Praha je někde uprostřed, říká o šancích města na LOH 2016 advokát
V závěru uplynulého ročníku mistrovství světa formule 1 (F1 bylo horko. A nejen v boxech soupeřících týmů. Poslední závod seriálu, Velkou cenu Brazílie, vyhrál 21. října Fin Kimi Räikkönen ze stáje Ferrari, čímž si zajistil celkové prvenství. O jediný bod před anglickým mladíkem Lewisem Hamiltonem z McLarenu, který v Brazílii dojel sedmý. Jenže… Stáj McLaren se odvolala proti verdiktu technických komisařů, kteří v Brazílii nepenalizovali týmy BMW a Williamsu za použití chladnějšího paliva, než povolují předpisy. Pokud by odvolací soud McLarenu vyhověl, poskočil by Hamilton v brazilské Grand Prix na čtvrtou příčku a stal by se ve dvaadvaceti letech nejmladším mistrem světa F1 - a to hned ve své první sezoně. Čtyřčlenná komise Mezinárodního odvolacího soudu Mezinárodní automobilové federace (FIA) Räikkönenův triumf potvrdila 17. listopadu v Paříži. A kdo jí předsedal? Pražský advokát Jan Šťovíček.
EURO: Odvolání McLarenu jste označil za nejsložitější případ, jaký jste u Mezinárodního odvolacího soudu FIA zažil. Co na něm bylo oproti jiným sporům tak komplikované? ŠŤOVÍČEK: Řešili jsme dvě zásadní nejasnosti, jednak ohledně pravidel technických a za druhé procesních.
EURO: Začněme technickými. McLaren tvrdil, že vozy stáje BMW a Williams tankovaly podchlazené palivo, čímž zvýšily výkon. To je porušení pravidel a měla by následovat diskvalifikace. ŠŤOVÍČEK: V tomto ohledu vznikly dva problémy. Prvním byla otázka, jakým způsobem se má měřit teplota ovzduší. V Brazílii totiž měla jeden teploměr federace FIA a jeden Meteo France, což je jedna z nejvýznamnějších celosvětových meteorologických organizací. Oba teploměry, ač od sebe byly vzdáleny asi padesát metrů, ale naměřily jinou teplotu. Jeden ze základních sporných bodů tedy spočíval v tom, které z obou měření by se mělo vzít v potaz. Když jsme se podívali do soutěžního řádu, zjistili jsme, že to tam napsáno není.
EURO: Přijala FIA na základě toho nějaké opatření, aby se situace nemohla opakovat? ŠŤOVÍČEK: Nyní se připravuje úprava řádů v tom smyslu, že teplota vzduchu se měří teploměrem FIA umístěném na určitém místě. Další problém, který v Brazílii vznikl, se týkal způsobu měření teploty paliva. Předpis totiž říká, že palivo „on board of the car“, tedy v automobilu nebo na jeho palubě, nesmí být o více než deset stupňů chladnější než teplota vzduchu. Jenže nikdo nemá takový teploměr, který by bylo možné strčit do nádrže a vytáhnout v tom hrozném fofru, když se během několika vteřin pit-stopu v boxech tankuje.
EURO: Monoposty F1 teploměry přímo v nádrži nemají? ŠŤOVÍČEK: Některé týmy ano, ale ne všechny. Žádný z těchto teploměrů však není homologován FIA a týmy je používají pro vlastní potřebu, proto jejich údaje nelze brát v potaz jako danou hodnotu. Navíc je teplota paliva různá v nádrži, ve vstřikovačích, ve vedení k motoru…
EURO: Z čeho tedy vycházela měření v Brazílii? ŠŤOVÍČEK: Z teploty v tankovacím zařízení, ve kterém je palivo chlazené. Jeho teplota je důležitá ani ne tak kvůli výkonu - chladnější palivo má více oktanů a také se ho do nádrže vejde nepatrně více - ale spíše s ohledem na trvanlivost a životnost motoru. Kdyby totiž byla teplota benzinu moc vysoká, benzin by se ve vysokotlakých vstřikovačích před spalovací komorou začal měnit v páru. A když do vstřikovače místo benzinu přijde pára, motor se zastaví. Benzin se chladí především proto, aby motor vydržel celý závod.
