Střední firmy by měly využít nejistého období a pokusit se z něj vyjít silnější
Téma krize je mediálně nezajímavé. K dispozici je totiž mnoho fundovaných analýz, proč vznikla, i výroků renomovaných ekonomů. Málo je však slyšet lidi, kteří jsou krizi nejblíže – podnikatele. Ti se musejí vyrovnat s externím faktorem, který nezavinili a jehož dopady se liší dle oboru, v němž působí. Kromě toho hraje významnou roli vnitřní situace firmy – jak byl v klidné době vybudován konkrétní byznys.
Některé firmy se obávají právem. Jsou totiž úzce specializované, závisejí na jednom odběrateli, splácejí velké dluhy nebo špatně investovaly. To je činí zranitelnými. Jiné firmy však mají pevnější základy a pravděpodobně z krize vyjdou posílené. Velkou výhodou je v tomto případě diverzifikace aktivit.
Bezpečnostní oblast
Bezpečnostní oblast – od kamerových systémů přes letištní rentgeny a detektory výbušnin až po počítačový software – se liší nejen produkty a službami, ale i obchodními modely a cílovými skupinami. Díky tomuto spektru činností lze zaznamenat signály z různých trhů, v nichž se zatím krize projevuje s odlišnou intenzitou. Jaký má dopad na jednotlivé obory tohoto byznysu?
Především se zpomaluje stavebnictví kvůli nedostatku nových projektů. Z toho vyplývá nižší poptávka po inteligentních systémech zabezpečení budov. V oblasti bezpečnostního softwaru zákazníci redukují pracovní místa. Společnosti, které díky růstu každoročně navyšovaly počty licencí, je nyní snižují. Je znát vyšší tlak na cenu.
V době nejistoty je však bezpečnostní oblast jednou z mála, do níž jsou lidé ochotní investovat. Snaha snížit osobní náklady může vést k pořízení systémů, které práci výrazně zefektivní. Vyspělé technologie by se proto navzdory velkým škrtům v investicích mohly lépe prodávat.
Tři opatření
Před krizí bylo dobré učinit dvě základní opatření – diverzifikaci aktivit podniku a finanční řízení na úrovni jednotlivých činností. Přinášejí sice mnoho nepříjemností a procesních složitostí, ale jejich klady převažují. Navíc umožňují řešit jakoukoli situaci včetně krize poměrně pružně – ti, jimž se daří, pomáhají méně úspěšným. To v soukromé společnosti neznamená vnitřní socialismus, jako je státní pomoc bankám na pokraji bankrotu, ale zavedení jasných pravidel a jejich úzkostlivé dodržování.
Třetím opatřením, jež logicky vyplývá z předchozích, je „krizový plán“. Dle něj je nutné postupovat, pokud se všem přestane dařit. Tedy pokud ekonomické zpomalení dopadne na společnost.
Jednotlivá opatření je třeba hodnotit dle potenciálních úspor firmě – od nejnižších, jako je snížení počtu benefitů pro zaměstnance, až po nejvyšší, například zkrácený pracovní týden a rušení pracovních míst. A také dle sociálního dopadu na zaměstnance – v tomto případě je hodnocení obrácené. Jedna priorita je jasná – udržet si zaměstnance, protože v bezpečnostních oborech se vzhledem k vysoké odbornosti náhrada hledá obtížně.
Období sníženého pracovního vytížení lze také využít pro odsouvané projekty. Dnes je doba na proměnu vnitřní infrastruktury informačních a komunikačních technologií. Měla by zvýšit produktivitu práce, zlepšit komunikaci uvnitř firmy i směrem k zákazníkům. Některé projekty lze částečně financovat s pomocí fondů EU.
Obecně řečeno, je třeba využít současného krizového období a pokusit se z něj vyjít silnější, nebo aspoň s lehce zhojitelnými šrámy.
