Evropská unie nové kvóty nezavede, dovoz ale bude monitorovat
Miliony kusů textilu putující z Číny do Evropy zůstávaly přede dvěma lety po několik týdnů v lodních kontejnerech nevybaleny. Důvodem byl oprávněný strach zemí Evropské unie, že jejich trhy budou zaplaveny oděvy s visačkou Made in China. Přestože měl být obchod s textilem od začátku roku 2005 plně liberalizován, Čína tehdy souhlasila s tím, že unie zavede dovozní kvóty. Jejich platnost vyprší na konci letošního roku. Byť by dle názoru některých členských zemí měla být regulace dovozů textilu z nejlidnatější země světa dále prodloužena, nakonec uspěly ty státy, které volaly po volném obchodu. Po celý příští rok chce ale EU monitorovat textil a oděvy, které do unie Čína vyváží, čímž prý získá reálný obraz, jaké množství čínských oděvů se na trh unie dostane. Zástupci českého textilního průmyslu tvrdí, že odstranění dovozních kvót není tím hlavním problémem, který je v současné době trápí. Poukazují především na nerovnoprávné postavení evropských a čínských textiláků. Zjednodušeně řečeno, Číňané mohou do Evropy dovážet prakticky cokoliv, jejich evropské protějšky ale v Číně narážejí na řadu bariér.
Budeme pozorovat.
Evropská unie se s Čínou dohodla, že nebude prodlužovat platnost dovozních kvót na textil a ani se nechystá zavádět nové. Místo toho bude zboží z Číny podléhat dvojitému monitorovacímu systému. „Čínský vývozce bude muset získat vývozní licenci. Té bude třeba při udělení dovozní licence na evropské straně. Teprve po předložení dovozní licence bude zboží dovezené z Číny do EU vpuštěno na evropský trh,“ upřesňuje proceduru Miloš Beran z Asociace textilního, oděvního a kožedělného průmyslu (ATOK). Kontrola dovozních a vývozních licencí se bude týkat osmi z deseti hlavních textilních kategorií, mezi které patří trička, svetry, pánské kalhoty, halenky, šaty, podprsenky, ložní prádlo a lněná vlákna. „Nový systém umožní producentům z unie a obchodníkům předvídat vývoj situace na trhu a zároveň dá jasný obrázek budoucího trendu, kdy uděláme poslední krok k volnému obchodu v oblasti textilu,“ komentoval opatření Peter Mandelson, evropský komisař po zahraniční obchod. Opatrněji se o přínosu monitorovacího systému vyjádřil Bill Lakin, generální ředitel sdružení Euratex, které sdružuje textilní podniky v Evropě. „Doufám, že se nebude opakovat situace z roku 2005. Nejsou-li zavedeny kvóty, toto se jeví jako nejlepší cesta k hladkému přechodu k liberalizaci,“ konstatoval. „V roce 2005 jsme byli svědky poklesu cen až o 75 procent. Například do Maďarska byla dovážena trička v hodnotě jednoho centu. Nevím, zda šlo o dumping, nebo vládní subvence,“ dodal Lakin. „Toto opatření nemá primárně sloužit k ochraně před masivním přílivem čínského textilu. Jeho cílem je sledovat dovozy a v případě masivního zvyšování zahájit kroky, které by měly takový trend upravit,“ vysvětluje Miloš Beran. Proti novým kvótám se stavěli čínští výrobci a evropští obchodníci, kteří začali vyhrožovat nedostatkem textilního zboží na evropském předvánočním trhu a tvrdili, že jejich obchody nabídnou jen prázdné regály. Zároveň Evropské komisi začali vyhrožovat výrobci, že budou-li kvóty odstraněny, v důsledku nerovné konkurence levného zboží z orientu budou muset dále snižovat výrobu a počty pracovních příležitostí.
Sarkozyho bratr se bojí.
V názoru na to, zda usilovat o prodloužení dovozních kvót, se značně rozcházely i jednotlivé členské země. Mezi nejhlasitější zastánce regulace patřila Francie. Ta požadovala, aby platnost kvót byla prodloužena o rok. Nakonec byla přehlasována. Zcela opačný postoj zastávala Velká Británie, která se postavila za obchodníky, jež z levného čínského textilu profitují a volají po odstranění obchodních bariér. Právě britští podnikatelé tlačili na nového ministerského předsedu Gordona Browna, aby zamezil dalšímu prodlužování kvót. Obchodníci argumentovali tím, že již nyní objednávají zboží na jaro a léto příštího roku a volali po skončení nejasností ohledně podmínek obchodu s Čínou. Britská média zveřejnila zprávu, která zdůvodňuje postoj Francie tím, že bratr francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho vede textilní manufakturu a obává se silnější zahraniční konkurence.
