Je na něm vidět, že i když poslední týdny spí jen pár hodin denně a soustavně řeší, jak v Česku zpomalit a dostat pod kontrolu současnou pandemii, zůstává optimistou. Zřejmě i proto, že jako lékař a uznávaný epidemiolog často pomáhá v nejrůznějších částech světa. „Nabíjí mě energií ten pocit užitečnosti jiným lidem, pocit, že to, co znáte a umíte, je dost dobré na to, aby to zachránilo život,“ popisuje Rastislav Maďar v rozhovoru pro týdeník Euro.
* > Můžeme současné nemoci říkat „čínská chřipka“?
Myslím, že stejně jako SARS a MERS má i název covid-19 svou logiku. Dobře se pamatuje a odlišuje od ostatních nemocí. Zůstal bych tedy u něj. V minulosti se sice podobná označení používala - například mexická, prasečí, hongkongská, asijská nebo španělská chřipka -, ale covid-19 není klasická chřipka. Světová zdravotnická organizace navíc nedoporučuje u názvů epidemií používání jmen, geografických označení ani zvířat, aby nedocházelo k jejich stigmatizaci, tedy vzniku předsudků, obav či k útokům vůči nim.
* > Kdy jste si poprvé uvědomil, že tahle nemoc silně poznamená i život v České republice?
Když se ukázalo, že v Itálii nemají vůbec pod kontrolou uniklé případy a jejich kontakty mimo uzavřené obce, a přesto se tam stále nepřijímala dostatečná preventivní opatření jako předtím v Číně. To znamenalo, že přímo či nepřímo přes jiné země se ten virus téměř jistě dostane brzy i k nám.
* > Jako epidemiolog berete současnou pandemii jako výzvu. Čemu nás může naučit?
Pokud se z ní poučíme, z dlouhodobé perspektivy může víc životů zachránit než si vyžádat. Zlepší se hygienické návyky populace, odpovědnost vůči zdraví jiných -například už si jen tak někdo s virózou nedovolí jet městskou hromadnou dopravou do práce a sedět tam v open office mezi kolegy. Snad to povede i ke zvýšení proočkovanosti, taky budou lidé v zimní sezoně během respiračních nákaz běžně používat roušky a víc se bude používat dezinfekce na ruce a plochy a tak dále. To výskyt jiných potenciálně nebezpečných nemocí významně sníží.
* > Může se díky současné pandemii vylepšit i česká epidemiologie?
Jednou z pozitivních věcí, která nám po této pandemii zůstane, budou nastavené procesy a jejich načasování na všech úrovních. Zlepší se tím koordinace postupu v rámci celé Evropy. Navíc to jasně ukázalo, že i když za běžných okolností v naší době umírá ve vyspělých zemích velká část populace na neinfekční nemoci, redukce kapacit pracovišť infekčního lékařství není žádoucí. Mohlo by to vést k menší poptávce po této specializaci, tím pádem k nižšímu počtu atestací a v průběhu další pandemie bychom na to mohli významně doplatit. Musíme je mít v rezervě, stejně jako potřebné přístrojové a materiální vybavení.
* > Jak vnímá epidemiolog to, že „může být“ u světové pandemie? Některé generace vašich kolegů tohle nemusely během své aktivní kariéry zažít.
Vnímám to jako velkou výzvu, o které jednou možná budeme vykládat vnoučatům. Osobně mám pocit užitečnosti, který obvykle zažívám hlavně na humanitárních zdravotnických misích v chudých zemích světa. Každý krok může být důležitý pro životy lidí, pokud jde o konkrétní pacienty i systémově.
* > Co zatím pandemie ukázala o české epidemiologii? Je na dobré úrovni?
Hygienicko-epidemiologická služba hledá u nově vzniklých úkolů ty správné cesty. Není divu, že občas chybí jednotný přístup ke všem aspektům boje s koronavirem. Naše loď se ocitla v mimořádné bouři a běžné manuály neobsahují návod, jak v takové situaci ideálně postupovat, protože chyběla předchozí zkušenost. Co však rozhodně nelze upřít, je obrovská snaha ochránit obyvatele. Pracovitost, organizační schopnosti a odbornost zaměstnanců hygienických stanic jsou jedním z významných faktorů, proč je u nás aktuálně s covid-19 stále přijatelná epidemiologická situace. A naopak země, které tyto instituce na podobné výši nemají, budou mít velký problém epidemii na svém území zvládnout bez velkých negativních dopadů na populaci. Uvidíme, jestli se osvědčí zapojení nových technologií, jako je inteligentní karanténa nebo 3D tisk ochranných pomůcek.
* > Jsou už nějaké konkrétní věci, které jste se vy a vaši kolegové naučili až „díky“ aktuální pandemii?
Stávající pandemie ukázala, že včasná izolace nejvíce postižené oblasti může být nejspolehlivěji fungujícím řešením. V tak obrovské míře jako teď se to kvůli infekční hrozbě nedělo snad nikdy v historii lidstva. Když se v budoucnu objeví nový patogen schopný zabíjet, který se bude přenášet velmi efektivně vzdušnou cestou, a to i přes bezpříznakové nakažené nebo infekční lidi v inkubační době, musejí se jako první izolovat od zbytku populace nejrizikovější skupiny, pokud budou známy, a současně se musí rychle a jednotně přistoupit k protiepidemickým opatřením masového charakteru. Typově k zákazu hromadných akcí a omezení pohybu osob. K tomu se musí přidat každý konkrétní obyvatel svou osobní zodpovědností a dodržováním preventivních pravidel. Bez toho nebude fungovat žádný systém.