EURO: Chystají se i na základě tohoto problému změny pravidel? ŠŤOVÍČEK: Obecně FIA dosud měřila teplotu benzinu v tankovacích zařízeních, což není a nebylo v souladu s předpisem, kde se říká „on board of the car“. Připravuje se proto pravidlo, že do každého vozu budou povinně namontovány měřiče teploty paliva v nádrži homologované FIA. Nejasnosti kolem teploty vzduchu a měření teploty paliva byly důvody, proč komisaři na místě v Brazílii řekli, že nebudou nikoho trestat. Týmům prostě neprokázali, že by měly palivo studenější, než měly mít.
EURO: V jednom rozhovoru jste říkal, že jste o těchto otázkách dosti debatoval s technickými delegáty… ŠŤOVÍČEK: Konkrétně Charlieho Whitinga, celosvětového ředitele závodů F1, a dlouholetého technického komisaře formulí Joea Bauera jsem se opakovaně ptal, jak je možné, že nedokážou změřit teplotu paliva na palubě auta, když se to dělá tolik let. Ani jeden mi to neuměl vysvětlit.
EURO: Také jste naznačoval, že jste měl na určitou situaci jiný názor než zbytek komise. Oč šlo? ŠŤOVÍČEK: Obecně mohu říci, že jsme na rozhodnutí byli čtyři (kromě Jana Šťovíčka také John Cassidy z USA, Řek Vassilis Kussis a José Macedo e Cunha z Portugalska – pozn. redakce) a variant, jak případ vyřešit, bylo více. Teoreticky od diskvalifikace jezdců a posunutí Hamiltona v klasifikaci, takže by se stal mistrem světa, až po to, že vyslovíme nepřípustnost odvolání. Což se nakonec stalo. Všechny možnosti padaly, ale na jednom jsme se všichni shodli: že by asi nebylo sportovní, v zájmu F1 i fair-play, aby se v této konkrétní kauze měnil vítěz. Dovedl bych si představit situaci, že bychom odvolání uznali jako přípustné, třeba i řekli, že týmy porušily technický předpis, a možná je i vyloučili. Nemyslím ale, že bychom přistoupili ke změně pořadí. Řády umožňují vyloučení týmů a jezdců, pak je ale třeba ještě rozhodnout, jestli se bude měnit pořadí. A to by asi nikdo nepovažoval za fér.
EURO: I sám Hamilton prohlásil, že by to nepovažoval za dobrý krok. ŠŤOVÍČEK: To je pravda. I když jsem o tom přemýšlel, došlo mi, že vlastně na trati vyhrál Räikkönen, a on sám se ničeho nedopustil. Tudíž by bylo divné, kdyby byl potrestán za chybu, kterou udělali ostatní.
EURO: Vedle technických pravidel jste zmiňoval i procesní. Čeho se nejasnosti týkaly? ŠŤOVÍČEK: Když někdo poruší technický předpis, automaticky to začnou na místě vyšetřovat komisaři a nějak rozhodnou. V Brazílii se zjistilo, že u týmů BMW a Williams není v pořádku teplota paliva, což komisaři vyšetřovali a vydali rozhodnutí. Účastníkem vyšetřování ale nebyl ani McLaren, ani Ferrari, ani jiný tým; jen BMW a Williams. Řády říkají, že proti rozhodnutí technických komisařů se může k Mezinárodnímu odvolacímu soudu FIA, jehož jsem členem, odvolat jen ten, koho se přímo dotýká - čímž se myslí týmy, které byly vyšetřovány. Anebo FIA, která je takovým prokurátorem a může vždycky do všeho vstoupit. Kdybychom dovolili, aby se proti rozhodnutí odvolal McLaren, zároveň bychom připustili, že se mohly odvolat třeba také Spyker, Toro Rosso, BAR Honda a všechny ostatní týmy, protože těch se rozhodnutí také určitým způsobem dotýkalo.
