Pozor, jídlo může zabíjet Teoreticky je Regulation (EU) 1169/2011 pouze Doporučení Evropské unie o poskytování informací o potravinách spotřebitelům. Nové nařízení však má de facto platnost zákona a výraz „doporučení“ v tomto kontextu znamená, že vymáhat jeho dodržování mají členské státy EU, a nikoli žádný unijní orgán. V praxi to představuje přinejlepším otravnou zbytečnost. Řeč je o povinnosti informovat všude všechny o tom, že jíst jídlo je nebezpečné. Obecně nízkou popularitu nařízení umocňuje skutečnost, že vešlo v platnost v pondělí 13. prosince, tedy uprostřed předvánoční sezony.
Německo Reportéři týdeníku Der Spiegel uskutečnili namátkovou „kontrolu“ na berlínské komerční tepně Kurfürstendamm a v jejím bezprostředním okolí. Pouze v jednom ze šesti navštívených podniků měl personál alespoň tušení o tom, že nějaké nařízení je v platnosti. V jednom případě číšník o eurodoporučení věděl, ale neuměl ani řečených 14 alergenů vyjmenovat, natož aby tušil, jestli v jeho jídle jsou přítomny.
Itálie I v tomto případě důkaz anekdotického charakteru; italské úřady nevyvinuly žádnou aktivitu, aby nové nařízení nějakým způsobem propagovaly.
(Lze tedy očekávat, že ani nebudou tvrdě postihovat jeho nedodržování – ačkoli každý příliš svobodomyslný či bezstarostný restauratér si musí dát pozor, protože mu při ignorování europravidel hrozí pokuta, jejíž výše není nijak omezena.) Majitel rodinného podniku Enoteca Corsi nedaleko římského Pantheonu to vyjádřil na otázku BBC jednoduše: „Tady mám minestrone se sýrem. Je v ní mléko, celer a lepek. Chcete si o tom číst na jídelním lístku? Bylo by to trochu odpudivé. Kdo potřebuje, může se kdykoli zeptat obsluhy.“ Francie Francouzi sdílejí s Italy a Němci nedůvěru vůči alergenovému nařízení, není to však pro ně nic nového. Od letošního léta totiž platí jiná bruselská alergologická iniciativa, která – na rozdíl od té současné – může mít fatální důsledky pro jejich kosmetický průmysl. Na seznamu alergenů, které je nutno avizovat, totiž figurují i tradiční kosmetické suroviny, jako jsou levandule nebo větvičník slívový.
Pěstitelé levandule proto vedou již několik měsíců bitvu o udělení výjimky. Ve srovnání s tím je povinnost informovat, že ořechy obsahují ořechy, bezvýznamnou lapálií. Jean Terlon, šéfkuchař a majitel restaurace Le Saint-Pierre v Longjumeau nedaleko Paříže, to pro BBC shrnul: „Nemusíme čekat na Evropu, až nám řekne, co máme nebo nemáme říkat našim zákazníkům, když se nás zeptají.“ Změna receptu podle přání zákazníka je podle něho to nejmenší. Británie Obzvlášť peprné reakce vyvolalo nařízení v Británii, jejíž úřady o něm obšírně informovaly a patrně budou jeho dodržování vymáhat – jakkoli k jeho dodržení stačí, když je účast alergenů v podávaných jídlech poznamenaná kdesi v útrobách podniku a obsluha nezapomene, kam seznam založila. Pro tamní euroskeptiky jsou alergeny dalším důkazem škodlivosti veškeré evropské integrace. Podle prohlášení tamního svazu restauratérů jim nařízení prodraží provoz o dvě stě milionů liber ročně.