Sporem ostravských firem se zabývá antimonopolní úřad
Na bodu mrazu uvázly vztahy společností Vítkovice Steel a Vysoké pece Ostrava. Vítkovické firmě se totiž nelíbí cena, kterou požadují Vysoké pece za dodávky surového železa. „Těží ze svého dominantního postavení,“ tvrdí vedení Vítkovic. Společnost navíc vymáhá na dodavateli několik desítek milionů korun jako kompenzaci za ušlý zisk.
Spor došel tak daleko, že se jím zabývá Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. „Osinek jako majoritní vlastník Vítkovice Steel podal k Antimonopolnímu úřadu podnět k šetření. V něm si stěžuje, že společnost Vysoké pece Ostrava zneužívá svého dominantního postavení na trhu dodávek tekutého surového železa v oblasti Ostravska,“ potvrdil mluvčí úřadu Kristián Chalupa.
Nezahálejí však ani Vysoké pece, které vyrazily do protiútoku. „Podaly žádost o určení, chtějí potvrdit, že jejich jednání není zneužitím dominantního postavení,“ vysvětlil Chalupa.
Spor se táhne od konce loňského roku, ani jedna strana nechce ustoupit ze svých požadavků. Vysoké pece Ostrava požadují několikaprocentní zvýšení cen, Osinek pro Vítkovice Steel zachování jejich loňské úrovně. „Pouze chceme, aby Vítkovice za dodávky platily ve stejně výši jako Ispat Nová Huť,“ tvrdí mluvčí Vysokých pecí Vladimír Gurecký. Ispat Nová huť a Vysoké pece Ostrava přitom mají společného vlastníka, světovou dvojku ve výrobě oceli, LNM Holdings. „Od Osinku, respektive Vítkovic, dostáváme méně, než požadujeme. Platí na základě starých již neplatných smluv a o nové vyšší ceně nechtějí ani slyšet. Proto se všechno dostalo až do Brna,“ tvrdí Gurecký.
Osinek nad jeho argumenty ale kroutí hlavou. „Je nám jedno, kolik v rámci jedné skupiny platí za surové železo Ispat Nová huť, pro nás jsou důležité ceny pro Vítkovice,“ říká mluvčí Osinku Eva Kijonková.
Bez smlouvy.
Člen užšího vedení Vítkovic týdeníku EURO potvrdil, že spor je teprve na počátku. „Rozhodně bude v dalších týdnech či měsících eskalovat,“ konstatoval. Prvopočátek lze hledat v podpisu smlouvy o prodeji majoritního podílu v Nové huti mezi státem a LNM Holdings. Nadnárodní společnost se totiž v dokumentu zavázala, že se jako majitel zasadí, aby Vysoké pece Ostrava uzavřely se společností Vítkovice Steel pětiletou smlouvu na dodávky surového železa. „Zatím se tak ovšem nestalo, první návrhy pro nás byly nepřijatelné. Neexistuje smlouva ani pro letošní rok, orientujeme se na základě smluv loňských již neplatných,“ stěžuje si zdroj tádeníku EURO. Jak však dodal, k dohodě nakonec musí stejně dojít. Vítkovice Steel jsou na surovém železe z Vysokých pecích životně závislé. Firma si může sice zajistit surovinu od jiných dodavatelů z České republiky, případě od polských příhraničních oceláren, po započtení přepravních nákladů by se však konečná cena vyšplhala neúnosně vysoko. „Značně by firmu znevýhodnila před konkurencí, je vždy lepší odebírat od někoho, s kým máte společný výrobní areál, a dovážet surovinu takřka přes ulici,“ uvádí Kijonková. Současný souboj o dodávky surového železa není prvním, který firmy svádějí. Počátkem roku 2000 Vysoké pece Ostrava dokonce dvakrát v rozmezí několika dnů zastavily dodávky veškerého surového železa Vítkovicím. Důvod byl jediný: špatná platební morálka.
Stačilo málo.
Ještě v roce 1996 nikoho nenapadlo, že by podobné spory nemohly nastat. Předchůdce Vítkovice Steel - firma Vítkovice - totiž založila s Novou hutí společný podnik Vysoké pece Ostrava. Jak tehdy uvedly firmy ve společném prohlášení, cílem bylo zkoordinovat nákup nerostných surovin a obchodní činnost. Nová huť měla ve firmě získat majoritní podíl, Vítkovice v následujících letech, po odkupu akcií, blokační minoritu. Vítkovice se však v následujících letech dostaly do existenčních potíží. Jen v roce 1999 dosáhla celková zadluženost společnosti 5,5 miliardy korun. Společnost neměla dostatek peněz na vlastní provoz, natož na nákup cenných papírů, a přišla i o svůj zhruba desetiprocentní podíl ve Vysokých pecích.
Není spěch.
Vedení Osinku (dceřiné společnosti Fondu národního majetku) musí spor s Vysokými pecemi vyřešit co nejrychleji. Ještě v letošním roce má totiž začít privatizace společnosti Vítkovice Steel. Právě nejasnosti kolem dodávek klíčové suroviny by rozhodně zájem investorů nikterak neposílily.
„Současný stav může mít negativní dopad na případné zájemce. Málokterý investor je za takové situace ochoten zaplatit rozumnou cenu,“ potvrdil analytik společnosti Atlantik finanční trhy Roman Cenek.
Spor o dodávky ovšem není jediným zádrhelem v chystané privatizaci. Osinek za ovládnutí Vítkovic Steel zaplatil tři miliardy korun a přibližně stejnou částku bude požadovat i po případném kupci. Několik investorů se však již nechalo slyšet, že taková cena je poněkud přemrštěná. Například LNM Holdings hovořil o jedné miliardě korun jako o rozumné ceně. „Není kam spěchat, pokud nebude nabídnutá cena odpovídat našim představám, firmu neprodáme,“ tvrdí Kijonková. Dodává, že společnost je po rozsáhlé restrukturalizaci stabilizovaná a příchod strategického vlastníka není klíčový pro její další přežití.
O způsobu privatizace a jejím přesném harmonogramu má ještě letos na podzim rozhodnout vláda.
