Opatření v burzovní oblasti by měla iniciovat agentura založená finančními institucemi
Návrhy na řešení současných problémů světového finančnictví většinou vycházejí z tradičních revitalizačních a restrukturalizačních postupů. Příčinu potíží spatřují zejména v bankovnictví, na které zacilují svá doporučení – majetková účast státu v bankách, manévrování základní úrokovou sazbou (tradiční opatření), omezení benefitů vrcholného managementu bankovních domů (netradiční opatření) a další.
Bez očekávaných výsledků
Výraznou roli by však měla hrát politika snižování základní úrokové sazby centrálních bank. Tato dlouhou dobu univerzálně uplatňovaná terapie totiž zvýší zájem nebankovních podnikatelských subjektů, protože jim usnadní přístup k bankovním zdrojům financování. Dostatečně se však nedomýšlí, že snížení úrokových sazeb podněcuje k čerpání bankovních úvěrů pouze v příznivém ekonomickém prostředí.
Nelze nevidět, že na vzniku současných finančních turbulencí se vedle bankovnictví podílí i burzovní oblast, která ochotně používala více než problémové úvěrové a kapitálové produkty.
Dosud navrhovaná, respektive uskutečněná opatření zacílená především na bankovnictví však nepřinášejí očekávané výsledky. Proto vzniká otázka, zda by nebylo vhodné a užitečné hledat a aplikovat opatření v burzovního oblasti – tedy nejen na bankovním, ale i na kapitálovém trhu – jež by poskytovala další hlavní zdroje pro financování podnikatelských subjektů.
Nový přístup
Revitalizační opatření v burzovní oblasti by mohla, respektive měla iniciovat a uskutečnit agentura založená ministerstvem financí, centrální bankou a hlavními bankovními a makléřskými asociacemi. Tato agentura by při superkrizové stagnaci burzovních obchodů nakupovala mimořádně emitované cenné papíry klíčových emitentů nebankovní podnikatelské sféry. Tím by byly nejen rychle a nekomplikovaně kryty finanční potřeby firem, ale nastalo by i žádoucí oživení burzovních aktivit. Po uklidnění by agentura držené akcie průběžně odprodávala. O agentuře lze uvažovat jako o dočasné instituci, která by řešila hluboké finanční turbulence. Popřípadě jako o trvalé instituci, jež by řešila spíše sporadické mírnější turbulence, eventuálně jejich zárodky.
Zdroje pro tuto agenturu by neměly být problémem, protože se najednou rychle nacházejí ve státních finančních injekcích – a to nejen pro bankovnictví. Naskýtá se i možnost využit devizových rezerv, které jsou obrovské i u mnoha dříve ekonomicky nevýrazných zemí. V této souvislosti je pak třeba zmínit i zdroje hlavních světových a úvěrových organizací.
