Odpovídejte ANO–NE:
Jíte zdravě a dává vám to pocit uspokojení?
Pronásleduje vás naopak provinění, když porušíte zásady správného stravování, které jste si sami naordinovali?
Přemýšlíte o svém jídelníčku více než tři hodiny denně?
Jíte jen ty „správné“ pokrmy a odpíráte si dobroty, které vám dříve chutnaly, ale jež jste si zakázali? Jestliže odpovídáte ano, navštivte odborníka. Přestáváte být normální, propadli jste posedlosti zdravým stravováním. Kdo se z toho rychle nevyseká, koleduje si o poměrně závažnou psychickou poruchu zvanou orthorexie. Někdy se jí říká nemoc nového věku nebo nemoc 21. století. Šíří se ve vyspělých zemích podobně jako obezita. Švýcarská potravinářská asociace varuje, že orthorexie nabývá znepokojujících rozměrů.
Orthorexie je vlastně mladší sestra mentální anorexie a bulimie. Není tak okatá jako obě známější poruchy příjmu potravy, její nebezpečnost zato spočívá v rozvoji úzkostné poruchy, kdy se člověk patologicky zaměří na kvalitu a „zdravost“ potravin. Jak známo, úzkostné poruchy mají už svou diagnózu a v optimálním případě vedou postižené k psychiatrovi. Že orthorexie komplikuje život a připravuje nás o normální fungování v běžném životě, darmo mluvit. Postižení přicházejí o sociální kontakty, uzavírají se do samoty. Člověk nemocný orthorexií přitom často vypadá normálně, může mít i nadváhu. Nehlídá si totiž vždy primárně množství jídla, ale jeho kvalitu.
Začíná to éčky
Extremismus ve stravování se prohlubuje. Většinou slyšíme o nebezpečném rozšiřování počtu obézních lidí. A ti se obvykle radami dietologů rozhodit nenechají. S chutí a bez výčitek se dál ládují uzeninami a sladkostmi. S orthorektiky je tomu právě naopak. Přijali výživová doporučení víc než smrtelně vážně. Někdy se to přičítá až přehnané propagaci zdravé výživy, přehlcování lidí informacemi o tom, co je „dobré“ a co „špatné“, na čemž se samozřejmě úspěšně přiživuje reklama.
Jenže s orthorexií se to má jako s chřipkou. Většinou vás nezabije. Úzkostlivé dodržování zásad zdravého stravování však může vážně poškodit jedince s nějakým osobnostním problémem. Začne to tím, že z obavy, aby někde nemusel sníst něco zakázaného, nosí si s sebou jídlo z domova. „Orthorektici třeba nepozřou živočišný tuk. Mají ho spojený s představou, že se jim po něm ucpávají cévy,“ uvádí příklad magistra Ivona Havelková, která pracuje s klienty s poruchami příjmu potravy. Orthorektici se také úzkostlivě vyhýbají škodlivým éčkům. V obchodech tráví nepředstavitelné hodiny času, než pročtou složení potravin a rozluští, jaké umělé konzervanty, aromata, barviva a další chemické látky obsahují. Znají zpaměti čísla éček, nebo jejich seznam mají vždy po ruce, třeba na lednici. „Když zjistí, že nevědomky snědli jídlo se špatným éčkem, udělá se jim špatně. Někomu se rozbuší srdce, někdo se musí vyzvracet,“ popisuje nešťastníky psycholožka.
Pozor na nápisy
Obzvlášť orthorektici se musejí radovat z prvního výpadu Evropské unie proti éčkům, kdy na černou listinu zapsala šest nejvíce „provařených“ barviv E. Cukrovinky, pudinky či nápoje, které je obsahují, musejí od července příštího roku nést na obalu varování, že „mohou nepříznivě ovlivňovat činnost a pozornost dětí“. Výrobci tento krok bruselské administrativy chápou jako nástup k dalšímu vytlačování syntetických látek v potravinách. Někteří je už raději dobrovolně předem opouštějí, přestože se jim to prodraží. Vědí totiž, jak nápisy na obalech u spotřebitelů zabírají.
„Průzkum mezi lidmi v USA kupříkladu zjistil, že běžné čokoládové tyčinky snědli méně než té, která byla označená jako zdraví prospěšná,“ uvádí doktorka Václava Kunová, která má v Praze poradnu pro výživu a je autorkou několika knih o zdravé výživě a hubnutí. Značný komerční úspěch sklízejí také light potraviny, přestože méně úspěšné jsou z dietologického hlediska. „Po éře nízkotučných potravin narostl ve Spojených státech amerických výskyt obezity a cukrovka II. typu. Lidé, kteří se řídili reklamou, sice konzumovali méně tuku, ale o to více sacharidů,“ poukazuje doktorka Kunová.
