Vaffanculo je, pro čtenáře nezběhlé v prostředí italských vulgarit, výraz, jímž mluvčí doslova vyzývá adresáta k análnímu styku; v obvyklejším, přeneseném významu znamená kategorické odmítnutí. Kromě toho je to slovo klíčové pro porozumění současnému stavu západní demokracie.
Pro Italy to platí - v kombinaci přeneseného i doslovného smyslu slova - od osmého září 2007, kdy se probudili a zjistili, že mají V-Day. Kdepak, nic o konci druhé světové války, V-Day čili il giorno del vaffanculo byl projekt masového protestu proti všemu obecně a proti politikům obzvlášť. Pět milionů lidí se tehdy sešlo na více než 200 italských náměstích po celé zemi, aby si pěkně zanadávali.
Dál, jak už dnes víme, to šlo hladce. Z iniciativy Čistý parlament, jež se o organizaci V-Day postarala, se stalo hnutí, jež si dalo do názvu pět hvězd. V roce 2014 prosadilo do parlamentu - jakkoli stále nečistého - prvních pětadvacet poslanců; dnes je nejsilnější italskou partají, jež sestavila vládu a má křeslo premiéra.
Naštvaný komik
Ve svých počátečních fázích vynesl projekt do popředí zájmu stárnoucího komika s proříznutými ústy a silnými politickými názory Giuseppeho Grilla, jehož blog beppegrillo.it přišel s iniciativou Čistý parlament a její proměnou v politické hnutí. Ten obrázek dával smysl - Grillovi táhlo na šedesát let (dnes je mu 71), kvůli de facto cenzuře z rukou Silvia Berlusconiho přišel o pořad v televizi a k naštvání měl dobrý důvod. Tehdejší premiér vůbec štval kdekoho - ačkoli ne dost na to, aby ho od vesla odstavili u voleb, což by českému čtenáři mohlo přijít jako povědomá situace.
Analýza Ilony Švihlíkové: Itálie není Řecko. Proč Brusel opakuje stejnou chybu?
I povstalo okolo Grilla a jeho blogu hnutí jaksi apoliticky politické, samo ze sebe, organicky. Jeho motorem byl odpor ke zkorumpovanému establishmentu, zatímco jeho ideály šlo popsat jako obecně levicové - udržitelná doprava, udržitelný rozvoj obecně, přístup k veřejným zdrojům vody, neomezený přístup k internetu pro každého a péče o životní prostředí. (Člověk by si řekl, že první tři body spadají rovnýma nohama do péče o životní prostředí; ale uznejte, že název „Dvě a čtvrt hvězdy, z toho jedna na tři díly“ nezní tak břeskně jako Cinque Stelle.)
A pak toto hnutí vyhrálo volby a zjistilo, že má problém se základními politickými úkony, počínaje personálním naplněním ministerstev.
Olivettiho žák
Tento obrázek naneštěstí vůbec neodpovídá skutečnosti. M5S není idealistické hnutí, nýbrž tvrdě centralizovaný mocenský projekt. A není spontánním jevem, nýbrž pečlivě a do detailu promyšleným dílem geniálního mozku, jenž dokázal propojit prvky anarchistického odporu k řádu s vlastní touhou po moci; vědecké obory na hranici šarlatánství (jak jinak vám zní neurolingvistické programování lidské mysli?) s výbornou orientací v softwaru a ještě lepším obchodním duchem. Ten mozek je již na pravdě boží, ale dokud fungoval, patřil zřejmě nejdůležitějšímu člověku, o kterém jste nikdy nemuseli slyšet.
Gianroberto Casaleggio pobral hodně z výše uvedeného v 70. letech, kdy jako mladík pracoval pro Adriana Olivettiho, jehož stejnojmenná firma tehdy patřila v celosvětovém měřítku k absolutní špičce kybernetické scény. Olivetti sám byl filozof stejně jako ajťák. Sestrojil vlastní politický směr takzvané třetí cesty a snil o decentralizované budoucnosti řízené technologiemi, na to téma dokonce napsal knihu s názvem Demokracie bez politických stran.
Casaleggio dobře poslouchal. Když v 90. letech založil vlastní firmu Webegg, stal se rychle nejžádanějším italským webovým konzultantem. To sice zní jako něco, co se inzeruje na LinkedIn, ale tehdy to bylo povolání nejen skutečné, ale také navýsost futuristické: když bylo zapotřebí sestrojit systém internetového bankovnictví, call centrum, firemní „vzkazník“ či nastavit online marketingové tažení, většinou u toho byl i Casaleggio a jeho lidé.
