Počet firem v insolvenci se téměř ztrojnásobil. Podnikatelé se stále častěji dostávají do problémů kvůli tomu, že jim jejich obchodní partneři nebo odběratelé nezaplatí. „Spousta lidí neplatí, v České republice je to bohužel téměř standard,“ říká Richard Černoch. Situace je podle něj lepší tehdy, když stavební firma figuruje jako koncový dodavatel.
Stavební firmy zažívají v době krize těžké roky. Více než propad zakázek však Richarda Černocha z olomoucké stavební firmy VKR-Stav trápí rostoucí počet firem, ze kterých obtížně dostává peníze za dokončenou práci.
„Je sice obtížné projít výběrovým řízením, kde je velký tlak na cenu, ale když už uzavřeme smlouvu, většinou to funguje. Firmy vědí, co chtějí a za kolik to chtějí. Pak většinou není problém, aby vám zaplatily,“ popisuje svoji zkušenost.
Nejhorší podle něj je, když stavbaři pracují jako subdodavatel pro jinou firmu. „U společností, které vám práci přeprodávají, je to mazec. Obdržíte obvykle základní část, ale další peníze si vaši odběratelé nechávají jako pozastavené platby a tyto peníze většinou už nikdy neuvidíte,“ vysvětluje Richard Černoch.
Nepoctivé firmy podle něj kalkulují s tím, že se s nimi o menší částky nikdo nebude soudit. A vychází jim to. „Když vám někdo dluží deset, patnáct, dvacet tisíc, do soudního sporu nejdete. Na soudních výlohách totiž zaplatíte třicet tisíc a budete čekat tři, pět, sedm let, jak to dopadne,“ porovnává Richard Černoch.
Jeho zkušenosti nejsou ojedinělé. Organizace zastupující živnostníky a malé a střední firmy varují, že zpožďování plateb a nedobytnost pohledávek se stávají stále větším problémem. „Je evidentní, že se v posledních týdnech opět začíná zhoršovat platební morálka. Firmy nemají dostatek zakázek, chybějí jim provozní peníze a začíná se zpomalovat tok peněz.
Menší a střední průmyslové podniky začínají opět klopýtat, stavebnictví je v kritické situaci, na platby čekají drobní subdodavatelé i prvovýrobci,“ upozorňuje Karel Havlíček, předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků České republiky.
Podíl firem, které se kvůli tomu dostávají do potíží, není malý. „Na základě našich průzkumů odhadujeme, že se v současnosti potýká se špatnou platební morálkou svých obchodních partnerů 70 procent firem, přičemž až 30 procent jich je druhotnou platební neschopností ohroženo zcela zásadně,“ říká prezident Hospodářské komory ČR Petr Kužel.
O zhoršující se situaci svědčí i nárůst počtu firem a živnostníků, kteří se obracejí na poradenské společnosti zaměřené na pomoc věřitelům. „Nárůst dotazů a případů se v posledních dvou letech projevuje neustále. Vloni se jednalo o meziroční nárůst o 17,3 procenta,“ uvádí advokát Rostislav Kovář spolupracující s bezplatným poradenským portálem Poradnavěřitele.cz.
Pomalá justice
Stát podle podnikatelů nevytváří podmínky, které by věřitelům pomáhaly rychle se k penězům dostat. „Situace firem, jejichž zákazníci či obchodní partneři své závazky neplatí, popřípadě je platí po splatnosti, je v současné době nezáviděníhodná.
Současný stav práva a soudnictví v České republice jim neposkytuje účinný nástroj, s jehož pomocí by se ke svým penězům včas dostaly. Soudní spory jsou totiž většinou, a to i v případě drobných pohledávek, otázkou let, a nikoli měsíců, jak by bylo zapotřebí,“ potvrzuje Petr Kužel zkušenosti firem z terénu. O zhoršující se kondici firem svědčí i rostoucí počet insolvenčních návrhů. Loni jich bylo podle statistik společnosti Creditreform podáno 8398, což je téměř trojnásobek oproti roku 2008 a téměř o čtvrtinu více než v roce 2011. Nejvíce insolvencí postihlo stavební firmy, celkem 1215, následovaly firmy z oblasti velkoobchodu a maloobchodu. Rostl také počet konkurzů.
„Celkový počet konkurzů meziročně vzrostl zejména u živnostenských firem. Ve srovnání s rokem 2011 o 12 procent. Podíl živnostníků v konkurzu na celkovém počtu firem v konkurzu loni dosáhl 29 procent a byl srovnatelný s rokem 2011,“ uvádí Miloslava Osvaldová ze společnosti Creditreform.
