Sbírky Muzea města Prahy obsahují mnoho cenných historických předmětů, mezi nimiž je i rozsáhlá kolekce různých textilií. Jednotlivé oděvy si ale běžní návštěvníci dlouho nemohli dobře prohlédnout. Nyní to má změnit takzvaný Virtuální digitální šatník, jehož cílem je vytvořit kvalitní prezentaci textilních předmětů ve virtuální formě.
Na složitém projektu pracovali od července 2021 odborníci z mnoha různých institucí. Vedle Muzea města Prahy se na něm podílelo sdružení CESNET, Fakulta elektrotechnická ČVUT a firma importech. Jejich náročné úsilí nyní po letech snažení došlo ke svému konci, takže Virtuální digitální šatník už slouží odborníkům i veřejnosti.
„Výsledky naší práce mají zásadní význam pro dokumentaci stavu cenných textilních sbírek muzeí, které trpí při fyzické manipulaci i přirozeným stárnutím, ale také pro prezentaci textilních exponátů badatelům a široké veřejnosti,“ uvedl Sven Ubik ze sdružení CESNET.
Oděvy si lidé můžou obléknout
Nejdůležitějším výstupem celého Virtuálního digitálního šatníku jsou propracované 3D modely vybraných textilií. Ty přitom nejsou pouze statické, odborníkům se dokonce podařilo je i rozpohybovat. Svoji digitalizovanou repliku zatím získaly třeba cenné oděvy Pražanů z 19. století, které má Muzeum města Prahy ve své sbírce.
Kromě odborníků mohou výslednou podobu digitálních verzí historického oblečení spatřit i návštěvníci výstavy Od pravěku ke fraku. Tu pořádá Muzeum města Prahy v domě U Zlatého prstenu. Repliky si lidé dokonce mohou virtuálně obléknout pomocí snímací kamery a velkoformátového monitoru, jelikož součástí výstavy jsou i speciální interaktivní kiosky.
„Digitální kiosky jsou připojeny k virtuálnímu serveru v infrastruktuře CESNET, kde jsou 3D modely uložené. Můžeme tak průběžně aktualizovat jejich obsah, doplňovat do nich další modely a monitorovat jejich správnou činnost. Aktuálně oba kiosky na výstavě zobrazují šest vybraných textilních předmětů,“ vysvětlil Ubik.
Novinka zajímá i textilní firmy
Metoda digitalizace a prezentace vyvinutá v projektu Virtuální digitální šatník každopádně nebude sloužit jen k účelům Muzea města Prahy. Využít ji v budoucnu můžou i další kulturní instituce po celém Česku, jež mají své vlastní sbírky cenného textilu. Podle Ubika už takto digitalizovali dva další textilní předměty ze sbírky Národního muzea, které je rovněž možné rozpohybovat.
Nová metoda by ale mohla najít uplatnění i na dalších místech. „Obdrželi jsme dotaz na využití od jedné zahraniční firmy působící v textilním průmyslu. Naše řešení lze totiž využít také pro digitalizaci vybraných předmětů z nabídky textilní kolekce. Použitá metoda prezentace v pohybu je však velmi pracná,“ uzavřel Ubik.
