První praktické kroky přišly až na konci roku
Letošek měl být rokem revitalizace. Stal se však rokem sporů o to, jak má revitalizace vypadat. Již před loňskými volbami bylo jasné, že vítěz bude muset rozhodnout co s mizerně privatizovanými podniky. Mnohým bylo již v té době zřejmé, že stěží může přežít taková Škoda Plzeň, ČKD, Chemapol a mnohé další, prodané českou cestou a nafouknuté nepromyšlenými akvizicemi do obřích rozměrů.
Mezi ekonomy v sociální demokracii převládal názor, že by bylo dobré je částečně renacionalizovat, potom provést základní restrukturalizaci a zase prodat. Tak vznikl návrh, aby byl Fond národního majetku transformován do podoby Českého holdingu, který by za pomoci zahraničních expertů tyto procesy řídil. Tato vize však velmi rychle spadla pod stůl. Jak týdeníku EURO řekl autor myšlenky holdingu Jan Vrba, důvodem byla skutečnost, že v případě zřízení holdingu by politici ČSSD ztratili místenky na lukrativní křesla v představenstvech a dozorčích radách, která by obsazovali kvalifikovaní odborníci.
Nejdříve grevitalizace.
Přesto bylo jasné, že se něco stát musí, a tak ještě na podzim vystoupil ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr s myšlenkou revitalizace velkých průmyslových podniků. Slíbil, že projekt bude hotov do konce roku 1998. Potom slib odložil o čtrnáct dní a odkládání pokračovalo až do poloviny dubna, kdy vláda schválila revitalizační program, který byl původním představám ministra Grégra podobný asi jako Hradčany Paláci kultury.
Spor o koncepci revitalizace se stal testem soudržnosti vlády a postavil proti sobě zcela nesmiřitelně Grégra a místopředsedu vlády pro ekonomiku Pavla Mertlíka. Podle Grégrovy verze se měly podniky hlásit do revitalizace samy. Při splnění určitých podmínek včetně toho, že by se hlavní akcionáři vzdali akcionářských práv ve prospěch státu, by pak takzvaná garanční rada, kontrolovaná především politickými představiteli, rozhodla o naléhavosti případu. Potom by Česká inkasní odkoupila od bank pohledávky za revitalizovaným podnikem za dohodnutou cenu. MPO odhadovalo, že to bude zhruba třicet procent nominální hodnoty pohledávky. Česká inkasní měla získat prostředky emisí státem zaručených obligací v rozsahu zhruba šedesáti miliard korun. Toto pojetí revitalizace neslibovalo pomoc jen podnikům, ale i bankám, které by se takto zbavily některých nedobytných úvěrů. Proto také tuto verzi v zákulisí podporovala Investiční a Poštovní banka, která vzhledem k tomu, že jde o zcela soukromý subjekt, nemá přístup ke státní pomoci jako třeba Česká spořitelna a Komerční banka.
Po odkupu by Česká inkasní pohledávky buď odpouštěla, prodlužovala jejich splatnost či kapitalizovala a poté by firmy restrukturalizovala za pomoci nových úvěrů. Teprve potom by přišel na řadu prodej novým vlastníkům.
Stranická řežba.
Původní projekt vyvolal silný odpor mezi ekonomy včetně ekonomů vládních. Postup, pro který se vžil termín grevitalizace vycházející z titulku použitého týdeníkem EURO, odmítla i hospodářská rada vlády. Na Mertlíkově úřadu se zrodil alternativní plán. Podle něj měli podniky do revitalizace vybírat věřitelé a provádět ji měl soukromoprávní subjekt, a nikoli vládní úředníci.
Grégr nelenil, a když měl Mertlík podporu ekonomů, obrátil se do stranických řad. Nechal si svou verzi doporučit poslaneckým klubem ČSSD a hrozil, že spor o revitalizaci rozehraje na stranickém sjezdu.
Premiér Miloš Zeman však odmítl, aby vláda rozhodovala mezi Mertlíkem a Grégrem. Místo toho pověřil tehdejšího ministra financí Iva Svobodu, aby vypracoval revitalizační program přijatelný pro obě znesvářené skupiny. Svobodovi úředníci pak připravili projekt revitalizace v úzké spolupráci s Miroslavem Zámečníkem z poradenské firmy Arthur D. Little.
Místo ledna duben.
Výsledkem byl program odpovídající původním představám Pavla Mertlíka. Byla vytvořena Revitalizační agentura, jejím správcem se měla stát renomovaná zahraniční firma, vybraná v tendru. Ministr Grégr dostal na hraní křeslo předsedy dozorčí rady bez pravomoci zasahovat do výběru podniků či průběhu restrukturalizace. Po čase se však ukázalo, že Grégr do svého vysněného křesla patrně nebude moci usednout, protože Revitalizační agentura má právně charakter běžné obchodní společnosti a tam členové vlády ze zákona sedět nesmějí.
Kritérii pro zařazení do programu, o němž měl rozhodovat správce agentury a věřitelské banky, bylo alespoň dva tisíce zaměstnanců, objem nákupu surovin a materiálů od tuzemských dodavatelů v rozsahu nejméně miliardy korun, dluhy u státem kontrolovaných bank ve výši alespoň tří miliard korun a pozitivní provozní hospodářský výsledek za poslední rok.
Závazky vybraných podniků by po dohodě s jejich vlastníky a sociálními partnery postoupily věřitelské státní banky Revitalizační agentuře za symbolickou cenu a stát by pak doplnil bankám kapitál tak, aby splňovaly kritéria kapitálové přiměřenosti.
