V oblíbeném kresleném československém vtipu z roku 1968 nesou zajíci transparent s nápisem „S mysliveckým svazem na věčné časy“. Sovětský svaz i slogan o věčných časech už jsou na pravdě boží, ale poměry se moc nezměnily. Početné řady zajíců ruské současnosti v půli listopadu rozmnožil Arkadij Volož, zakladatel a generální ředitel Yandex Group. „Internet je dnes tím, co před sto lety byla elektřina,“ napsal v dopise svým podřízeným. „Yandex a jeho produkty jsou nezbytnou součástí lidských životů, a kdyby se s nimi něco stalo, je to problém nejen pro firmu, nýbrž pro celou společnost. Proto jsme museli uspokojit požadavky tří stran - aby management zůstal v našich rukou, aby si mezinárodní investoři mohli být jisti podnikatelským potenciálem Yandexu a aby byl hájen národní zájem.“
Divíte se, co nutí jindy střízlivého matematika a jednoho z nejúspěšnějších ruských byznysmenů všech dob motat do jedné věty zájmy amerických investorů a ruského národa? Vysvětlení je pragmatické. Voložovi, jehož firma je daleko spíše tygrem než zajícem, jde o krk. O ten podnikatelský rozhodně a dost možná i o ten fyzický.
Jako Google
Vezměme to po pořádku. Yandex Group je v Rusku tím, čím v Americe Alphabet -mateřská firma provozovatele supermocné internetové firmy. V Americe je to Google, v Rusku Yandex, snad aby se to lépe pletlo. Stejně jako Google na Západě i Yandex naráží na podezřívavé regulátory. Zatímco však v Americe a Evropě se Google pře o to, zda zneužívá svého dominantního postavení na trhu s reklamou, ruská firma má horší problém: prezident Vladimir Putin nemá rád internet.
To není nadsázka. V roce 2014, když se hádal s celým civilizovaným světem, jestli je košer napadnout sousední zemi a uříznout si z ní, co se mu hodí, se nechal Putin také slyšet, že „internet je projektem CIA“. Týž rok nechal finančně vydusit projekt Skolkovo, jejž v roce 2010 založil jeho de facto asistent (tehdy v roli prezidenta) Dmitrij Medveděv. A Yandex? „To je firma, která vznikla pod západním vlivem“ řekl tehdy Putin. V zemi, kde je prezidentovo slovo nad zákon, to nevěstilo růžovou budoucnost.
Zjednodušeně řečeno Putinovi jde o ovládnutí internetového sektoru ruské ekonomiky, protože tak to odpovídá jeho modu operandi. Mocná firma mimo státní dohled v něm nemá místo. O tom se přesvědčili lidé z ropného byznysu, nejdůležitější součásti ruské ekonomiky, již v prvních letech 21. století.
Internetový byznys je však komplikovanější sousto. Nevedou z něho žádné trubky, které by šlo jen tak dekretem převelet pod státní subjekt. Postavit k e-mailu policejní oddíl je nepraktické, a dokonce ani poslat do firmy komando není moc výhodné, když se více než ze tří čtvrtin obchoduje na burze v New Yorku (je součástí trhu Nasdaq) a oficiálně sídlí v Nizozemsku. A protože Putin potřebuje, aby Yandex pracoval pro něj, ne aby se z jeho šéfa stal opoziční mučedník, dává to i při zjevné asymetričnosti jejich vztahu Arkadiji Voložovi jistý manévrovací prostor.
Ačkoli Putin sám internet nepoužívá a moc mu nerozumí, jeho politickou sílu samozřejmě chápe přinejmenším od let 2011 až 2012, kdy arabské jaro a protesty v ulicích Moskvy ukázaly, jakou paseku dokážou technologie tváří v tvář státní moci natropit. V následujících letech státní moc zdecimovala VKontakte, ruskou verzi Facebooku. Její zakladatel Pavel Durov po nucené rezignaci žije v zahraničí a říká, že „současné Rusko není s internetovým podnikáním kompatibilní“. Yandex odpověděl kotací v New Yorku a následnou registrací v Nizozemsku, o nichž byla řeč.
Kromě toho se úřady pokusily zakázat oblíbenou vzkazovou službu Telegram a během protestů rutinně vypínají mobilní signál. Před několika týdny schválila Státní duma zákon, jenž umožňuje vznik „suverénního Runetu“, tedy v podstatě odříznutí ruského internetu od zbytku světa. To by samozřejmě znamenalo nukleární eskalaci společenského konfliktu, do níž se Putinovi nechce, ale ta možnost tu technicky a legislativně existuje.
