Poslanecká sněmovna
Stanovení daňového břemene bude letos nejdůležitějším testem toho, zda je nynější politická garnitura vůbec schopna shodnout se na něčem, co by výrazně pomohlo ekonomickému růstu. V Parlamentu vrcholí spor o spotřební daně. Jejich zvýšení ovšem nemá sloužit na podporu růstu, ale na zamáznutí části děravého rozpočtu.
Je to tragikomický příběh. Už při sestavování státního rozpočtu na letošní rok, tedy vloni v polovině roku, bylo jasné, že státní příjmy nevyhnutelně musí vylepšit zvýšené spotřební daně. Netajilo se tím ministerstvo financí, nepříjemnou nutnost uzná vala opozice. Nebylo to také nic nového pod sluncem. Pomáhaly si tak i předchozí pravicové vlády, a ne vždy spolu se zvýšením nepřímých daní snižovaly daně přímé.
Krátce, bývalo zvykem, že o změnách daňových sazeb poslanci rozhodovali ještě předtím, než schválili státní rozpočet na ten který rok. Kabinet si tak vždy alespoň rámcově pojistil příjmy, podnikatelé i občané dopředu věděli, s jakými „výd aji musí počítat. S nástupem vlády sociální demokracie ale dobré mravy skončily. Daní jednobarevné vlády za možnost vládnout jsou dosud neschválené daně. Od loňského prosince opozice ministrům vzkazuje - bez nás státní kasu nenaplníte.
Trucuji, trucuješ, trucujeme
Ministerstvo financí v úplně původním plánu státních financí pro letošek počítalo s tím, že spotřební daně stoupnou natolik, že do rozpočtu z jejich výnosu přibudou proti předchozímu roku zhruba čtyři miliardy korun. I když šlo ve vel kých rozpočtových číslech vlastně o prkotinu, návrh neprošel, a to dokonce několikrát. Když ministr financí Ivo Svoboda předstoupil před poslance počtvrté, hned na úvod se přiznal: „ Vážené dámy, vážení pánové, stojím před vámi už v tolike rém opakování této hry, že mi připadalo obtížné cokoliv vymyslet. Vymýšlet ovšem bude muset dál, protože nyní pro změnu zase trucuje vláda.
Rýsující se dohodu KDU-ČSL, Unie svobody a ČSSD, opatrně budovanou víc než měsíc - zvýší se spotřební daně a sníží daně z příjmů, patrně zhatil osobně premiér. Pokus pravicových stran o razantní snížení přímých daní označil v Pa rlamentu za populismus a nerozum, celou sněmovnu pak obvinil, že systematicky maří úmysl zvýšit spotřební daně, a tím nese část viny za katastrofický vývoj rozpočtu.
Poznaná nutnost
Situace je ovšem taková, že pokud zákonem o spotřebních daních nebude novelizován zároveň zákon o daních z příjmů, vláda v Parlamentu se spotřebními daněmi asi znovu neuspěje.
Taková tvorba legislativy (nepřímá novelizace) ovšem v minulosti byla považována přímo za ohavnost, podobné snahy vydávány za nejvyšší neodpovědnost opozice. Proč, je nasnadě. Právní bramboračku, v níž plaveme a ve které se hned tak někdo nevyzná, mají na svědomí zhusta právě nepřímé novelizace.
Ale nešť. Exministr financí Ivan Pilip minulý týden při druhém čtení novely zákona o spotřebních daních v Parlamentu navrhl, aby zvýšení spotřebních daní doprovázelo snížení daní z příjmů jak právnických, tak fyzických osob. Maximální saz ba, kterou jsou zdaněny zisky korporací, by podle něj, respektive podle představ Unie svobody měly poklesnout z nynějších pětatřiceti procent na třicet. U daně z příjmů fyzických osob by mělo zmizet nejvyšší zdaňovací pásmo, tedy sazba dos ahující výše 39 procent. Daň z dividend by se měla snížit z pětadvaceti na patnáct procent.
S návrhem unionistů souhlasí lidovci, ekonomičtí experti jednoznačně říkají - pryč s legislativním purismem, snížení přímých daní může být jedním z prvních kroků k oživení ekonomiky. Sociální demokraté zatím drží kurs, který vytyčil premiér. „Nevidím důvod, proč by součástí novely spotřebních daní měla být změna v daních z příjmů. Navíc navržené snížení je výraznější než vládou navržený růst spotřebních daní, konstatoval například místopředseda rozpočtového výboru Michal Kraus (ČSSD). Po straně ovšem připustil, že určitý kompromis nemůže zcela zatratit .