Agentura by pak během šesti měsíců až roku měla provést razantní restrukturalizaci, nebo poslat firmu do konkursu. Počítalo se s tím, že velké kolosy se rozdělí na menší části, pro něž se snáze najde kupec. To však vyvolalo opět odpor ministra Grégra, který patrně dosud nepochopil, že české firmy mají dnes šanci jen jako součásti velkých mezinárodních uskupení.
Tento program vláda schválila až 15. dubna a hned poté byl vyhlášen tendr na správce Revitalizační agentury.
Na konci srpna ho vyhrálo konsorcium investiční a poradenské společnosti Latona Associates of Europe a investiční banky Lazard. Další měsíc trvalo podepsání smlouvy a schválení státní záruky za to, že konsorcium dostane za svou práci skutečně zaplaceno. Vzápětí unikl utajovaný seznam firem, jimiž se konsorcium má zabývat. Po několika upřesněních zůstalo v seznamu osm podniků: AliaChem, ČKD Holding, Spolana, Škoda Plzeň, Tatra Kopřivnice, Vítkovice, Zetor a ZPS.
Od počáteční myšlenky na revitalizaci do spuštění práce agentury se mnohé změnilo. Ohrožené podniky se staly podniky krachujícími, a na ZPS dokonce již byl vyhlášen konkurs. Většina jejich závazků už skončila v Konsolidační bance v rámci přípravy České spořitelny a Komerční banky na privatizaci. S restrukturalizací však dosavadní věřitelé nepohnuli, a tak správci Revitalizační agentury mají i s ročním zpožděním rozhodně co dělat.
Čekatelé na spásu
V AliaChemu se již správci Revitalizační agentury objevili a nyní posuzují předložený restrukturalizační program, který firma připravila ve spolupráci s věřitelským výborem. Bankám nyní dluží 4,7 miliardy korun a má s nimi už od jara podepsaný standstill agreement. Přesto se nyní dostala do vážných finančních potíží a žádá, aby jí vláda zajistila čtyřistamilionový úvěr na nákup surovin. Provozní hospodářský výsledek je údajně kladný, ale letošní hospodaření skončí dosud neupřesněnou ztrátou.
Věřitelé koncernu ČKD Praha Holding se s Revitalizační agenturou dohodli, že analýzu podniku provede vybraný auditor, jehož závěry bude agentura respektovat. Z analýzy, na níž již pracuje společnost Arthur Andersen, by pak měly vyplynout postupy řešení. Výši ztráty nelze podle mluvčího Richarda Pažouta momentálně odhadnout. Konsolidovaná provozní ztráta by údajně měla dosáhnout dvou set milionů a oprávky až jedné miliardy korun (více viz str. 22).
Také Spolana je zatím se správci Revitalizační agentury pouze v kontaktu. Koncem července vláda schválila firmě plán oddlužení, ke skutečnému snížení dluhů však podle něj dojde až v polovině příštího roku (viz str. 22). Spolana letos zřejmě ukončí hospodaření třísetmilionovou ztrátou.
Se společností Škoda Plzeň konsorcium Latona-Lazard již první kontakty navázalo. Zatím však není rozhodnuto, zda podnik do revitalizačního programu vstoupí. Nejprve totiž chce vedení Škodovky znát podmínky. Bankovní úvěry firmy loni dosáhly 9,9 miliardy, kumulovaná ztráta za roky 1996 až 1998 vzrostla na osm miliard korun.
V Tatře Kopřivnice se zatím dostali zástupci Revitalizační agentury nejdál. První výsledky šetření předložili dozorčí radě už začátkem prosince a společně se dohodli, že agentura okamžitě začne hledat pro Tatru strategického partnera. S finanční restrukturalizací začal podnik už v létě a má nyní jediného bankovního věřitele, Konsolidační banku. Firma od srpna vyrábí bez přerušení a letos čeká zhruba čtyřsetmilionovou ztrátu.
Vítkovice ukončí letošní hospodaření ztrátou osm miliard korun, celková zadluženost dosahuje 5,5 miliardy. Podle auditorského šetření je základní jmění o čtyři až šest miliard menší než dnes uváděných 10,6 miliardy korun. Revitalizátoři momentálně zkoumají, zda jsou železárny vůbec schopné ozdravného procesu.
Se Zetorem podepsala Revitalizační agentura už začátkem prosince kuriózní memorandum o utajení informací a začala s analýzou stavu podniku. V listopadu valná hromada snížila základní jmění, když se kumulovaná ztráta vyšplhala ke třem miliardám korun. Firma má nyní základní jmění 2,5 miliardy korun a jen bankám dluží více než 2,7 miliardy korun. Podnik dluží zaměstnancům za mzdy a kvůli nedostatku provozních úvěrů letos už podruhé zastavil výrobu.
Zlínské strojírny ZPS jsou v konkursu, věřitelé přihlásili pohledávky za osm miliard, skutečná výše závazků bude však pravděpodobně okolo 6,5 miliardy. Účetní hodnota aktiv podniku v den prohlášení úpadku dosáhla necelých čtyř miliard (více viz str. 22). V podniku správci agentury již působí a pracují na přípravě informačního memoranda pro budoucí kupce konkursní podstaty. První zájemci přijedou na prohlídku strojíren v těchto dnech.
(myš, rů)