Britové, v kauze textilu zastánci liberalizace, poukazují na to, že od roku 1996 poklesly ceny oděvů v britských obchodech na polovinu, zatímco zákazníci v Itálii a Francii nakupují za ceny téměř nezměněné. Navíc se dle British Retail Consortium Čína paradoxně stala důležitým odbytištěm kvalitních italských oděvů. „V EU ani na čínské straně není v tuto chvíli vůle k zavádění nových kvót,“ shrnuje situaci Miloš Beran. Poslankyně Evropského parlamentu a místopředsedkyně výboru pro vnitřní obchod a ochranu spotřebitele Zuzana Roithová (KDU-ČSL) se domnívá, že věcné argumenty pro prodloužení kvót z roku 2005 nepominuly. „Správné by bylo, aby v praxi platila stejná pravidla pro obchodování na obou stranách. K tomu ovšem vede dlouhá cesta. Prvním krokem byly kvóty, o které jsem spolu s českými textiláky žádala,“ tvrdí Roithová. Druhým krokem je dle české zástupkyně v Evropském parlamentu monitoring, který začne platit od začátku příštího roku. „Třetím krokem, doufám, bude zavedení určitých výrobních standardů, takže čínské výrobky budou jednou kvalitnější a hlavně bezpečné. A cenově budou méně konkurovat jiným kvalitním výrobkům,“ říká Roithová.
Dodává, že není příliš reálné zavést v budoucnu znovu kvóty na čínský textil. „I když nástroje WTO takovou možnost připouští, kdyby se dovoz z Číny stal pro evropské výrobce vážnou hrozbou,“ tvrdí Roithová. Konkrétní podmínky obchodu s čínským textilem budou záviset nejen na výsledcích monitoringu, ale také na vztahu mezi Čínou a Spojenými státy. „USA mají s Čínou uzavřenou dohodu, která omezuje dovoz textilních a oděvních výrobků do Ameriky i pro rok 2008. Již nyní se objevují informace o tom, že americký textilní a oděvní průmysl chce, aby USA jednaly s Čínou o omezení dovozu i pro další léta,“ vysvětluje Beran.
Zaplněné přístavy.
Evropská unie se snaží nastavením podmínek dovozu čínského textilu ještě před vypršením platnosti kvót předejít opakování situace z roku 2005. Na počátku roku 2005 totiž přestaly platit staré dovozní kvóty, které regulovaly obchod s textilem po třicet let. Po pár týdnech už ničím neusměrňovaný čínský textil začal zaplavovat svět. U některých komodit stoupl dovoz o desítky i stovky procent. V polovině roku 2005 proto unie znovu zavedla dovozní kvóty. Jenže v té době už byla na cestě z ČLR nasmlouvaná a mnohdy i zaplacená kvanta zboží, jež prakticky nově uvalené kvóty vyčerpala. V evropských přístavech uvázlo v kontejnerech na 75 milionů kusů zadrženého textilu, včetně sedmnácti milionů kusů pánských kalhot, bezmála milionu košil a nátělníků a 1,4 milionu podprsenek. Celkové ztráty byly odhadnuty na 800 milionů eur. Symbolem celé kauzy se staly podprsenky a spor dostal označení podprsenková válka. Těch Čína podle britských Timesů vyrábí víc, než je ňader čínských žen. Evropa se nakonec v roce 2005 s Číňany dohodla na kompromisním růstu dovozu textilu. Peking přistoupil na regulaci, která umožnila zvyšování importu oděvů z nejlidnatější země světa ročně o osm až 12,5 procenta podle jednotlivých položek. Dosáhnout shody nebylo ani tehdy jednoduché. Portugalsko, které bylo zastáncem kvót, poukazovalo na to, že domácí produkce triček klesla za šest měsíců roku 2005 o třicet procent. Řecko hlásilo u stejného zboží snížení o dvanáct procent. K těmto zemím se připojily také Francie a Itálie. Naopak Británie a Švédsko byly proti zásahům. Tvrdily, že evropské textilky měly dost času na to, aby se na nápor levné konkurence z Číny připravily. Ze statistických údajů vyplývá, že mezi poškozenými dočasnou liberalizací obchodu s oděvy figurovaly v roce 2005 další asijské země, pro které je obchod s textilem důležitým zdrojem příjmů. Ukázalo se, že mají potíže Číně s jejím relativně moderním výrobním zařízením a obrovskou kapacitou v neregulovaném prostředí konkurovat. Nejhůře postiženy byly Barma a Filipíny, jejichž hodnota exportu do EU za prvních osm měsíců roku 2005 poklesla o 54,4 procenta, respektive o 41,4 procenta. Značně ztratily i další země. Dovoz z Jižní Koreje se snížil o 28,6 procenta, z Thajska o více než patnáct procent, z Pákistánu o šestnáct procent a z Bangladéše o více než devět procent. Miloš Beran z Asociace textilního, oděvního a kožedělného průmyslu potvrzuje, že čínské dovozy vytlačily z evropského trhu zboží pocházející z dalších rozvojových zemí. „Zároveň ale také výrazně ovlivnily pokles evropské produkce. Byly jedním z důvodů, proč zaniklo mnoho textilních a oděvních firem v EU,“ dodává Beran.
Krachy a propouštění.
