Fotbal je geniálně vymyšlená hra. Právě proto se rozšířila nezadržitelně do všech obydlených kontinentů a nepochybuji, že ve volných chvílích si rádi čutnou i polárníci v Antarktidě. Potřebné vybavení pro tuto hru je prosté, pravidla natolik dokonalá, že s minimálními změnami přežila již více než sto let. Jedinou vadou v dokonalosti fotbalu jsou rozhodčí.
Fotbaloví rozhodčí jsou v Česku aktuálním tématem, které slibuje v našich poměrech nebývalý skandál. Ovšem je to téma stejně staré jako sama hra, jejíž dějiny jsou prošpikovány slavnými omyly arbitrů. V Česku bychom o tom mohli vyprávět romány, prakticky každý náš neúspěch na mezinárodním poli doprovázejí legendy o antičesky (antičeskoslovensky) zaměřených sudích všech národností. A když se dostavil úspěch, tak právě rozhodčí mohl evidentně za to, že nebyl ještě větší. Stačí vzpomenout na pověsti, které dodnes kolují o výkonech arbitrů v obou finále mistrovství světa, do kterých se zatím Československo probojovalo. A to jde o příběhy z let 1934 a 1962! Posledním symbolem zlovolného cizáckého arbitra, který údajně nenávidí vše české, se stal Ital Colina, jinak jeden z nejuznávanějších rozhodčích v celém fotbalovém světě.
Vraťme se však k sudím, kteří pobíhají po tuzemských trávnících. Když jsem před padesáti lety začal chodit na fotbal, skandovaly naplněné ochozy v Edenu či na Letné velice často „Soudce je vůl“. V porovnání se současným nejčastějším pokřikem prořídlých hledišť „Černá svině“ to byl slogan téměř roztomilý. Představa obtloustlého vykleštěného býka tupě se toulajícího po zeleném pažitu s vyvalenýma očima je přeci jen přijatelnější než obraz zvířete zákeřného, zlovolného a mstícího se, které je schopné kdykoli napadnout kohokoli. Právě takové vlastnosti – kdoví proč - se přisuzují sviním.
Skončený ligový ročník byl plný podivuhodných chyb mužů s píšťalkami i s praporky. Při závěrečném boji o titul jich bylo tolik, že došla zdánlivě nekonečná trpělivost i komisi rozhodčích, která vyřkla na české poměry dva velice tvrdé ortely. Ještě neutichly diskuse o tom, zda tresty nejsou příliš ostré, a policie obvinila jiné rozhodčí z korupce s tím, že na další podezřelé si ještě posvítí. A to už začalo jít do tuhého. Zatímco komise rozhodčích možnost úplatků ani nenaznačila (bez důkazů zřejmě nesmí ani naznačovat) a přiklonila se tím ke kvalifikaci diváků z padesátých let, obvinění policie ukazuje na sviňský trestný čin. Navíc se aféra rozrostla do celoligových rozměrů, takže se jí musel začít věnovat i fotbalový svaz.
Mezi fotbalovými funkcionáři nastalo zděšení, médii začala létat slova o ničení pověsti českého fotbalu a o nedozírných škodách, které podobná aféra může způsobit. Vzhledem k tomu, že stejní funkcionáři vždy tvrdili, že jim jde jen a jen o diváka, mohou však zůstat klidní. Jakákoli korupční aféra zájem fanoušků o fotbal nezmenší. Průměrný divák není hlupák s klapkami na očích a špunty v uších. Nedělá si iluze, že právě fotbal je odvětvím, ve kterém se nedaří korupci. Debaty kdo komu a za kolik se objevují ve fotbalových diskusích v hospodách i na pracovištích stejně často, jako témata děravých obran, středopolařů bez myšlenky, nestřílejících střelců či neschopných (nebo všehoschopných) funkcionářů. A co si fanoušci myslí o rozhodčích, o tom svědčí (stejně jako o jejich poněkud drsnějších mravech) i onen zmíněný přerod vola ve svini.
Takže klid. Podaří-li se z korupce v českém fotbalu odhalit co možná nejvíce, bude to záslužný čin, který jeho pověst rozhodně nezničí. Zaplaťpánbůh za každý důkaz, který se objeví.