Právo veta
Nyní jsou tedy na řadě dvě internetové megafirmy, kromě Yandexu ještě Mail.ru. Ty ovládají ruský online trh ještě výrazněji, než Facebook a Google ovládají trh americký. Problém je v tom, že obě firmy jsou registrované v zahraničí a obě se obchodují na velkých burzách (Mail.ru v Londýně). Pokud by Putin nechtěl riskovat soudní střety s investory a přivolávat tak zostření sankcí a sérii souvisejících zbytečných trablů, musel by se smířit s faktem, že kontrolu nad chodem těchto firem ve svých rukou nemá.
Prostředníkem státu v jednání s Yandexem je hráč přijatelný pro obě strany, mocná Sberbank. Na jedné straně je to vzorně vedený podnik západního střihu (odmyslíme-li si fakt, že požívá záruk od státu, o nichž by se normální firmě nemohlo ani zdát), na straně druhé ji vede Putinův spolehlivý člověk Herman Gref.
Sberbank drží zlatou akcii, která jí dává právo veta na transakce obnášející více než 25 procent akcií Yandexu. Loni udělal Gref Voložovi nabídku, že od něho odkoupí 20 procent firmy (Volož sám vlastní 48 procent Yandexu). Volož odmítl. Takové gesto hraničí s vyhlášením otevřené války Kremlu.
Technologické firmy, giganty moderní ekonomiky, jsou v defenzivě - ovšem často ze špatných důvodů. Na ty dobré teprve pomalu dochází. Čtěte více v eseji Hromy budoucích bouří
Letos v červenci přišel dosud docela neznámý poslanec Jednotného Ruska Anton Gorelkin se zákonem, který by omezoval zahraniční vlastnické podíly celkem na 20 procent; to by znamenalo radikální změnu jejich akcionářské struktury. A pokud by se firmy nějakým způsobem zákonu protivily, sankce jsou smrtící — zákaz prodeje reklamy na ruském trhu. U Yandexu by to znamenalo ztrátu 70 procent příjmů (údaj za loňský rok; celkové tržby čítaly 2,19 miliardy dolarů).
Reakce trhu se dala očekávat. Během jediného dne přišel Yandex o půldruhé miliardy dolarů tržní kapitalizace (z celkových asi šesti miliard). Obava byla jasná. Před volbami, plánovanými na rok 2021, chce Putin Yandex tak či onak převzít, děj se co děj.
Neprotivit se!
Volož a jeho lidé se pustili do vyjednávání ostošest. Výsledkem je dohoda, o které mluví jeho citát z úvodu textu, díky níž Putinovi lidé ve Státní dumě výše popisovaný zákon zase stáhli. Fakt, že investoři dohodu považují za příznivou (akcie Yandexu po zveřejnění zprávy vystoupaly o devět procent), vypovídá o atmosféře v ruském kyberprostoru lépe než co jiného.
Stručně řečeno Yandex má povoleno žít, ovšem po kastraci. Dohoda obnáší vytvoření obecně prospěšné nadace (po vzoru holandské stichting), jež má obvykle za úkol co nejvíce „oddělit vlastnictví od vlivu“, jak to popsal deník Kommersant. Tato nadace bude mít k dispozici zlatou akcii, kterou na ni převede Sberbank. Vtip je v tom, že práh pro právo vetovat transakce je oproti minulosti snížen na deset procent. Kromě toho se Volož zavázal, že po dobu dvou let neprodá více než pět procent svých akcií (tedy necelá 2,5 procenta celé firmy) a zároveň zřídí rodinný trust, jenž bude držet jeho akcie v nezměněné podobě nejméně po dva roky v případě, že by Volož náhle zemřel.
To není všechno. Nadace, již nominálně vede pět ruských akademiků, má také právo jmenovat dva členy představenstva Yandexu, což promptně učinila. Jsou jimi šéf banky VTB Alexej Jakovickij a Alexej Komissarov, šéf moskevské Vysoké školy státní správy.
A nakonec, jakoby malým písmem, je k dohodě o vytvoření nadace připojeno ustanovení, že v případě, že by se management protivil vůli nadace, může jej nadace dočasně odvolat. Moskevské „dočasně“ má sklon trvat přesně tak dlouho, jak si usmyslí v Kremlu; tedy zhruba tak jako ony „věčné časy“.
Přečtěte si také:
Infografika: Google, sdílení a porno
Všechno do Sber.ru. Banka se chce stát ruským Amazonem
Odveta za digitální daň: USA hrozí až 100procentními cly na některé zboží z Francie
Bezpečnostní problém v Googlu. Zaměstnanci zneužívali interní data, firma je propustila