EURO: Jaké tedy mají v podobných případech možnosti odvolání? ŠŤOVÍČEK: Řády upravují ještě jiný postup, jak se bránit. A sice počkat, až budou vydány oficiální výsledky závodu. Do třiceti minut mohou týmy podat protest k technickým komisařům. Kdyby jej komisaři zamítli, teprve potom by se protestující tým mohl odvolat k nám. Je to asi tak, jako kdyby McLaren v českém soudnictví obešel okresní soud a podal žalobu rovnou k vrchnímu soudu. To nejde. Kdybychom toto připustili, budou nám všechny týmy stále chodit do Paříže přímo k Mezinárodnímu odvolacímu soudu a ročně budeme řešit desítky odvolání.
EURO: Jak dlouho trvají běžná jednání odvolacího soudu? Případ McLaren budil velkou pozornost i kvůli tomu, že trval téměř dva dny. ŠŤOVÍČEK: Většinou trvá porada hodinu dvě, ale samotné jednání v Londýně trvalo více než čtyři hodiny a porada téměř šest hodin. V Londýně se soud konal výjimečně kvůli stávkám ve Francii, jinak vždy zasedá v Paříži. Tam jsme také přejeli vydat rozhodnutí, neboť soud FIA funguje dle francouzského práva. A jak se to všem přes noc rozleželo v hlavě, zjistili jsme, že se o tom ještě musíme bavit. Což trvalo asi do osmi do večera, a to už novináři z agentur a sportovních listů byli úplně šílení, protože nevěděli, co se děje. Proč to tak dlouho trvá. Později mi jeden novinář řekl, že už si mysleli, že chceme změnit šampiona. A že to bude strašná bomba. A pak také nestačí říct, odvolání se zamítá a konec. Musíte rozhodnutí nějak odůvodnit, samozřejmě způsobem, aby mohlo být do budoucna bráno jako precedens. Nakonec se mi podařilo prosadit, abychom odůvodnění napsali velmi korektně a udali nějaký směr do budoucna, zejména abychom zabránili lavině zmíněných odvolání.
EURO: Kolik případů se během sezony dostane až k odvolacímu soudu? ŠŤOVÍČEK: Letos jich soud řešil asi dvacet ze všech disciplín, z toho z F1 asi deset. Já jsem jich dělal sedm nebo osm. Rozhodování bývají jednodušší, když se jedná o porušení technických pravidel. Komplikovanější bývají případy, kdy jde o incidenty a kolize na trati. Tam je zapotřebí najít hranici mezi tím, co je ještě povoleno a je rizikem v rámci závodu a co už je nedovolený „racing incident“, tedy úmyslně způsobená nehoda, která má soupeře vyřadit ze závodu.
EURO: Letos se od zeleného stolu řešil například i titul mistra Evropy v závodech tahačů. Čím to, že se tolik šampionátů řeší až po posledním závodě? ŠŤOVÍČEK: Podle mě to k tomu patří. Třeba právníkovi McLarenu vytýkali, že chce titul pro Hamiltona, ačkoliv Hamilton sám říkal, že ho takovým způsobem nechce. Myslím si, že je to logické, jde o jeho práci a týmovou strategií je udělat pro titul úplně vše včetně použití právních prostředků, pokud je k nim oprávnění. To nikdo nevzdá. Jde o hodně peněz. O prestiž, o umístění.
EURO: Kromě motosportů poskytujete právní zastoupení mimo jiné Českému olympijskému výboru (ČOV) a společnosti Praha olympijská, jež má na starost kandidaturu Prahy na OH 2016. V listopadu jste se zúčastnil lausannského semináře Mezinárodního olympijského výboru (MOV). Jaké jsou podle vás naděje Česka? ŠŤOVÍČEK: Díky kvalitnímu složení přípravného týmu a v mém případě i díky mým činnostem v motoristických organizacích máme zkušenosti a osobní kontakty přímo v MOV, které v rámci příprav kandidatury využíváme v komunikaci. Myslím, že naděje určitě jsou a Praha je podle mého názoru zhruba někde uprostřed mezi sedmi kandidáty (dalšími jsou Baku, Dauhá, Rio de Janeiro, Madrid, Tokio a Chicago - pozn. redakce) a na mezinárodní scéně nikdo nevznáší argumenty, které slýcháme z domova, že hry nezvládneme zorganizovat, že Praha je moc malá a že nám olympiáda způsobí problémy.
