Ministr dopravy Karel Havlíček má před sebou hodně práce. Resort naposledy výrazně „zazářil“ předraženým e-shopem na elektronické dálniční známky, ale pořádek nepanuje ani v podřízené organizaci Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD). Dlouhodobě jsou problémem zejména zakázky do šesti milionů korun, které jsou netransparentní a – jak tvrdí některé firmy a politici – nadhodnocené. Doplácí na to především daňový poplatník, z jehož peněz žijí stále stejné firmy.
Týdeník Euro se vrací k velkému tématu malých zakázek, které zadávají bez výběrového řízení regionální správy a údržby dálnic a silnic, jež spadají pod ŘSD. Cílem je porovnat, jak se za tři a půl roku praxe v této instituci změnila. Podle tehdejšího zjištění byly zakázky rozdávány firmám, které neměly se silnicemi často nic společného, byly pouhými schránkami bez jasného majitele a jejich cena byla oproti tržní násobná.
Tehdejší článek vzbudil velkou odezvu, přičemž se tématu věnoval například seminář na půdě Poslanecké sněmovny České republiky. Po několika týdnech od publikace článku byl na základě auditu malých zakázek odvolán vedoucí odboru údržby dálnic Miloš Štěpán, který na rozdělování netransparentních zakázek stále stejným firmám ve výši stamilionů korun dohlížel.
Známé firmy
Nicméně jak ukazuje srovnání let 2015 a 2018, v žebříčku vítězů zakázek malého rozsahu na ŘSD se objevují stále stejná jména. Mezi nejúspěšnější patří stavební firmy PDC Simost, Super-Krete a Simost brněnského podnikatele Zdenka Machaně, které předloni na ŘSD získaly zakázky za 72,3 milionu korun. Jeho spolupráce se státní příspěvkovou organizací je poměrně stabilní, jelikož v roce 2015 jeho firmy získaly zakázky za 67,8 milionu korun.
Machaňovi, který ve firmách figuruje s Vojtěchem Malíkem a Petrem Švantnerem, napomáhá dobrá známost se šéfy krajských správ ŘSD, kteří zakázky malého rozsahu na opravy silnic a dálnic rozdělují. Vztahy mají natolik dobré, že státní zaměstnanci svého času chodili do práce v tričkách s logem Machaňovy firmy a na pracovištích měli firemní reklamní předměty. Týdeník Euro se Machaně pokoušel kontaktovat, nicméně stránky firmy PDC Simost ani Simost nefungují a odeslaný e-mail se vrátil jako nedoručený.
Podnikatel firmy založil v polovině devadesátých let,
zhruba o deset let později začal pracovat intenzivněji pro ŘSD, přičemž dnes
státní zakázky tvoří podstatnou část výnosů jeho firem. Firma Super-Krete se
proslavila tím, že v roce 2013 figurovala v kauze předražené zakázky na
opravu mostu v Brně-Řečkovicích, kterou kritizoval antimonopolní úřad i Státní
fond dopravní infrastruktury, ale kauza i přes odhalená závažná pochybení
vyšuměla.
Dalším velmi žádaným partnerem ŘSD je podnikatel Václav Jakeš, jehož firmy Pretol a Plus P z Humpolce získaly v roce 2018 zakázky za 44,8 milionu korun. I tato firma je živa především z činnosti pro ŘSD, jak ukazuje pohled do rejstříku smluv. Na Jakeše přitom míří často kritika konkurence za předraženou práci.
Stabilní je také úspěch podnikatele s odtahovou službou Josefa Jereše, který získal zakázky za 24,5 milionu korun. Majitel Jerexu na sebe upozornil loni v září, kdy ho chorvatské úřady nařkly, že z jachty vypouštěl v přístavu fekálie. Svůj byznys s odtahovými službami Jereš postupně rozšířil, takže dnes vlastní velké odtahové parkoviště u Ostrovačic na D1, kde postavil i velký hotel. Jak výnosný je byznys odtahovek, ukázal nejlépe příklad z roku 2016, kdy ŘSD vyplatilo společnosti Jerex za výměnu poškozené značky po dopravní nehodě na dálnici D1 na 254. kilometru celkem 81 tisíc korun. Jde o kilometrovník, který má hodnotu maximálně ve výši jednotek tisíc korun. I tato zakázka, na niž upozornil server iDnes, byla bez veřejné soutěže.
