Chystá se všelidové hlasování o Evropské unii
Naposledy se o vztahu České republiky k Evropské unii tak intenzivně jako nyní mluvilo vloni na jaře. Českou politickou scénu v té době rozčeřil požadavek vicepremiéra Pavla Rychetského, aby ústava nadřadila normy evropského práva nad národní zákony. Tedy aby předpisy EU vstupovaly v platnost nikoliv schvalováním v Parlamentu, ale nařízením vlády. Tehdy byla nejvíce rozhořčena ODS a její předseda Václav Klaus prohlásil, že bude ve věci vstupu do Evropské unie trvat na celonárodním referendu. Minulý týden Klaus o referendu mluvil znovu: Předběžné by se mělo konat již začátkem příštího roku, dříve než Česká republika bude mít s unií uzavřeny všechny projednávané kapitoly. Předseda ODS a Poslanecké sněmovny považuje za klíčové, aby občané mohli zvýšit, či změnit mandát vlády při vyjednávání o přistoupení. Ex post referenda se mu zdají skoro zbytečná a nedůstojná, i když uznává i jejich nutnost. Takže referenda dvě. Na ideové konferenci strany Klaus ještě přitvrdil. „Na rozdíl od jiných – jako náhražku za chybějící politický program – nemáváme romanticky pozdviženými modrými fábory se žlutými hvězdičkami, nemáváme žádným praporem, a když už, tak praporem České republiky, řekl mimo jiné šéf ODS. A varoval před huráevropanstvím. Odezva byla okamžitá. Místopředseda KDU–ČSL Cyril Svoboda kontroval prohlášením, že pro čtyřkoalici budou přijatelnějším politickým partnerem sociální demokraté, kteří o vstup do unie opravdu usilují. Předsedové lidovců Jan Kasal a Unie svobody Karel Kühnl výrok hasili tím, že čtyřkoalice má ote–vřené dveře k jednání s každým. Místopředseda ODS Ivan Langer suše konstatoval, že je možné hájit zájmy České republiky v Evropské unii tak, jak činí občanští demokraté, nebo zájmy Evropské unie v České republice, jak to dělají ostatní. Hlavní vyjednavač, náměstek ministra zahraničí Pavel Telička rozhodně má důvod znovu si postesknout, že naším problémem je neschopnost být taktičtí. Předběžné referendum. Za mimořádně důležitou otázku považuje Klaus načasování všelidového hlasování, na co se v referendu zeptat, zatím neví. Volba termínu bezesporu důležitá je. O převážné většině občanů stále platí, že vlastně nevědí, co si mají pod členstvím země v Evropské unii konkrétně představit. Navíc přibývá zpráv, že obyvatelé států evropské patnáctky o nové členy nestojí, a jejich političtí představitelé tu více a čím dál tím více spíše méně diplomaticky naznačují, že přijímání nových členů do EU nebude tak horké, jak slibovali. Nízká informovanost obyvatel země i neochota patnáctky k rozšíření by se při předběžném referendu daly velmi dobře využít. Zatím ale brzké konání referenda nehrozí. Záměr předsedy ODS – hlasovat o vstupu do EU na začátku příštího roku – vyvolal mezi ostatními politiky rozpaky až rozhořčení. Místopředseda ČSSD Vladimír Špidla považuje za nesmyslné, aby občané o vstupu do unie hlasovali vlastně dvakrát. Další z čelných představitelů sociální demokracie Zdeněk Škromach dokonce varoval, že určité nacionalistické prvky, které se v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie objevují v rétorice občanských demokratů, by mohly vést k určité radikalizaci na domácí politické scéně. To chce klid. Veškeré výroky politické elity Brusel bedlivě sleduje, monitoruje je zdejší úřadovna Evropské unie. Její diplomacie také okamžitě reagovala. Člen Evropské komise pro rozšíření Günter Verheugen, ač neobyčejně překvapen, poznamenal, že celou záležitost považuje za bouři ve sklenici vody a nerad by z toho „dělal závažnou záležitost . To ovšem až poté, co ho ministr zahraničí Jan Kavan osobně ujistil, že česká vláda