Trojici neveselých statistik, které ilustrují špatnou kondici tuzemských firem, uzavírají čísla o počtu ukončených exekucí. Těch bylo v roce 2012 na 352 tisíc, což je o 64 tisíc více než v roce 2011 a o 150 tisíc více než v roce 2010. Počet zahájených exekucí sice loni o něco poklesl, ale především kvůli legislativním změnám.
Dobrou zprávou je, že v porovnání s předchozími lety rostou částky, které se daří vymoci. „Dostali jsme se na úroveň západoevropských států, kde činí vymahatelnost 40 procent. Nechali jsme zapomenout na éru před rokem 2001, před vznikem soudních exekutorů, kdy vymáhání pohledávek zajišťovaly jen soudy, ovšem s úspěšností kolem tří procent,“ upřesňuje David Koncz, viceprezident Exekutorské komory. Ještě větší úspěšnost přináší vymáhání pohledávek pomocí inkasních agentur.
„Průměrně se B2B pohledávky daří řešit mimosoudní cestou v 50 až 70 procentech případů,“ říká Cyril Mores z Asociace inkasních agentur. Nejbonitnější pohledávky stačí podle něj vymáhat administrativní cestou, jako jsou písemné upomínky, telefonáty, SMS urgence a podobně. Hůře dobytné dluhy vyžadují osobní návštěvu dlužníka nebo soudní či exekuční řízení (více viz box Přitažlivý byznys).
Pomoc z Bruselu
I když vymahatelnost pohledávek nebo zpožďování plateb znamená pro české firmy velkou zátěž, mezinárodní srovnání ukazuje, že na tom nejsou mezi evropskými zeměmi nejhůře. Zatímco v České republice trvá v průměru od vystavení faktury k jejímu proplacení 49 dnů, například ve Velké Británii je to 53 dnů a ve Francii 58 dnů. Žebříčku vévodí Itálie s 92 dny. Naopak v Estonsku je to jen 26 dní, ve Švédsku 35 a v Bulharsku 37 dní. V tuzemsku jsou faktury v průměru hrazeny 17 dní po splatnosti.
Zkrácení této doby by měla zajistit evropská směrnice, jejíž promítnutí do českého práva koncem března schválila Poslanecká sněmovna. Podle této úpravy je pro orgány veřejné správy i pro firmy stanovena zákonná lhůta splatnosti 30 dnů. Jen výjimečně může u veřejných institucí dosáhnout až 60 dní a u firem delší dobu. Směrnice zavádí i automatický nárok účtovat úrok z prodlení a zvyšuje sazby úroku.
Zatímco v současnosti odpovídá úrok z prodlení u faktur po lhůtě splatnosti dvoutýdenní repo sazbě ČNB a sedmi procentům z dlužné částky za rok, po zavedení evropské směrnice by se sankce měla zvýšit na osm procent.
Důvěřuj, ale prověřuj
Právě kvůli pomalému postupu soudů při dobývání pohledávek by se měli podnikatelé co nejvíce soustředit na jiné cesty, jak se dostat ke svým penězům. „Pomocí fungujícího mimosoudního řízení lze vyřešit mnoho pohledávek bez nutnosti zapojení soudů, což je nejvýhodnější řešení jak pro dlužníky, tak pro věřitele a i stát,“ vysvětluje Vladimír Gazárek, prezident Asociace inkasních agentur.
Další možností, jak si usnadnit cestu k dlužním penězům, je častější využívání rozhodčího řízení. „Firmy k tomu však musejí mít souhlas druhé smluvní strany, což dnes často bývá problematické,“ poznamenává Petr Kužel.
Stejně jako usnadnit firmám cestu k dlužním penězům je podle odborníků důležité vzniku pohledávek předcházet. Mnohem více by proto měly své potenciální obchodní partnery prověřovat.
„Tím, že jsme v relativně otevřené informační společnosti, je možné využívat velké množství volně dostupných informací online. Firmy by měly hledat příznaky nestandardnosti, snahy zakrývat identitu skutečných vlastníků a klíčových lidí, vnímat pokusy o netransparentnost,“ říká Ján Lalka, výkonný ředitel společnosti Surveilligence.
