Nejbohatší Polák Jan Kulczyk byl ze všeho nejvíc šikovným překupníkem státního majetku
Se jměním v celkové výši 3,9 miliardy dolarů (zhruba polovina jmění Petra Kellnera, ale skoro dvojnásobek majetku Andreje Babiše) figuroval fenomenální polský investor na 418. příčce žebříčku nejbohatších lidí světa. Pozici nejmajetnějšího Poláka držel stabilně od počátku tisíciletí. Nejcennější podíly v portfoliu společnosti Kulczyk Investments – tento holding se sídlem v Lucemburku nemusí ani uvažovat o změně názvu, neboť jej vede syn Sebastian – jsou následující: 51 procent v chemičce Ciech, 50 procent v energetické skupině Polenergia, 40 procent ve firmě Autostrada Wielkopolska. Nejlukrativnější jsou potom akcie v podniku SABMiller, jemuž pomohl ovládnout výrobu piva v Polsku, za téměř osm miliard zlotých.
Ovšem Jan Kulczyk (24. června 1950 – 28. července 2015) se jako investor o Evropu v posledních letech moc nezajímal, nejvíce se zaobíral těžbou ropy v deltě Nigeru a plynu v Tanzanii. Afriku považoval za kontinent budoucnosti a Evropany kritizoval za to, že prý ztrácejí schopnost soutěžit se světem.
Docela dlouhá cesta od prvního milionu, který rodina vydělala prodejem vlny a hub v Bydgoszczi.
NA POČÁTKU BYLY HOUBY
Otec pobýval od 50. let v Západním Berlíně, syn vystudoval právo a zahraniční obchod a z peněz otce (spolupracovníka státní bezpečnosti) v roce 1981, kdy byl v zemi vyhlášen výjimečný stav, založil obchodní společnost Interkulpol. Od Volkswagenu získal zastoupení pro Polsko a do konce 80. let vytvořil síť prodejen volkswagenů. Počátkem 90. let přišel na výhodnější byznys – koupil akcie pivovaru Lech za 20 milionů zlotých. Část jich záhy prodal South African Breweries a společně vytvořili pivovarskou skupinu (Kumpanii Piwowarsku), která skrze nákup Tyskie a dalších pivovarů ovládla 40 procent výroby piva v zemi. Počáteční investice ve výši 20 milionů má dnes (ve formě podílu v SABMiller) hodnotu asi čtyř miliard zlotých.
Tento model privatizace – koupit podíl, přivést zahraničního zájemce, skrze jeho kapitál jmění rozmnožit a prodat – se mu dále osvědčil při privatizaci pojišťovny Warta, Všeobecné úvěrové banky, polských dálnic a především polských telekomunikací (dnes Orange Polska). Nákup 35procentního podílu pro France Telecom zůstává dodnes největší transakcí, která byla při polské privatizaci uskutečněna. Zaplacením skoro 19 miliard zlotých Kulczyk a jeho zahraniční společníci prý navíc v roce 2000 zachránili státní rozpočet před kolapsem. O několik let později Kulczyk svůj podíl se ziskem prodal.
KAPITÁL NEMÁ PREFERENCE
Kulczyk proslul svou schopností domluvit se s každým politikem (jediný, kdo se s ním vůbec nebavil, byl prý Donald Tusk), západní investoři na něj spoléhali skoro ve všem. Jeho vliv byl větší, než by odpovídalo podílům v jednotlivých společnostech, konstatovala komise polského Sejmu v roce 2004 při parlamentním vyšetřování „aféry Orlen“. Byly zmiňovány Kulczykovy noční schůzky s Aleksanderem Kwasniewským i Leszkem Millerem, prokurátoři Kulczykovu specifickou roli v polské privatizaci nazvali „vlivový oligarcha“. Pravice mu vyčítala, že vedl tajná jednání s Rusy, kteří od něj očekávali pomoc při získávání vlivu v polské energetice.
Po aféře PKN Orlen nejbohatší Polák ze země na několik let odešel, začal nakupovat podíly po světě a vrátil se jako ctihodný filantrop. Sponzoroval Muzeum polských Židů ve Varšavě a polské olympioniky v Soči. Známí Poláci na něj vesměs vzpomínají v dobrém.
„Bez něj se nedá napsat historie polské transformace,“ řekl otec polských reforem Leszek Balcerowicz. „Podniky naštěstí nemají preferenci, jestli chtějí být vlastněny polským, či zahraničním kapitálem,“ říkával o své roli překupníka státního majetku Kulczyk.
O autorovi| LUBOŠ HEGER heger@mf.cz
ČLÁNKY DO MAILU