Koncerny se o sporné opci nedohodly a míří k soudu
Může to být začátek pěkného nepřátelství. Šéf skupiny Fiat Sergio Marchionne a jeho protějšek z General Motors Rick Wagoner se sešli, jednali a nedohodli se. Přestože se schůzky protáhly přes původně stanovené datum 25. ledna, nevyřešily hlavní otázku: Kolik by měl americký koncern zaplatit za to, že nekoupí Fiat Auto? Pomalu se schyluje k tomu, že část peněz obou automobilek v nejbližší době skončí na účtech právníků.
Dvousečná pojistka.
Automobilová divize Fiatu se před pěti lety zdála být pro General Motors ideálním partnerem. Američané v březnu roku 2000 výměnou za 5,1 procenta svých akcií v hodnotě 2,4 miliardy dolarů získali dvacetiprocentní podíl ve Fiatu Auto. Italům se nechtělo prodávat celou divizi, o jejíž odkup tehdy stál DaimlerChrysler, takže jim nabídka General Motors naprosto vyhovovala. Zvláště když obsahovala opci, na jejímž základě mohli počátkem roku 2004 odprodat GM osmdesátiprocentní „zbytek“. Tehdy sloužila jako pojistka pro šéfa turínského koncernu Gianniho Agnelliho, aby v automobilové divizi Fiatu neztratil vliv.
Koncerny rozšířily spolupráci ve výrobě, díky níž se Fiat dostal k platformám GM, a Američané naopak mohli do vozů svých evropských značek montovat turbodiesely Multijet. Společná produkce pohonných jednotek a další synergické efekty by měly oběma od příštího roku ušetřit každoročně miliardu eur. Úspory však Fiat potřeboval podstatně dříve. Aby se zbavil dluhů, odhodlal se v roce 2002 k prodeji akcií GM a utržil za ně 1,16 miliardy dolarů. Ze stejných pohnutek následovala rekapitalizace a prodej 51 procent finanční divize Fidis skupině italských bank. Poslední dva kroky ale vyvolaly nesouhlas v General Motors. Ztrátová divize GM Europe v čele s německým Opelem způsobovala starostí dost, a tak se rekapitalizace, po níž se podíl GM ve Fiatu Auto smrskl na polovičních deset procent, stala vhodnou záminkou pro napadnutí platnosti opce z roku 2000.
Udělali chybu.
Jednoduché řešení se ovšem, jak jinak, nelíbilo Fiatu. Jelikož počátkem roku 2004 to na dohodu o osudu opce nevypadalo, koncerny si daly dvanáctiměsíční lhůtu na projednání. Nyní jsou tam, kde byly. Sergio Marchionne tvrdí, že za každou cenu prodávat Fiat Auto nemusí, ale na platnosti opce trvá. Aby také ne. Prodejem divize by se sice zbavil 43 procent tržeb celé skupiny, zároveň s tím by však odmazal kolem 8,5 miliardy eur dluhů. Navíc stále hraje na kartu zvanou mimosoudní vyrovnání. Za zrušení opce by mu mohl koncern General Motors vyplatit od 1,5 do tří miliard eur a vylepšit jeho pozici ve společných podnicích. „GM nemá jinou možnost než se s Fiatem vyrovnat,“ uvedl nedávno pro agenturu Reuters Ferdinand Dudenhöffer, ředitel Center of Automotive Research při univerzitě v německém Gelsenkirchenu, „přistoupením na opci udělali velkou chybu, a ta je bude stát peníze.“
Částka, která by opci poslala do zapomnění, byla minulý týden hlavním předmětem jednání mezi Marchionnem a Wagonerem. Většina analytiků ze sféry automobilového průmyslu očekávala, že se bude pohybovat kolem jedné a třičtvrtě miliardy eur. Ať už z General Motors přišla jakákoli nabídka, Fiatu nestačila. „Inkasovat méně než dvě miliardy je pro Fiat nedostatečnou náhradou, neboť má nyní jedinečnou šanci zbavit se ztrátového byznysu,“ tvrdí analýza společnosti Morgan Stanley. „Naopak pro GM by suma mezi dvěma až třemi miliardami znamenala vynaložit většinu volných prostředků, jež potřebuje na sanování ztrát evropské divize,“ dodává analýza. Zapeklitá situace.
Kola v chianti.
I když jednání mezi šéfy koncernů minulou středu skončila neúspěchem a rozhodnout o platnosti opce by měl soud, vyrovnání se nadále jeví jako nejpravděpodobnější a nejschůdnější varianta. Vleklá soudní loterie totiž může dopadnout jakkoli. Pokud by nakonec museli Američané zbývajících devadesát procent akcií Fiatu Auto odkoupit, čekala by je kromě dluhů také vyčerpávající restrukturalizace automobilky. A to by znamenalo boj s italskými odbory, jimž by předpokládané snižování nákladů a la Detroit vonělo jako kola v chianti. V protestech by je nejspíše podpořila italská vláda, protože Fiat je největším soukromým zaměstnavatelem v zemi. A aby toho nebylo málo, k opci se váže dohoda, na jejímž základě bude muset GM ještě pět let po prodeji obchodovat s ostatními divizemi skupiny.
Ani Fiat přes současnou silnou vyjednávací pozici nemůže křepčit radostí. Vidina vyrovnání vyhnala za poslední měsíc jeho akcie o sedm procent nahoru, ale do někdejších 35,5 eura v roce 2000 mají ze současných šesti až sedmi eur hodně daleko. Ukončení jednání navíc přimělo analytiky, aby se opět zamysleli nad budoucností restrukturalizace společnosti, která od roku 1998 dosáhla pouze jedinkrát provozního zisku. Ten příští Fiat Auto očekává v roce 2006. Snad.
Urovnání by pro oba aktéry bylo happy endem ještě z jednoho důvodu. Na výrobě motorů nebo převodovek se totiž spolupracuje velmi těžko, pokud se do toho pletou právníci. Minulou středu jim však Marchionne s Wagonerem pootevřeli dveře.