Za částí firem, které nesplácejí své pohledávky, totiž stojí podvodníci. „Firmy se nesmějí spoléhat jen na zákony a policii, musejí si pomoci samy. Podvodníci jsou většinou zkušení lidé, kteří ve firmě pracují několik let, znají systémy, mají důvěru,“ dodává Ján Lalka.
Řada firem přitom dospěje k poznání, že partnery je třeba důkladně prověřovat, až na základě bolestných zkušeností. „Před Vánocemi jsem musel odepsat větší části zakázky za pětadvacet tisíc korun za dodanou koupelnu. Zjistil jsem, že firma, pro kterou jsme zakázku dělali, právně neexistovala a neměla ani IČO. Nenapadlo by mě to, protože společnost měla webové stránky, firemní auta a reklamy na lešení u staveb, které realizovala,“ popisuje svou poslední zkušenost Richard Černoch.
Jednu z možností, jak prověřit potenciální partnery, nabízejí počítačové účetní systémy. Ty umějí například ještě před vystavením objednávky nebo faktury otestovat, zda firma nefiguruje na seznamu subjektů, které se ocitly v insolvenci, nebo zda není nespolehlivým plátcem DPH. I to totiž může dostat jejího dodavatele do finančních potíží.
„Podle zákona v tomto ohledu za své dodavatele ručí firma, na ni pak dopadají statisícové náhrady nebo sankce,“ doplňuje Boleslav Buzek, zakladatel a jednatel společnosti Premier system.
Právě prevence je podle odborníků klíčová. Vymáhání pohledávek vždy představuje určité riziko, že se firma ke svým penězům nedostane. „Pokud si firma řádně nezabezpečí svoje pohledávky a aktivně je neřídí již od fáze výběru partnera, potom jí sebelepší zákony nepomohou. Spoléhal bych hlavně na kvalitní smlouvu, záruční instrumenty, osobní a včasné jednání s partnery, případně flexibilitu v prodeji pohledávek,“ upozorňuje Karel Havlíček.
V kvalitní smlouvě by mělo být například uvedeno, že odvedené dílo je až do zaplacení výhradním vlastnictvím dodavatele. Měla by obsahovat jasně stanovené sankce za nedodržení platebních podmínek. Zároveň by měla upřesňovat dodací podmínky, způsob potvrzování faktur, ale třeba také způsob, jak řešit reklamace.
Ty se totiž často stávají záminkou k nezaplacení dodaného zboží a služeb. Mezi osvědčené záruční instrumenty patří například bankovní záruka či pojištění pohledávek.
Právě smlouvy přitom podnikatelé v Česku stále často podceňují. „Bohužel se dnes a denně setkáváme s velmi špatnými obchodními smlouvami, které věřitele téměř nechrání. Dalším velmi rozšířeným nešvarem je absence jakýchkoli smluv a práce takzvaně na čestné slovo – to se bohužel děje nejen u živnostníků, ale například i u středně velkých rodinných firem a podobně,“ podotýká Rostislav Kovář.
Protože rok 2013 bude pro firmy minimálně stejně náročný jako předchozí krizové roky, může být prověřování obchodních partnerů pro tuzemské podnikatele klíčový krok, který jim pomůže v nejisté době přežít.
Přitažlivý byznys
Inkasní agentury zpracují ročně pohledávky v objemu okolo 30 miliard korun a každoročně přibývají zhruba dva miliony nových pohledávek. Inkasní byznys proto láká stále více firem, jejich počet za rok vzrostl z 200 na 300. Proto nyní Asociace inkasních agentur připravuje návrh zákona o inkasním trhu, který by měl tuto oblast regulovat. Po jeho přijetí by mělo být jasné, co inkasní agentura smí, co nesmí a co musí. „Mohli bychom se také lépe a účinněji bránit proti neseriózním společnostem, které poškozují obraz seriózních inkasních firem a odvětví jako takového,“ říká Vladimír Gazárek, prezident Asociace inkasních agentur.
Jak postupovat. když: firma, která dluží, svůj dluh uznává
Pokud firma svůj dluh uznává, měla by v termínu splatnosti zaplatit. V případě, že se dostala do platebních problémů, měla by s věřitelem komunikovat a pokusit se domluvit splátkový kalendář, na který ovšem věřitel nemusí přistoupit. Jestliže dlužník nic z toho neudělá, může mu věřitel ihned po termínu splatnosti zaslat předžalobní výzvu a bezprostředně po uplynutí jejího termínu se dožadovat peněžitého plnění u soudu.
