V žádném ekonomickém pojednání nesmí od jisté doby chybět pojem globalizace. Obvykle je spojován s údaji o růstu mezinárodního obchodu, přímých investic, významu multinacionálních koncernů a virtuálních finančních trhů. Je z rodu oněch rozpínavých pojmů, které jako černá díra pohltí vše ve svém okolí. Jeho přívrženci ho nevztahují pouze na ekonomiku, ale vidí v něm univerzální paradigma moderní společnosti. Podle jejich názoru je globalizace příčinou nejen vzrůstající provázanost i světové ekonomiky, ale také zanikajícího významu státu a vítězného tažení globální kultury.
Ačkoliv toto slovo používá kdekdo, nikdo nemůže nabídnout jeho alespoň většinově sdílenou definici. „Definovat globalizaci se rovná pokusu přitlouci pudink na zeď, říká německý teoretik Ulrich Beck. Nárok univerzální platnosti tohoto pojmu se snoubí s jeho faktickou libovolností. „Globalizace znamená přesně to, co mluvčí říká, že znamená, shrnují američtí ekono mové Robert Barnet a John Cavanagh. Avšak i tehdy, jestliže se omezíme pouze na ekonomické jevy, které jsou s globalizací spojovány nejčastěji, lze platnost tohoto ambiciózního teorému zpochybnit.
Nic nového.
Věnujeme-li pozornost vývoji zahraničního obchodu, zjistíme, že současná úroveň globalizace není historicky jedinečná. Pokud porovnáváme zahraniční obchod z období před I. světovou válkou s dnešním stavem, ukáže se, že tehdy byla sv ětová ekonomika přinejmenším stejně „globalizovaná jako dnes. Americký ekonom Paul Hirst upozorňuje na to, že od konce II. světové války vlastně dochází k vyrovnávání poklesu intenzity výměny zboží, ke kterému došlo mezi dvěma světovými válkami. Ho spodářské krizi 30. let předcházela fáze spekulativního „přehřátí světového hospodářství.
Vyvracení obecných pravd.
Často je globalizace zdůvodňována odkazem na přímé investice v zahraničí, které v posledních desetiletích rostly jak absolutně, tak i v poměru k investicím na domácí půdě. Avšak nejdůležitější ekonomické vel moci investovaly za hranicemi v rozmezí let 1960 a 1990 pouze něco přes 4,2 procenta svých celkových investic. Připadá-li na domácí náklady okolo 95 procent celkem investované sumy, tak lze těžko hovořit o globalizované ekonomice. Nárůst z ahraničních investic navíc není nezvratný přírodní zákon globalizované ekonomiky, nýbrž výsledek chladných úvah o jejich rentabilitě. Po šesti letech růstu přivábily v roce 1996 „emerging markets v jihovýchodní Asii a východní Evropě dosud největší sumu 212 miliard USD. Od té doby ale jejich objem klesá a letos zřejmě dosáhne pouze slabé třetiny, což představuje přibližně 67 miliard dolarů.
Pro a proti.
Oblíbený argument přívrženců globalizace je poukaz na význam mezinárodně působících koncernů. Důkladný rozbor regionální příslušnosti a těžišť jejich aktivit však přinese důvěrně známý obraz silné základny v jednom státu, či v jasně ohraničeném domácím regionu. Internacionálně operující firmy neodpovídají představě virtuálního koncernu, který se odpoután od regionálních a národních vazeb vznáší nad světovou ekonomikou.
Skutečnou globalizaci by musela doprovázet jednoznačná decentralizace hospodářských aktivit a růstových ohnisek světové ekonomiky. Ve skutečnosti se nadále prosazují tradiční mechanismy prostorové centralizace, a to přestože by měly ve věku ko munikačních dálnic ztratit svůj význam. Kontrola produkce a klíčové služby („locus of control ) zůstávají soustředěny v několika megalopolích průmyslově rozvinutých společností. Zde také nalezneme ta hospodářská odvětví, která se v současn osti rozvíjejí nadprůměrně vysokým tempem. Moderní kapitalismus je mnohem více vázán na konkrétní lokality, než se tvrdí. Otázku, zda-li je globalizace skutečně nový, vpravdě vývojový trend, je třeba zodpovědět negativně, neboť se odehrává především ve m ěstech a v hlavách jejich obyvatel.
Jestliže nechceme skončit ve slepé uličce, do níž nás zavádějí statistické bludičky jednostranně ekonomizujícího pohledu na svět, tak je třeba přihlédnout k celé řadě sociálních, politických a kulturních procesů. To, co bývá označováno jako gl obalizace, se pak bude jevit pouze jako postupné prohlubování více jak dvě desetiletí existující možnosti svobodně volit místo pro maximalizaci zisku. Tato šance se ovšem, na hony vzdálená od „globálnosti , vztahuje pouze na vybrané trhy takzvané triády, totiž na Evropu, USA a Japonsko.