Závislost na biopotravinách
Také posedlost „nejlepší“ stravou mnohdy začíná u propagace zdraví. Chorobný vztah k jídlu se u postižených lidí projevuje například tím, že si sestavují žebříčky obchodů se zdravou výživou. „Nebo jedí jen mrkev vypěstovanou na prověřeném místě, v jejímž případě mají jistotu, že pěstitel nepoužívá pesticidy a průmyslová hnojiva. Pečou si doma chleba z obilí, které vyrostlo v pokud možno nedotčené přírodě,“ přidává další z projevů nemoci Havelková. Dodává, že orthorexií zavání už ortodoxní orientace na biopotraviny.
S čistým orthorektikem či spíše orthorektičkou se sice ani jedna z nutričních specialistek ve své praxi zatím nesetkala, pomáhaly ovšem už několika ženám, u kterých se začaly projevovat první příznaky. „Až patologický zájem o zdravé potraviny a stravování se může objevit například u žen a dívek, které se potýkají s mentální anorexií. Jejich úzkostlivá obava z jídla se může manifestovat i fobickým zaměřením na takzvané zdravé potraviny. Anorexii propadají většinou mladé dívky, ale mohou s ní mít problémy i ženy středního věku,“ upozorňuje Havelková. V poradně ji vyhledaly dvě pacientky kolem padesáti let, u kterých se projevily první známky anorexie. „Po celoživotním úsilí zhubly a snaha udržet si postavu se u nich vychýlila druhým směrem, kdy bojovaly s podváhou,“ dodává.
S rozvinutou orthorexií se přímo u svých klientů zatím nesetkala ani dietoložka Pavlína Zdeňková Kroužková. Její ordinaci však navštěvovaly dvě těhotné ženy s příznaky nemoci. „Obě dlouho nemohly mít dítě. Otěhotněly až po umělém oplodnění a pak žily v obavách o nenarozené dítě a jeho zdraví. Do ordinace přicházely s taškami plnými jídla, aby se radily, zda dítěti nemůže ublížit. Naštěstí v těchto případech po porodu tato chorobná úzkost pominula,“ vzpomíná Kroužková.
Ať žije recese!
Vztah k jídlu, zájem o to, co jedí, a životní úroveň budou vždycky lidi rozdělovat. Spíše se rozdíly budou ještě prohlubovat. „Ve výběru jídla existují tři skupiny lidí, které se nikdy neprotnou. Na to, kam kdo patří, má vliv především rodinné zázemí a úroveň vzdělání,“ říká doktorka Kunová. O jakých skupinách mluví? V první a nejpočetnější jsou lidé, kteří jídelníček podřizují ceně. Další se snaží jíst co nejzdravěji. A ve třetí skupině jsou lidé, které spojuje labužnický zážitek.
A co je vlastně zdravá strava? Navzdory různým potravinářským inovacím a nejmodernějším technologiím bychom se měli spíše vracet ke stravování našich předků, doporučuje doktorka Kunová. „Nejlepší je jíst co nejvíce potravin, na které málo sáhl průmysl. Čili místo uzenin kupovat maso, místo džusu čerstvé ovoce, raději bílý jogurt než jogurt se sladkou ovocnou příchutí. Snažit se do stravy zařadit méně potenciálně škodlivých věcí a více těch prospěšných. A nezapomínat jíst často. Horší, než jestli sním éčko, jsou dlouhé pauzy mezi jídlem.“
Potom je pochopitelné, že odborníci v oboru výživy vítají jeden z projevů ekonomické recese – návrat do kuchyně a k vaření z čerstvých surovin. Je to hospodárnější a zdravější než polotovary a fast foody. O menu z čínských bufetů nemluvě.
BOX:
Test
Trpíte orthorexií?
Trávíte více než tři hodiny denně přemýšlením o vaší dietě?
Plánujete své pokrmy na několik dní předem?
Je pro vás nutriční hodnota vašich pokrmů důležitější než potěšení z vlastního jídla?
Snížila se kvalita vašeho života se zvyšováním kvality vašeho stravování?
Stali jste se postupem času přísnějšími sami k sobě?
Zvýšilo zdravější stravování vaši sebeúctu?
Vyloučili jste ze svého jídelníčku vaše oblíbené pokrmy a nahradili je „správnými“?
Působí vám vaše dieta potíže při stravování mimo domov, nebo ve styku s rodinou a přáteli?
Máte pocit viny, jestliže vaši dietu porušíte?
Cítíte vlastní uspokojení, jestliže se stravujete zdravě?
Čtyři až pět kladných odpovědí naznačuje, že je vhodné si odpočinout od problémů spojených s vlastním stravováním. Kladné odpovědi na všechny otázky znamenají, že jste zcela nezdravě posedlý(á) zdravou výživou.
Autorem testu je kalifornský lékař Steven Bratman, který diagnózu v roce 1997 poprvé pojmenoval a definoval ji jako trvalou fixaci na „správné stravování“.