Firma, která dluží, dělá obstrukce a k dluhu se nehlásí
Pokud firma tvrdí, že fakturu neobdržela, doporučujeme ji zaslat znovu, a to buď doporučenou poštou s dodejkou, nebo prostřednictvím datové schránky. Vždy se vyplatí přiložit k faktuře i kopii například objednávky nebo smlouvy, ve které je jednoznačně stanovena cena za nasmlouvané práce nebo zboží, tím se vyhnete problémům a rozporům ze strany dlužníka.
Firma, která dluží, skončí v likvidaci
Jestliže je firma v likvidaci, je důležité uplatnit své nároky co nejdříve u příslušného likvidátora. Doporučujeme si od likvidátora vždy vyžádat potvrzení o tom, že o vašem nároku ví – to znamená, že převzal veškerou potřebnou dokumentaci a vaše pohledávka je řádně přihlášená.
Zároveň doporučujeme, a to je doporučení pro jakéhokoli věřitele: hlídejte si u svých dlužníků insolvenční rejstřík alespoň jedenkrát měsíčně. Pokud promeškáte třicetidenní lhůtu na přihlášení pohledávky v rámci insolvence, budete mít bohužel smůlu a svých peněz se nedočkáte.
Zdroj: www.poradnaveritele.cz
Jak prověřit obchodního partnera
• Kdy firma vznikla, kým byla registrována (příklad: firma, která byla registrována týden před výběrovým řízením, v němž zvítězila, a ve skutečnosti je to účelově založený subjekt)
• Prověření kontaktních údajů (příklad: prověřte si, kde se free-mailové adresy nebo telefonní čísla těchto osob vyskytují, možná zjistíte, že to jsou kontakty společností už obviněných z podvodných aktivit a že jsou detailně probírány v internetových diskusích)
• Jaké má firma registrovány aktivity ve srovnání s tím, jakými službami se prezentuje, jaké má reference a zkušenosti, kdo jsou její zákazníci (příklad: když podle obchodního rejstříku firma poskytuje jen realitní služby a na webu se prezentuje jako významný finanční investor, je něco špatně)
• Jaký je finanční stav firmy, jaké finanční údaje o sobě zveřejňuje (příklad: důkladné posouzení jednotlivých parametrů finančních výkazů v delším časovém horizontu vám umožní posoudit trend vývoje; soustřeďte se na informace uvedené v příloze k finančním výkazům, které jsou velmi důležité pro posouzení bonity a důvěryhodnosti) – řada z těchto informací by měla být k dohledání v účetních uzávěrkách, které by firmy měly každoročně zveřejňovat ve sbírce listin na www.justice.cz.
• Jaké jsou marketingové aktivity firmy, její webové stránky a aktivity ve veřejném prostoru (příklad: pokud firma nepotřebuje zveřejňovat žádné marketingové a obchodní informace o vlastní činnosti či prokázat svou kredibilitu a reference ve veřejných zdrojích, může získávat zakázky nestandardním způsobem)
• Kdo jsou skuteční vlastníci firmy, kde působí a sídlí, ve které zemi je firma registrována, jak a kým byla firma založena (příklad: tzv. ready-made společnosti jsou často využívány jako účelové subjekty založené pouze na několik transakcí a pak zanikající; rovněž fakt, že vlastníkem firmy jsou osoby se sídlem v offshore destinacích, indikuje nízkou důvěryhodnost)
• Obchodní, osobní a politické vazby s třetími stranami – s kým jsou vlastníci a klíčové osoby ve firmě spřízněné (příklad: úspěch firmy může být založen jenom na jejich politických konexích, její byznys je závislý na veřejných zakázkách) • Propojení vlastních zaměstnanců a klíčových lidí firmy s obchodními partnery (příklad: ve zdánlivě standardním výběrovém řízení se třemi dodavateli je ve skutečnosti pouze jeden dodavatel se dvěma bílými koni, personálně propojený se zaměstnancem zodpovědným za toto výběrové řízení)
• Historie klíčových lidí ve firmě ve veřejných informačních zdrojích, reputace vlastníků a spřízněných osob – jakou mají historii, jakých kauz a sporů se zúčastnili ap. (příklad: i když je prověřovaná firma bez poskvrny, mohli být její vlastníci v minulosti spojeni s podvody, korupcí nebo jinými kauzami; pokud se to potvrdí, je pravděpodobné, že se to může stát znova)
Zdroj: Surveilligence
