Pokud zaměstnavatel rozváže se zaměstnancem pracovní poměr neplatně, musí mu v určitých případech vyplácet náhradu mzdy. Této povinnosti se však lze poměrně snadno vyhnout.
Foto: archív Profit
Jestliže se zaměstnanec domáhá neplatnosti výpovědi a trvá na dalším zaměstnávání, a podá proto na zaměstnavatele žalobu, musí mu zaměstnavatel vyplácet náhradu mzdy. A to až do doby, kdy zaměstnavatel umožní zaměstnanci pokračovat v práci nebo do platného skončení pracovního poměru. Případy, kdy zaměstnanec takto žaluje svého zaměstnavatele, jsou přitom velmi časté. Soudní procesy trvají dlouho. To vše je pro zaměstnavatele velice nepříjemné a nákladné. Přitom je tu snadné řešení.
Proč má firma platit náhradu mzdy
Náhrada mzdy, která zaměstnanci náleží podle ust. § 69 odst. 1 zákoníku práce, je vyvolána tím, že zaměstnavatel po neplatném rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením nebo zrušením ve zkušební době přestal přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, ačkoliv zaměstnanec trval na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával. Poskytnutí náhrady mzdy je tedy důsledkem nesplnění povinnosti ze strany zaměstnavatele přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy. Náhrada mzdy podle ust. § 69 odst. 1 zákoníku práce má charakter ekvivalentu mzdy, kterou si zaměstnanec nemohl vydělat, protože mu zaměstnavatel neumožnil konat práci.
Je třeba si uvědomit, že zaměstnanci mnohdy žalují zaměstnavatele jen ze spekulativních důvodů a ve skutečnosti nemají o práci u zaměstnavatele již zájem.
Řešení: Nabídněte znovu práci!
Řešení, jak se vyhnout výplatě náhrady mzdy, je jednoduché. Zaměstnavatel umožní zaměstnanci pokračovat v práci, jestliže mu ještě před zahájením nebo za trvání sporu o neplatnost rozvázání pracovního poměru oznámí (výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o projevené vůli), že mu znovu bude v souladu s pracovní smlouvou až do vyřešení jeho žaloby u soudu přidělovat práci, kterou má zaměstnanec pro něj konat podle pracovní smlouvy. Pokud zaměstnanec poté nastoupí do práce, musí tak zaměstnavatel skutečně učinit. Pak zanikne jeho povinnost poskytovat zaměstnanci náhradu mzdy podle ust. 69 odst. 1 zákoníku práce.