Úředníci bez zodpovědnosti
Na sběru zakázek pro ŘSD by samozřejmě nebylo nic
špatného, kdyby podmínky soutěží byly transparentní a k zakázkám měly
přístup i konkurenční firmy z oboru oprav dálnic či dopravního značení.
Nicméně stejný přístup všechny firmy nemají. Zmiňována bývá v této
souvislosti jihočeská firma Kaska, která působí v oboru dvacet let. Známým
příkladem je pak situace severomoravské firmy Stim, jejíž majitel si
v roce 2008 koupil speciální drahý stroj na úpravu vozovek vodním
paprskem, přičemž zakázky na tento typ práce ŘSD svěřovalo firmám, které tuto
technologii nevlastnily.
Kouzlo zakázek malého rozsahu spočívá v tom, že samotná krajská pracoviště a regionální správy do výběrových řízení do výše šesti milionů korun (bez DPH) účastníky zvou a také rozhodují, kdo zvítězí. Ředitelé jednotlivých správ takto ročně rozdávají vysoké stovky milionů korun podle vlastního uvážení a prakticky bez veřejné kontroly.
Havlíček zruší zakázku na supervizora mýta. Svěří ji Cendisu
Samotné ŘSD však žádný problém v zadávání zakázek malého rozsahu nevidí. „Veřejné zakázky malého rozsahu jsou zadávány v souladu se zákonem, přičemž interní pravidla zadávání se dále rozpadají dle kategorií veřejných zakázek malého rozsahu, a to podle předpokládané hodnoty veřejné zakázky,“ uvedla tisková mluvčí ŘSD Nina Ledvinová.
Letmý náhled do registru smluv však ukazuje, že ŘSD
často nezveřejňuje celé přílohy smluv, a jde tak daleko nad rámec ochrany
obchodního tajemství. Začerněné jsou údaje o nakupovaných položkách, tedy
informace, co vlastně zakázkou bylo pořízeno, takže kontrola ze strany
veřejnosti je prakticky vyloučena. Začerněno bývá i to, který úředník za
zakázku odpovídá, takže je uvedeno jen obecné jméno organizace. Příkladem je zakázka
nazvaná „I/35 Hustopeče nad Bečvou – doplnění svodidel a ostatních dopravních
zařízení pro zvýšení BESIP,“ kde se nelze dozvědět téměř nic, jelikož všechny
údaje jsou buď začerněné, nebo celé stránky při skenování překryté bílým
papírem, takže v uveřejněné smlouvě jsou celé listy bílé.
ŘSD a podřízené organizace zadávají ročně zakázky
malého rozsahu za stamiliony korun, i když logické by bylo poptávat je ve
větších celcích, protože se jedná o stejný druh práce. Nejčastěji se jedná o zakázky
z oboru svodidel, dopravního značení, kácení zeleně apod.
Stamilionové škody
Postup je patrný ve Středočeském kraji, kde na problémy s předraženými zakázkami upozorňuje opoziční zastupitel Michael Pánek z ODS. „Vedení Středočeského kraje a zastupitelstvo zavírá oči před situací s účelovým dělením zakázek ve Středočeské krajské správě a údržbě silnic. A to i ti, kteří za to nesou největší odpovědnost, tedy hejtmanka Jaroslava Pokorná Jermanová (ANO) a radní pro dopravu František Petrtýl (ANO),“ řekl týdeníku Euro Pánek.
Uvádí příklad zakázky od středočeské krajské správy
a údržby silnic nazvané „Síť silnic II. a III. třídy – obnova vodorovného
značení“ v celkové ceně 24 milionů korun, která podle něho byla uměle rozdělena
na čtyři do koruny stejné zakázky ve výši čtyřikrát 5 981 512 korun a ke
zveřejnění soutěže došlo až po výběru dodavatele.