To však nestačilo. Nejvíce jej fascinovala skutečnost, že digitální prostředí rozprostřelo rozhodování horizontálně, dostalo je - v souladu s Olivettiho snem o decentralizaci - z vrchních pater institucí na jejich okraje. Časopis Wired odněkud vyhrabal sloupek, který Casaleggio tou dobou napsal pro publikaci jménem Web Marketing Tools a v němž se praví: „Z internetu se stal pouhý nástroj finanční spekulace a marketingu. Jeho skutečný význam však je v tom, že může být silou, jež vyvolá radikální společenské změny.“
I vydal se šéf Webeggu zkoumat, jakým směrem by se takové změny mohly začít ubírat; prvními pokusnými králíky se - aniž by to věděli - stali jeho podřízení.
Kdysi důvěryhodný nástroj přímé demokracie se proměnil v bič na příčetné politiky, kteří nadřazují rozum emocím. Čtěte více v eseji: O umění referenda
Casaleggio si na intranetovém diskusním fóru své firmy vytipoval několik nejfrekventovanějších témat a rozhodl se, že u nich bude „formovat konsenzus“. Jestli vám z toho běhá mráz po zádech, má proč. Vyšlo najevo, že takové formování konsenzu podle libovolného přání je nečekaně jednoduché.
Ten princip byl jednoduchý. Jak o mnoho let později prozradila právě časopisu Wired Casaleggiova kolegyně Enrica Zublenová, fungovalo to plus minus tak, že pokud chtěl boss dosáhnout konsenzu X, potřeboval na to režírovat alespoň dva aktéry; při troše šikovnosti stačil člověk jediný. Tvořitel konsenzu nejdřív navrhl X (aby to dávalo smysl, muselo se X lišit od Y, což je konsenzus, jenž by vznikl bez vnější intervence). Někdo z účastníků fóra poté přednesl protinávrh Y; třetí člověk navrhl kompromis X aY. Diskusní skupina jej přijala, ale v tom přišel znovu hlas pro X; po něm protihlas, a nakonec „kompromis“. Celý postup se opakuje tak dlouho, až je výsledek tak blízko X, jak je třeba. Takto napsáno to zní primitivně.
Rozumní lidé se přece nenechají takto očividně manipulovat, pomyslíte si. Vážně? Počkejte ještě několik odstavců.
Nově objevená cesta k možnosti manipulovat lidskými názory Casaleggiovi na přelomu tisíciletí učarovala. Z té doby pocházejí jeho experimenty s neurolingvistickým programováním. To je obor, jenž nachází souvislosti mezi způsobem, jímž člověk myslí, mluví a jedná; přičemž změnou jednoho lze - jak tvrdí Casaleggio - dosáhnout kontrolované změny druhého. Co víc, tímto způsobem je možné „modelovat“ výjimečné vlastnosti výjimečných lidí.
Dříve než Facebook
Ačkoli neurolingvistické programování je dnes důkladně zdiskreditované coby pseudověda, jeho jednotlivé postupy se neztratily. Představa, že volba jazykových prostředků ovlivňuje myšlení, stojí za rozvojem nových tabu (například když budete mít přikázáno říkat Afroameričan namísto negr, i vaše myšlení se přizpůsobí a zbaví se předsudků). Casaleggia však zaujala trochu jiná věc - možnost sestavovat pozoruhodně přesný psychologický profil lidí podle jejich chování online a následné „modelování“ jejich smýšlení podle libovolného zadání.
Pokud vám připadá, že zhruba totéž dělají dnes svému kanonenfutru - pardon, uživatelům - Facebook a Google, máte pravdu, jen s tím rozdílem, že Facebook tou dobou ještě neexistoval a Google byl jen přiměřeně chytrý internetový vyhledávač.
Čtěte také: Když se kradou volby
Casaleggio se původně domníval, že se svým inovativním přístupem k masové komunikaci prorazí v oblasti e-commerce (i Amazon byl tou dobou sotva víc než online knihkupectví). Až později dostal nápad využít jej v politice. Začala jej bavit myšlenka, že skoncuje s parlamentní demokracií, patřičně zkorumpovanou a prohnilou, a nahradí ji lepší formou vlády. V Itálii se takovým lidem vůbec daří; jednou se po této cestě vydal Gaius Julius Caesar, jindy Benito Mussolini.
V Casaleggiově případě měla být poslem lepšího zítřka demokracie přímá, digitální. Můžeme se jen dohadovat, do jaké míry pro něho byla atraktivní představa, že razantně přispěje k vylepšení správy věcí veřejných, a do jaké míry jej motivovala vidina vlastní superdůležité role při utváření takového způsobu správy. Výsledek je tentýž.
Další lekci mu dopřál neúspěch v roce 2004, kdy zkoušel štěstí v komunálních volbách. Zjistil, že k uskutečnění řečených představ decentralizované, digitální vlády všech potřebuje silnější značku, než jakou může nabídnout sám; i nastala vhodná chvíle pro angažmá Beppeho Grilla.