Aby ne. Rozpočtový schodek se už tak - podle kvalifikovaných odhadů ministerstva financí - zvýší z plánovaných jedenatřiceti miliard na téměř padesát. Mimo jiné proto, že firmy, které by odvody měly plnit rozpočet, nevyrábějí a nedosahují odha dovaných zisků.
Chceme se dohodnout
Unionisté a lidovci si notují, hospodářská situace dohodě o rozumném daňovém rámci svědčí. Opozice může hrát přesilovku - pokud dokáže táhnout za jeden provaz. Pak by daňový výhled mohl vypadat například takto: Daňové břemeno neboli podíl daní na hrubém domácím produktu celkově poklesne, zvyšovat se budou nepřímé daně, snižovat přímé. Maximální sazba daně z příjmů by tak podle pravicových stran měla klesnout až na dvacet procent, pochopitelně postupně, nikoliv skokem. Úměrně tomu by se měly snižovat i daně, které odvádějí občané. Značné změny by doznala daň z přidané hodnoty. Základní sazba by se měla z dneš ních dvaadvaceti procent snížit na osmnáct nebo devatenáct procent. Zatížila by však kromě základních potravin a služeb týkajících se bydlení všechny ostatní položky. Spotřební daně by se zvyšovaly tak, aby se ceny zboží postupně přibližovaly cenám v Evropské unii.
Ministrovi financí podobné úvahy nejsou cizí, s jejich uskutečněním ale pospíchat nehodlá. Už na nynější schůzi Parlamentu měl předložit ideu daňové reformy (a tvrdí, že je prakticky hotova), náhle si však vyžádal další čas odkladu. „Uvidíte za měs íc, pokud ještě budu ve funkci, říká.
Krutá makroekonomika
Většina domácích analytiků je velmi skeptická k tomu, že by Parlament skutečně schválil snížení přímých daní. On člověk ani nemusí být velký makroekonom, aby viděl, že při narůstajícím schodku státního rozpočtu bude jen stěží průchodné další snižová ní státních příjmů. „Dojde tak maximálně k tomu, že se sníží daň právnických osob z 35 na 33 procent, víc nic, tvrdí experti.
Naopak zcela jednoznačně se podle nich zvýší spotřební daně, a tak se zacelí alespoň část děravých rozpočtových příjmů.
Pokud bychom ovšem chtěli dosáhnout v letošním roce vyrovnaného rozpočtu, například jen zvýšením spotřebních daní, muselo by jít o změny skutečně radikální.
Oficiálně ohlášený schodek státního rozpočtu má dosáhnout výše 47 miliard korun. Pokud by tedy měly být příjmy a výdaje vyrovnané, musely by se spotřební daně (aby se získalo oněch zhruba padesát miliard) zvýšit asi o sto procent. Na krabičku cigaret to znamená v průměru o dvacet korun více, na litr pohonných hmot o čtrnáct korun víc. Podle analýzy společnosti Patria Finance by totiž zvýšení spotřebních daní o padesát procent, což by zhruba srovnalo rozdíl mezi úrovní těch to daní u nás a v Evropské unii, zvýšilo příjmy státního rozpočtu o třicet miliard korun. Jelikož vztah mezi zvyšováním daní a růstem příjmů státního rozpočtu není lineární, každé další zvýšení daní by vyvolalo již menší zvýšení rozpo čtových příjmů.
Černé vyhlídky
Z politických diskusí o rozpočtovém schodku a koncepci daňové reformy se pomalu ale jistě vytratil důležitý prvek - maastrichtské pravidlo, které stanoví, že deficit nemá překročit tři procenta hrubého domácího produktu. Schodek státních financí podle prognóz již v příštím roce neodvratně míří k pěti procentům. Vládnoucí stranu to zatím příliš nevzrušuje, tvrdí, že fiskální expanze je nutná pro ekonomický růst.
Jenomže - zatímco letos byl Mezinárodní měnový fond ke schodku financí českého státu shovívavý a uznal, že nemá smysl dělat škrty v době recese ekonomiky, bude jistě příští rok vyžadovat plnění své podmínky: při oživení ekonomiky tlačit schode k zpět k nule.
Diskuse se ovšem nejdéle v příštím roce nebude točit jen kolem splnění tohoto kritéria Maastrichtu. Druhým nebezpečím patrně začne být i nesplnění dalšího, a to výše státního dluhu do šedesáti procent hrubého domácího produktu. Zatím to z ní jako příliš černé varování, ale na schodek rozpočtu se velmi lehce zvyká a analýzy vývoje státního dluhu varují. Nesplnění tohoto kritéria reálně hrozí kolem let 2009, a to i za předpokladu, že ekonomika poroste v průměru čtyřmi pr ocenty ročně. V takové situaci se politici ke snižování daní jen stěží odhodlají. Zvláště když sociální demokracie o snižování daňového břemene nerada slyší i v klidných dobách.