Hlavním pochybením u této zakázky však podle Pánka bylo to, že se některé stejné firmy účastnily všech čtyř soutěží. „Vzhledem k nulovým úsporám u tohoto způsobu soutěžení je velké podezření, že se tyto oslovené firmy předem dohodnou se zadavatelem, kdo zakázku vyhraje. Při podrobném porovnání úspor mezi všemi nezveřejňovanými zakázkami malého rozsahu a všemi zveřejňovanými podlimitními zakázkami (tedy od šesti do 50 milionů) za období třiceti měsíců v krajské správě byla škoda pro zadavatele obrovská,“ dodává Pánek. Jen u zmíněné zakázky podle něho úspora činila tři miliony korun, přičemž Úřad pro ochranu hospodářské soutěže udělil pravomocně krajské správě za toto dělení pokutu 300 tisíc korun. Středočeská správa a údržba silnic dle auditu poradenské firmy BDO takto soutěží 84 procent svých zakázek. „Při rozpočtu několik miliard ročně pak šplhají škody pro Středočeskou krajskou správu a údržbu silnic do stamiliónů,“ uzavírá Pánek.
Na jiný příklad upozorňoval opakovaně web Seznam Zprávy, podle nějž středočeská správa a údržba silnic přidělila během posledních dvou let firmě Culinaria Art šéfkuchaře Roberta Chejna dvě zakázky na ošetření alejí podél málo frekventovaných silnic na Kolínsku a Kutnohorsku. Firma přitom takové služby nikdy veřejně nenabízela a podle všeho ani neprovedla. Na webu se prezentuje výhradně jako provozovatel hotelu. Případ vyšetřuje policie.
Praxe netransparentního zadávání podlimitních zakázek se rozmohla po novele zákona o veřejných zakázkách v době úřednické vlády Jiřího Rusnoka, která měla limit pro uveřejnění na internetu snížit z tehdejších dvou milionů korun na jeden milion, ale po zásahu senátora Pavla Eyberta (ODS) byla hranice zcela posunuta trojnásobně vzhůru až na nynějších šest milionů korun.
Řešení je přitom jednoduché. Nezveřejňovat pouze výsledek v podobě uzavřené smlouvy, ale zadání předem a oslovovat co nejvíc uchazečů. V době internetu by to nemělo být tak složité.
| Podivnosti na českých silnicích |
| 1. ŘSD vypsalo v roce 2017 pro dálnice v rajonu SSÚD Mirošovice (část D1 u Prahy a část D0 – obchvatu Prahy) spojené s rajonem SSÚD Chotýčany (celá D3) otevřenou soutěž na rámcovou smlouvu na opravy svodidel, značek a dalšího vybavení dálnice na čtyři roky. Přihlásilo se pět firem, Auto Pražák podal v této soutěži nejdražší nabídku a skončil na posledním místě. Smlouva podle této zakázky nebyla s nikým uzavřena. V březnu 2018 byla podepsána na SSÚD Mirošovice nová smlouva s firmou Auto Pražák v poptávkovém řízení do šesti milionů. V březnu 2019 opět stejný vítěz zakázky za 5,7 milionu korun v poptávkovém řízení do šesti milionů. Na SSÚD Chotýčany zadána údržba na D3 opět firmě Auto Pražák shodným způsobem a stejně jako v minulých letech. |
| 2. Na dálnici D2 proběhla v roce 2017 obdobná veřejná soutěž na opravy svodidel a značek na čtyři roky a byla odložena. Vítěz následného poptávkového řízení, firma Jerex, v témže roce 2017 v květnu získal zakázku za necelé čtyři miliony korun a následovalo pokračování v květnu 2019 za 5,6 milionu korun. Společnost Jerex byla ve veřejné soutěži nejdražší, ale v poptávkovém řízení velice úspěšná. Následné soutěže opět nebyly otevřené a nemohl se do nich přihlásit nikdo jiný než oslovení zájemci. |
| 3. Krajská správa a údržba silnic Karlovarského kraje vypsala zakázku na osazení nových svodidel na silnicích II. a III. třídy v Karlovarském kraji v lednu 2020. Obeslány byly kromě vítěze i firmy, které svodidla nedělají a nemají na to stroje, mezi nimi i firma DS Engineering Plus, která dříve dělala poradce ŘSD a stavební činností se přímo nezabývá. |
| 4. Zadavatel ŘSD často v souvislosti se zakázkami na uvedené činnosti nad limit šest milionů korun, které jsou otevřené, požaduje nesmyslné podmínky. Tak tomu bylo v lednu/únoru 2020 například u zakázek na vodorovné dopravní značení v Jihočeském kraji, kdy požadoval stroje s denní kapacitou pět tisíc metrů čtverečních, třebaže roční objem prací je čtyři tisíce metrů čtverečních. Nebo čtyřnásobný počet zaměstnanců, než je na plnění zakázky potřebný. |