Ze statistických dat vyplývá, že evropské textilní firmy zaměstnávaly v roce 2005 na 2,7 milionu lidí. Loni to již bylo o pět procent méně. Ve 186 tisících evropských textilkách pracovalo zhruba 2,6 milionu lidí. Úbytek pracovníků a krachy textilek nicméně započaly již dříve. V letech 1990 až 2001 ztratilo textilní odvětví téměř 850 tisíc pracovních míst a zanikly statisíce podniků. Letos v květnu publikoval Eurostat údaje, které hovoří o tom, že v roce 2005 vyvezlo tehdy 25 členských zemí EU textil za 38 miliard eur. Dovozy ale dosáhly téměř dvojnásobné částky, a to 77 miliard eur. Třiceti procenty se na této sumě podílela Čína. Nejvíce oděvů ze zahraničí směřovalo do Velké Británie a Německa. Naopak nejaktivnějším vývozcem textilu z EU je Itálie, na kterou připadala v roce 2005 více než třetina celkového unijního exportu. Přestože může být řada textiláků nedávným rozhodnutím o ukončení regulace obchodu s textilem mezi Čínou a EU prostřednictvím kvót zklamána, nejsou zrušené kvóty v současné době tím nejbolavějším místem. „Problém vidíme v nesymetrickém přístupu na trhy. Do Evropy je obecně velice snadné dovážet, avšak evropští vývozci textilu a oděvů se ve třetích zemích včetně Číny střetávají s výraznými překážkami,“ tvrdí Miloš Beran. Zástupci textilních podniků poukazují nejen na tarifní překážky, jako jsou vysoká cla či další dovozní poplatky, ale i na netarifní bariéry. Evropské podniky často narážejí na to, že Číňané požadují specifickou certifikaci. Kritizují také neprůhlednost administrativních podmínek. „EU musí se třetími zeměmi vyjednat korektní, tedy symetrické podmínky obchodu,“ domnívá se Beran. Soudí, že do té doby by unie měla být ochotna si svůj trh před dovozy ze třetích zemí chránit. Nesrovnatelné postavení čínských a evropských textilek vyplývá nejen z omezení přístupu na trh. „Dle dostupných informací jsou výrobci textilu a oděvů v Číně podporováni státem pobídkami či různými úlevami,“ říká Beran. Navíc jsou některé textilní podniky stále státní a těží z bezúročných půjček od bank, dotací na vývoz a skrytých podpor, jako jsou například bezplatné dodávky elektřiny. Na druhou stranu ale zase některé nevládní organizace poukazují na to, že výrazně omezit dovoz textilu z Číny by znamenalo ohrožení živobytí stovky milionů Číňanů, kteří žijí pod hranicí chudoby.
Italové vzorem.
Přesto všechno má Evropa určité prostředky, které jí umožňují se záplavou levného čínského textilu bojovat. Zboží vyrobené v EU je kvalitnější než to dovezené z Asie. Také proto by se evropský textilní průmysl měl do budoucna soustředit na výrobky s vysokou přidanou hodnotou. Evropský komisař Peter Mandelson ve svém článku Down with the barriers, don´t be frightened dává evropským textilkám za vzor italské producenty. „Italští výrobci byli pod silným tlakem čínské konkurence,“ tvrdí Mandelson. „Síla Číny je v současné době v masové produkci. Evropa s ní nemůže v tomto ohledu soutěžit. Ale italský model je chytřejší a kreativnější. Může se zaměřit na zakázkový design. Má rychlejší logistiku, kratší dodací lhůty a větší schopnost adaptace,“ domnívá se. Čína nemusí být pro evropské producenty textilu jen hrozbou, ale i zajímavou obchodní příležitostí. Do roku 2010 bude tamní střední vrstva společně s indickou představovat početnější skupinu než trhy v Německu, Francii a Španělsku dohromady. Její kupní síla se ročně vyšplhá na jeden bilion eur. „Tito spotřebitelé nevyhledávají domácí produkci. Zajímají se o evropskou,“ tvrdí Mandelson. Evropský komisař poukazuje také na to, že zrušení dovozních kvót bylo již dlouho očekávaným krokem. „Volný obchod v textilním průmyslu sníží ceny, což by evropští spotřebitelé měli uvítat,“ konstatuje Mandelson. Zástupci českého textilního průmyslu vidí šanci do budoucna také ve výrobě zboží, které čínští producenti zatím nejsou schopni na trhu nabídnout. „Jako jedna z takovýchto konkurenceschopných skupin se jeví technické textilie,“ říká Miloš Beran. ATOK pro léta 2007 až 2013 připravil program Konkurenceschopnost: šance českého textilního a oděvního průmyslu. „Jeho cílem je zlepšit prostředí pro podnikání v textilním a oděvním průmyslu v České republice,“ upřesňuje Beran. Poslankyně Evropského parlamentu Zuzana Roithová dodává, že zástupci českého textilního a oděvního průmyslu mají nyní jedinečnou příležitost využít dotací z fondů EU na dokončení restrukturalizace. Uzavře se tedy seznam českých zkrachovalých textilek, které nápor levného asijského zboží nepřežily.
