Režim v Pchjongjangu zoufale trpí nedostatkem hotovosti v západních měnách. Proto vysílá stovky programátorů, aby vydělávali peníze pro komunistický totalitní režim za hranicemi Severní Koreje. Jeden z přeběhlíků, který se usadil v Jižní Koreji, poodhalil, jak hackerská práce pro vládnoucího Kim Čong-una vypadá.
Jong Hyok působí jako jakýkoliv Korejec ve středních letech, který pracuje v Soulu. Má u sebe chytrý telefon, nosí tmavomodrý kabát a oblek s košilí. Táhne mu na čtyřicet let, ale v obličeji vypadá alespoň o deset let starší, napsal Bloomberg Businessweek.
Za co utrácí korejský diktátor:
Luxusní tabák, delikatesy a sexuální otrokyně: tak si žije neomezený vládce Severní Koreje
O hackerské zdatnosti Severní Koreje se nepochybuje a je téměř stejně obávaná jako její jaderný arzenál. Loni v květnu režim rozšířil virus WannaCry po celém světě, za ukradená data hackeři požadovali výkupné v bitcoinech. V prosinci obvinily Spojené státy z útoku Severní Koreu.
V roce 2014 byla napadena společnost Sony Pictures Entertainment, jež produkovala film The Interview, který parodoval režim KLDR.
Trailer na americkou komedii The Interview:
Čínská mise: Co nejvíce peněz
Jong Hyok (jméno bylo kvůli jeho bezpečnosti změněno) americkému týdeníku svěřil svůj neobyčejný příběh. Přes pět let pracoval jako hacker pro severokorejský režim. Většinu své mise strávil v Číně a jeho úkolem bylo získat na internetu co nejvíce peněz.
V třípatrovém přeplněném domě v severovýchodní Číně se společně s dalšími hackery snažil vydělat okolo stovky tisíc dolarů ročně pro raketového Kima. Necelých deset procent si mohl nechat.
Experti na internetovou bezpečnost z Jižní Koreje hovoří o tom, že severní soused v posledních letech vyslal do okolních zemí stovky programátorů, kteří vydělávají pro režim. Hackeři mají v zahraničí lepší přístup k internetu a je těžší je vystopovat. Nejvíce jich je v Číně, Indii a Kambodži. Měli pro Pchjongjang získat stovky milionů dolarů.
Počítačové odborníky podporoval už Kim Čong-il, jeho syn v roce 2011 hackerský program rozšířil. Oficiálně režim obvinění z napadání různých institucí na celém světě popírá jako nepřátelskou propagandu.
Přečtěte si esej Daniela Deyla:
Korejská hra na kuřátko
Jong Hyok na konci 90. let začal studovat informatiku a dostal stipendium ke studiu na univerzitě v Číně. Po návratu do KLDR vytvářel kancelářský software pro státní agenturu. Pak jej vláda vyslala opět do Říše středu, aby pro Pchjongjang vydělával peníze jako hacker.
Hranici překročil pěšky a autobusem se dostal na místo určení. V budově hackeři spali hromadně v horním patře, v dolních patrech programátoři vytvářeli pirátské kopie komerčního softwaru, který prodávali online. Kupci pocházeli z celého světa.
Hlavní delegát kasíroval peníze
Na práci hackerů dohlížel „hlavní delegát“, který kontroloval peněžní transakce a vybíral peníze. Na bezpečnost dohlížel i pracovník severokorejské policie. Práce hackerů byla namáhavá, běžně trávili u počítačů patnáct hodin denně.
„V žádném případě jsme nebyli elitními programátory. Byli jsme jen skupinou chudých, málo placených dělníků,“ vypráví Jong. On sám odmítl, že by se podílel na krádeži peněz z ukradených čísel kreditních karet, instalaci ransomwaru, který na firemních serverech kradl data. Ale připouští, že se to pro režim dělalo ve velkém. „Severní Korea udělá cokoliv pro peníze, i když to znamená krádež,“ dodal.
Jako trest revolucionizace
Hackeři museli plnit zadané úkoly, v případě nesplnění norem nebo zatajení peněz, byli posláni zpět do Severní Koreje na takzvanou „revolucionizaci“. To znamenalo těžkou práci v továrně nebo zemědělství.
Každou sobotu měli školení a diskuze o filozofii Kim Čong-ila i Kim Čong-una, museli se učit zpaměti jejich klíčová prohlášení a ta později recitovat. Hacker-dezertér vydělal režimu okolo sto tisíc dolarů každý rok, proto mu bylo dovoleno žit poměrně volně - mohl chodit do okolí.
Jong byl natolik dobrý, že byl vysílán po Číně na setkání s dalšími severokorejskými hackery a zástupci režimu. Byli řízeni vojenským úřadem Kancelář 121 pro kybernetické operace. Práci hackerských jednotek v daných zemích koordinovala místní velvyslanectví Severní Koreje.
Falešný pas, Bangkok, Soul
Po několika letech strávených v Číně se Jong dostal do konfliktu s vládním úředníkem KLDR, a tak se rozhodl utéct, než bude poslán zpět do totalitní země. Dva roky se potloukal po jižní Číně a na živobytí vydělával hackováním.
Manželka Kim Čong-una je pro svět téměř neznámá:
Povolání: žena diktátora. O manželce Kima svět moc neví
Domů už se nemohl vrátit, byl by zastřelen za dezerci. Koupil si falešný čínský pas za 1600 dolarů (33 tisíc korun). Dostal se do Bangkoku, kde se přihlásil na jihokorejském velvyslanectví. Měsíc byl prověřován a vyslýchán, než byl poslán do Soulu.
Specialista na kybernetickou bezpečnost na univerzitě v Soulu Lim Jong In tvrdí, že hackerská strategie Severní Koreje se stále vylepšuje. Okolo stovky firem podle něj v čínských městech Šen-jang a Tan-tung provádí hackerské útoky pro komunistický režim. Část z aktivit se přesouvá i do Ruska a Malajsie. „Severní Korea zabíjí dvě mouchy jednou ranou. Zvyšuje bezpečnostní hrozbu a vydělává peníze,“ tvrdí Lim Jong In. Stále je dost lidí, kteří chtějí mít lepší život a pracovat pro režim za hranicemi komunistické Koreje.
Jongovi se v Soulu daří. Pracuje pro soukromou softwarovou firmu. Někdy jej navštíví jihokorejští a američtí agenti, kteří sbírají informace o severokorejském režimu. I když si stěžuje na poloviční plat oproti místním programátorům, je rád, že unikl z dosahu Kim Čong-una. Našel si ženu z Jižní Koreje a narodil se jim syn. Klidného a nudného života si užívá.
Související články: