,1
2006*359,8*135,5
2007*384,9*179,3
2008*401,1*227,4
2009*415,1*267,5
Pramen: AČSS
Graf (spojnicový):
Podpora zvolna klesá
Výše přiznané státní dotace v miliardách korun
2009*13,26
2008*14,22
2007*14,98
2006*15,77
2005*16,09
2004*15,34
2003*13,26
Pramen: AČSS
BOX
Výhody stavebního spoření
* Státní podpora patnáct procent z naspořené částky ročně, maximálně však tři tisíce korun. U smluv uzavřených do konce roku 2003 je to 4500 korun.
* Výhodné úročení naspořené částky.
* Nízké úročení úvěrů ze stavebního spoření.
* Vklady jsou pojištěné stejně jako všechny bankovní vklady.
* Z výnosů se neplatí daň.
* Nakládání s naspořenými penězi není po ukončení smlouvy omezeno.