* > Z vašich vystoupení z poslední doby je zjevné, že zůstáváte optimistou.
Souborem všech přijatých opatření se snažíme chránit hlavně rizikové skupiny populace, na které se můžeme zaměřit. Pokud bychom v budoucnu čelili tak vysoce infekčnímu patogenu, jakým nový koronavirus bezesporu je, kdy jej - jak už bylo řečeno - navíc nenápadně vylučují bezpříznakoví nemocní nebo osoby v inkubační době, ale který by měl mnohem vyšší smrtnost a navíc u všech věkových skupin populace, to by mohla být skutečná katastrofa. Nový koronavirus není jednoduchým nepřítelem, ale dá se zvládnout, i když to bude trvat delší dobu.
* > Čím a jak si udržujete pozitivní energii, když nemáte příliš času k odpočinku?
Mě nabíjí energií právě ten zmíněný pocit užitečnosti jiným lidem, pocit, že to, co znáte a umíte, je dost dobré na to, aby to zachránilo život.
* > Jaký návod tedy máte pro lidi, aby i oni zůstali optimisty?
Zkusme v tom, co nastalo, hledat pozitivní věci, a těch nebude málo. Pro někoho to bude samozřejmě velmi těžké, a to i z finančních důvodů. Náš svět už byl hodně materialistický, ale teď se ukazuje, že jsou nám vlastní a spojují nás jiné hodnoty než slevové akce v nákupních centrech a značkové zboží - pomoc seniorům, šití roušek, projevy podpory, finanční a materiální dary… Ta sounáležitost je krásná a naše společnost ji už zase potřebovala. Cizí lidé mají k sobě nejblíž za posledních třicet let, od sametové revoluce.
* > Jak vidíte Českou republiku a její zdravotnictví za půl roku? Jak dlouho se bude ze současného dění vzpamatovávat?
Věřím, že koronavirovou epidemii se nám podaří dostat pod kontrolu a nasměrovat do méně rizikové, tedy neseniorské a zdravější, části populace. Ekonomické dopady na zdravotnictví však budou v každém případě významné, tak jako na všechny sféry společnosti. Snad se kvůli tomu v budoucnu nestane, že by nebyly zdroje například na finančně nákladnou biologickou léčbu. Společně to skutečně zvládneme, to není žádná fráze, jen je důležité, aby to zranitelní lidé ustáli fyzicky i psychicky. Je těžké pomoci někomu, kdo to sám vzdá.
* > V posledních dnech vidíme velkou solidaritu mezi obyčejnými lidmi a takzvanou první linií, jejíž jste i vy součástí.
Ano, je úžasné to sledovat a má to více rovin než jen ten konkrétní dar. Nese to s sebou obrovskou dávku pozitivní energie, která zdravotníkům pomáhá překonávat únavu i určitou obavu o zdraví a život svůj i svých rodinných příslušníků, i když o tom mluví jen málokdo. Účastním se už delší dobu prakticky denně na práci krizového štábu ve Fakultní nemocnici v Ostravě. Nemálo přednostů a primářů klinik a oddělení je v rizikovém věku, někdy možná už i s nějakou chronickou nemocí, navíc dobře vědí, že koronavirus umí zabíjet i zdravotníky, přesto jsem od nich ani jednou neslyšel obavu o sebe. Každý mluví o svých pacientech. Před jejich statečností skutečné smekám.
* > Jak reálné je, že se naše generace ve svém životě setká s další pandemií? Můžeme se tomu už nyní nějak začít bránit?
Myslím, že je poměrně pravděpodobné, že minimálně mladá generace se s ní potká. A potom se mohou hodit všechny procesy a systémy, které nastavujeme teď. Překonat mezidruhovou bariéru může další virus už klidně za dalších deset až dvacet let. Musíme se chovat s respektem k přírodě, nedrancovat ji, nelovit chráněné druhy zvířat a dodržovat alespoň základní hygienická pravidla. Nebezpečné patogeny, na které naše imunita není připravená, totiž číhají někde tam v hluboké přírodě.
* > Na co se teď vy osobně těšíte nejvíc?
Jsem duší cestovatel, rád poznávám svět. Těším se, až se situace zlepší natolik, že budeme moci zase bez obav překračovat hranice. To však určitě nebude v první ani druhé vlně opatření, která se budou rušit. Takže si na to ještě počkáme, ale o to více si to potom užijeme. Doufám jen, že lidé, které jsme na misích v rozvojových zemích celé ty roky zachraňovali, se té doby také dožijí. Teď k nim nemůžeme, a tak jim nezbývá než si poradit bez nás. A jak dobře to zvládnou, je i otázkou náhody a štěstí.
Rastislav Maďar (46)
• Vystudoval Jesseniovu lékařskou fakultu Univerzity Komenského v Martine, titul Ph. D. získal na Lékařské fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. • od roku 1997 se specializuje na obory epidemiologie, prevence a kontrola infekčních nemocí, nemocniční nákaza, cestovní a tropická medicína. • Působí jako vedoucí lékař Centra očkování a cestovní medicíny na poliklinice v ostravě-Hrabůvce, vede Ústav epidemiologie a ochrany veřejného zdraví Lékařské fakulty v ostravě. je členem vědecké rady slezské univerzity v opavě a odborným garantem České lékařské komory pro celoživotní vzdělávání v oboru epidemiologie. • Absolvoval přes patnáct humanitárních misí v rozvojových zemích, pomáhal i v oblastech zasažených tsunami, vede projekt Česko-slovenské nemocnice v africkém malawi.
O autorovi| Ondřej Stratilík, stratilik@mf.cz
