Vinkláři neboli pokoutníci tu byly vždy.
Koneckonců už v roce 1883 si Národní listy stěžovaly na „temnou stránku našeho života společenského“, která může za to, že „náš lid raději důvěřuje nějakému vinkláři, nežli řádnému svědomitému advokátu“. V době všeobecného rozšíření internetu je ale neoprávněné poskytování advokátních služeb „neadvokáty“ snazší než kdy jindy a servery se jmény typu – www.budemevasepravahajitlevnerychleabezpecne.cz – jsou skoro všudypřítomné.
Česká advokátní komora se tradičně obracela na policii, ale výsledek byl takřka nulový, protože ta zpravidla nenašla dost důkazů, že šlo o trestný čin neoprávněného podnikání. Advokáti si proto hodně slibovali od novely zákona o advokacii ze září 2017, která z vinklářství učinila přestupek, jenž může ministerstvo spravedlnosti postihnout správní pokutou. Až třímilionovou, pokud jde skutečně o neoprávněné poskytování služeb a dvousettisícovou, pokud někdo, kdo není advokátem, používá při popisování své činnosti slovo „advokát“.
Cesta je to nejspíš správná, ovšem na uložení první pokuty se zatím čeká. Ani pak to ale nemusí znamenat vítězství, protože pokutovaná společnost se může obrátit na soud. Hezky to demonstruje remíza, kterou aktuálně utrpělo ministerstvo spravedlnosti u Nejvyššího správního soudu ve sporu se společností Ereceivables management, jejíž web se tvářil, jako by šlo o exekutora (paragrafy chránící exekutory a notáře jsou takřka identické s těmi, které se už rok a půl týkají advokátů).
Delikt to byl…
Společnost Ereceivables management provozovala v roce 2016 portál www.exekuceonline.cz (dnes je situace poněkud jiná a návštěvník je automaticky přesměrovaný na server www.epohledavky.
cz), který kromě jiného sliboval „podání exekuce za 30 vteřin“, nabízel formulář s názvem „zahájit exekuci“ a při popisování své činnosti používal velká slova jako „exekuce“, „výkon rozhodnutí“ či „exekuční činnost“. Na tuto praxi si stěžovala Exekutorská komora a ministerstvo spravedlnosti (v druhém kole pak přímo ministr spravedlnosti) v červenci 2016 rozhodlo, že portál je způsobilý „vyvolat či přivodit nebezpečí záměny“ s konáním skutečných soudních exekutorů, a společnosti proto za tento správní delikt uložilo pokutu ve výši 100 tisíc korun.
Ereceivables management si to ovšem nenechala líbit a ministerstvo zažalovala u pražského městského soudu. Ten jí dal loni v listopadu za pravdu a rozhodnutí ministra zrušil. Stejný názor pak měl na konci března i Nejvyšší správní soud. Jak už ale víme, šlo spíš o remízu.
Městský soud (a tedy implicitně i Nejvyšší správní) totiž došel k závěru, že Ereceivables management skutečně svými stránkami spáchala správní delikt, protože její prezentace mohla průměrného uživatele internetu splést: „V důsledku užití pojmu exekuce v označení internetových stránek a v důsledku opakovaného užití tohoto slovního prvku v rámci jejich obsahu mohly třetí osoby s ohledem na dříve uvedené a s přihlédnutím k tomu, jak sám žalobce (Ereceivables management – pozn. red.) služby poskytované prostřednictvím portálu v podmínkách označoval, legitimně dojít k závěru, že je žalobce oprávněn v rámci své podnikatelské činnosti vykonávat exekuci.“
… ale s trestem opatrně
Soud nakonec žalobě vyhověl jen z jednoho jediného důvodu, ten je však z hlediska praktického dopadu poměrně důležitý. Ministerstvo spravedlnosti nedokázalo dostatečně odůvodnit výši uložené stotisícové pokuty. Za přitěžující okolnost totiž jen vágně označilo, že služby portálu byly „propagovány v rozhlasu“, jenže soud jaksi nezjistil, že by „uvedený skutkový závěr vycházel z některých ve správním spise založených podkladů“.
Celý případ se tak vlastně vrací na začátek. Ministerstvo nyní – tři roky poté, co se věcí začalo zabývat – bude o pokutě pro Ereceivables management rozhodovat znovu, přičemž její výši musí, jak soud rozhodl, lépe podložit. Reakci společnosti Ereceivables management autor tohoto článku nezjistil, protože na dotazy položené prostřednictvím jejího webu nijak nereagovala.
Jako léčitelé
Ze statistik ministerstva spravedlnosti plyne, že od září 2017 do letošního března šetřilo podezření na neoprávněné provozování advokátních služeb ve zhruba 80 případech. Přibližně polovinu šetření přitom zahájilo na základě svých vlastních zjištění a polovinu na základě oznámení přišlých zvenku, tedy zjevně od advokátní komory či jednotlivých advokátů. Ve 13 případech už ministerstvo zahájilo řízení o přestupku, ovšem pět z nich zase zastavilo, protože se nepodařilo najít dostatečné důkazy, a pokuta zatím nepadla žádná. Ve čtyřech případech ovšem předalo věc policii, a to proto, že dotyční „neadvokáti“ poskytovali právní služby v tak velkém rozsahu, že by se mohlo jednat o trestný čin neoprávněného podnikání.
Hmatatelných úspěchů tedy zatím moc není, ale Česká advokátní komora postup ministerstva kvituje s tím, že jde o běh na dlouhé trati. „Hodně jsme si od novely slibovali a stále si od toho hodně slibujeme. Stále se také snažíme nějak dokumentovat případy vinklářství, které nám oznámí advokáti nebo na které komora přijde sama,“ říká mluvčí komory Iva Chaloupková. Důležitá je podle ní kvalita a nikoli kvantita: „Nechceme ministerstvo zahltit desítkami a stovkami případů ročně. Místo toho vybíráme jednotlivé případy, ale snažíme se k nim dohledat informace a předat je ministerstvu takříkajíc převázané mašličkou.“
Místopředseda komory a známý pražský advokát Tomáš Sokol kromě toho zdůrazňuje nutnost osvěty a říká to hodně od podlahy: „Je třeba lidem vysvětlovat, že vinkláři jsou nebezpeční zhruba stejně jako léčitelé, kteří někoho ‚vyléčí‘ z rakoviny tak úspěšně, že zemře o dva roky dřív, než kdyby se o něj starali lékaři.“
O autorovi| Václav Drchal, drchal@mf.cz