Čerstvě vyhozený televizní komik požadavky splňoval vrchovatě. Zaprvé byl dostatečně známý a populární, zadruhé měl blog, na nějž mu přispívali fanoušci. Casaleggio se nabídl, že blog povede. Tam manipulace začala - od roku 2005 byl autorem veškerých příspěvků, jež se tvářily, jako by jejich autorem byl Grillo.
A Casaleggio formoval konsenzus, jen se za ním prášilo; za tři roky přišel zmíněný il giorno del vaffanculo; následně vznik Hnutí pěti hvězd a jeho volební úspěch v roce 2013, po němž do parlamentních lavic zasedlo 109 pětihvězdičkových poslanců.
Klíčový pro současnou podobu věcí byl však až rok 2015. V lednu navštívili milánskou kancelář firmy Casaleggio Associati britský europoslanec Nigel Farage a jeho seniorní podržtaškové Raheem Kassam a Liz Bilneyová. Farage zajímalo, jak lze v krátké době dát za pár šupů dohromady silnou partaj; a že se od italských kolegů přiučí. Stejně jako Casaleggio je internetový nadšenec a navíc s tou výhodou, že sám už tou dobou zavedenou značkou byl.
Přečtěte si: Jak stvořit ďábla aneb Proč se Soros stal Orbánovým otloukánkem
Zanedlouho poté vyhrál britské parlamentní volby David Cameron a rozhodl se splnit slib daný konzervativním spolustraníkům, že vyhlásí referendum o zachování členství v EU. Vzápětí nato vznikla firma Leave.EU v čele s Bilneyovou, jejíž webový portál spravuje Kassam. Firma a její web se staly hlavním vchodem pro fanoušky dlouhodobé Farageovy kauzy - brexitu.
Když následující rok Farage uspěl, chtěl - jak píše britský deník The Guardian - naroubovat strukturu okolo Leave.EU na svoji stranu UKIP. To nevyšlo především kvůli osobním sporům ve vedení partaje, do značné míry živených důležitým detailem - penězi. V Itálii tehdy spadalo hnutí M5S přímo pod Casaleggio Associati, která také vybírala peněžní příspěvky od fanoušků, a vyhnula se tak zákonu o financování politických stran.
Farage chtěl v Británii zavést totéž, ale zbytek vedení UKIP mu to zatrhl. (Farage si musel počkat na kýžený systém až do založení Brexit Party, jež je přímou kopií M5S; tamní volební komise si toho povšimla, a protože se jí takové finanční uspořádání nezdá košer, v půli května oznámila, že se mu podívá na zoubek.)
Spolupráce s Faragem byla první důležitou událostí roku 2015. Tehdy se také o M5S začali zajímat Rusové. Italský deník La Stampa pečlivě zmapoval, jak od dubnového interview Beppeho Grilla v Russia Today začalo hnutí postupně měnit postoj k Rusku; od příkrého odmítání Moskvy dospěla oficiální linie během jediného roku ke vstřícnosti srovnatelné s otevřeně proruskou Ligou.
Kde by tvrdý brexit bolel nejvíc?
>
Rousseau vládne
Ještě důležitější však byl přechod na jakýsi integrovaný digitální systém, jejž Casaleggio s dávkou cynismu nazval Rousseau. Přes tento systém dodnes funguje veškerá komunikace vedení firmy / partaje s veřejností; probíhají tam diskuse s řízeným konsenzem, výběr peněz, hlasování o stranických záležitostech, sběr dat příznivců hnutí (mnohdy nezákonný, tvrdí opět Guardian) - zkrátka veškerý aparát, jaký partaj potřebuje.
Když se Grillo dozvěděl, že nový systém ze hry vyřadí jeho blog, okamžitě rozhořčeně volal Casaleggiovi. „Vaffanculo“ zněla příznačná odpověď někdejšího spojence, „už o tobě nikdy nechci slyšet ani slovo“
Technologické firmy, giganty moderní ekonomiky, jsou v defenzivě - ovšem často ze špatných důvodů. Na ty dobré teprve pomalu dochází. Čtěte více v eseji Hromy budoucích bouří
Přání se Casaleggiovi vyplnilo doslova, protože o necelý rok později zemřel na rakovinu mozku. Byznys převzal jeho syn David a vede si neméně zdatně.
V Evropském parlamentu prosadilo hnutí vznik nové frakce Svoboda a přímá demokracie (kde kromě UKIP sedí třeba nacionalističtí Švédští demokraté); po domácích vítězných volbách z loňského roku vytvořilo hnutí koalici s místy otevřeně neofašistickou Ligou. Pro obě řešení hlasovalo osmdesát procent příznivců hnutí.
Je to dlouhá cesta, již Hnutí pěti hvězd urazilo od svých původních levicových ideálů. Ale při zapojení řízeně formovaného konsenzu, skrytého modu operandi nominálně decentralizované nové digitální politiky, ani to není žádný problém.
Dále čtěte:
Kauza skvělého úspěchu. Huawei je bezpečnostní hrozba prvního kalibru