považuje referendum za smysluplné pouze ve dvou případech – buď ještě před podáním přihlášky, anebo až po vyjednání podmínek přistoupení. Nikoli však v průběhu vyjednávání. V rozhovoru pro ČTK si ale Verheugen neodpustil říci, že považuje za velmi podivné, když bývalý premiér České republiky – a pokud se nemýlí, premiér, který požádal o členství v EU – najednou po několika letech dospívá k závěru, že by se měl zeptat lidí, zda se jim to líbí, nebo ne. Všelidové hlasování o vstupu do Evropské unie zcela nepochybně bude. Ve volebních programech ho slíbily nejen ODS a ČSSD. Otázka je kdy a rovněž není jasné, na co se občanů zeptat. Kdy bude nutné uspořádat referendum, je nejisté hned ze dvou důvodů. Tím prvním je postoj Evropské unie. Nejnověji Německo – Lucembursko. Druhý důvod je ryze domácího ražení. Zákon o referendu, vypracovaný poslanci Unie svobody a schválený dolní parlamentní komorou loni v prosinci, dosud leží v Senátu. Senátní ústavní komise se usnesla, že tato předloha není dobrá a měla by se vrátit do Poslanecké sněmovny a přepracovat. Tak, aby zákon řešil výhradně referendum o vstupu Česka do Evropské unie a výsledky referenda byly závazné. Několik měsíců leží v Senátu i návrh ústavního zákona z dílny senátorů ODA. Ti soudí, že referendum je zapotřebí k tomu, aby občané stvrdili podpis smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii, kterým se deleguje na nadnárodní orgány část národní suverenity. Ještě počátkem devadesátých let podle průzkumů veřejného mínění podporovalo vstup Česka do Evropské unie téměř devadesát procent obyvatel země. Nyní ho podporuje pouze polovina lidí. Mezi doufáním a realitou. Česká republika při vyjednávání vstupu do Evropské unie otevřela minulý týden poslední kapitolu smlouvy o přistoupení – zemědělství. Třináct kapitol budoucí smlouvy je přitom již uzavřeno, šestnáct dosud ne. Takže se dá říci, že jsme zhruba v polovině cesty. Podle českých diplomatů lze doufat, že na jejím konci se ocitneme koncem roku 2001. Nemusí to ale ještě vůbec nic znamenat. I když šestice států, o nichž se dosud mluví jako o „první vlně , vyvíjí na Brusel tlak, aby se přistoupení k EU konalo skutečně v roce 2003. Přibývá ale hlasů, které datum přijetí posouvají na pozdější dobu, nemluví se už o šestici, ale desítce států, takzvaném big bangu v roce 2005. Právě tento scénář označil za nejvíce pravděpodobný například dobře informovaný britský týdeník The Economist. Oficiálně však Evropská unie všechny naznačené termíny označuje za spekulace. „Jedinými uváděnými daty jsou rok 2002, kdy chce být Evropská unie připravena přijmout nové členy, a rok 2005, což je mandát nynější komise. Cílem komisaře Verheugena proto je, aby k prvním přistoupením došlo v období 2002–2005, prohlásil minulý týden mluvčí Evropské komise Jean–Christophe Filori. Ať už v jakémkoli roce, pro Českou republiku jako nového člena by patrně platily jiné finanční předpisy než pro „staré státy patnáctky. Odluku naznačila již berlínská konference: Noví členové například budou moci čerpat jen třiatřicet procent dotací, na něž mají nárok rolníci podle pravidel fondu Společné zemědělské politiky. A diskuse jdou ještě dál. Uvažuje se, že měřítkem pro přidělování finančních prostředků nebude tak jako dosud průměrný hrubý domácí produkt unie na jednoho obyvatele, ale bude se vypočítávat pásmový hrubý domácí produkt. Z projektů jakékoliv pomoci financované z ústředních zdrojů by měla být vyjmuta velká města a bohatší regiony a podobně. Představitelé patnáctky se také víceméně shodují v tom, že rozpočet Evropské unie na léta 2007 – 2013 by měl být schválen ještě před přijetím nových kandidátů.