EURO: Věříte, že bychom mohli olympiádu pořádat již v roce 2016? ŠŤOVÍČEK: Stihnout by se to dalo, ale asi by to nebylo úplně ideální. Za rozumné naopak považuji zkusit projít celým procesem nyní, podobně jako v minulosti Madrid, získat tak potřebné zkušenosti a pak se soustředit na rok 2020.
EURO: Z řad odpůrců pražské olympiády zaznívá i argument, že ČR není zajímavým trhem pro olympijské partnery… ŠŤOVÍČEK: V dnešním globálním světě je to úplně jedno. Praha ani Česko nejsou omezeným trhem, je to Evropská unie, leží uprostřed Evropy a do Vídně i do Mnichova je to kousek. Po zkušenostech z minulých olympiád hry zemi obrovsky otevřou světu. Mimochodem jedním z významných požadavků MOV je, aby se po určité období zrušila veškerá celní nebo dovozní omezení, což nutí pořadatelskou zemi otevřít se světu. To je asi požadavek firem, které jsou světovými partnery MOV. Ekonomicky toto omezení pro Česko neexistuje.
EURO: Mohlo by být pro Prahu kladem, že LOH v Pekingu by měly být poslední olympiádou v megalomanském duchu? ŠŤOVÍČEK: Určitě ano. Čína je objektem kritiky i z těchto důvodů již nyní, a to hry ještě nezačaly. MOV se nejspíš bude v budoucnu snažit vyvarovat toho, aby umístil olympiádu někam, kde by hrozila podobná kritika. Pravděpodobně to nebude tak gigantická záležitost a podobně. To je pro Prahu výhoda. Je ale třeba říci, že MOV klade obrovský důraz na jeden důležitý aspekt: jakou vizi olympiáda má. Je zapotřebí velmi přesně definovat, jaké dědictví hry zanechají, a nejen pořadatelskému městu a zemi, ale i Evropě a světu.
EURO: Aby vynaložené prostředky a úsilí neskončily s olympiádou? ŠŤOVÍČEK: To je jen jedna část toho, co MOV standardně nazývá vize olympijských her. Kvalitní vize je základem každé úspěšné kandidatury a musí být propracovaná a sofistikovaná. Skládá se z mnoha prvků a souvislostí, patří sem celkový koncept her, ale i aspekty mimosportovní - hospodářské a společenské.
CV
Jan Šťovíček (35)
Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, studoval rovněž na Université Paris I. Panthéon-Sorbonne v Paříži. V roce 1998 složil advokátní zkoušky, v letech 2003 až 2005 působil jako advokát ve společné advokátní kanceláři JUDr. Šťovíčka, Mgr. Trojana a JUDr. Vacka. Od roku 2005 je společníkem advokátní kanceláře KŠD Šťovíček. Specializuje se na fúze a akvizice, obchodní závazkové vztahy, obchodní, občanské a sportovní právo.
„Auta a motocykly vždy byly mým koníčkem,“ říká Šťovíček. Jako právník se k motoristickým sportům dostal roku 1998, kdy byl jmenován do právního panelu Evropské motocyklové unie (UEM). V roce 2003 byl - na návrh Autoklubu ČR - valnou hromadou Mezinárodní automobilové federace FIA zvolen do osmnáctičlenného sboru odvolacího soudu FIA, kde působí již druhé volební období. Šťovíček je rovněž členem Právního panelu UEM v Římě a FIM v Ženevě, kde rovněž zastupuje Autoklub ČR, a členem výkonné rady Národního výboru Mezinárodní obchodní komory (ICC).
Hovoří anglicky, francouzsky, rusky a německy.
