Podporuje Blair indického miliardáře Mittala i v Česku?
Prý si to už nepamatuje, ale stalo se 23. července 2001: Tony Blair poslal dopis rumunskému premiérovi Adrianu Nastasemu. Podpořil v něm převzetí rumunského státního hutního gigantu Sidex firmou LNM indického miliardáře Lakhsmi Mittala. Tato společnost se překvapivě uchází i o ostravskou Novou huť (EURO 6/2002). Podepsat onen dopis nestálo Blaira ani třicet sekund. Na zahlazení aféry, která z toho povstala, nebude britskému premiérovi stačit ani třicet dnů. Garbagegate (jako odpadkovou kauzu ji označil právě Blair) je skvělou příležitostí opozice ke kritice vládních labouristů. Existenci dopisu poprvé odhalil nedělník Sunday Telegraph. Psal se 10. únor 2002 a od té chvíle se většina Blairových kritiků soustředila na otázku, zda LNM je, anebo není britskou firmou. V prohlášení Downing Street 10 se pravilo, že „premiér neučinil nic špatného, neboť jednoduše podporoval britskou společnost“. Ale toto vysvětlení se neujalo. „Přinejmenším nám dluží omluvu,“ vzkázal Blairovi Graham Mackenzie, generální ředitel velšské ocelářské firmy Allied Wire and Steel. „A až se omluví, měla by vláda připravit revitalizační plán na záchranu upadajícího britského ocelářství.“ Jak Mackenzie dále uvedl, je britský průmysl už dostatečně ohrožován zvyšujícím se dovozem východoevropské oceli - a dovoz z Rumunska prý tento trend ještě posílí. Podle médií není Mittalova LNM britskou firmou v žádném ohledu. Její ústředí sice sídlí od roku 1995 v Londýně, ale registrována je na Nizozemských Antilách a pouze jedno procento z jejích 100 tisíc zaměstnanců pracuje v Británii. Analytici navíc upozorňují, že LNM je dlouhodobým konkurentem britské společnosti Corus (dříve British Steel) na globálních trzích. Jaká chvíle pro konzervativce: rychle vyslali do médií Tima Eggara, bývalého ministra průmyslu, který připomněl, jak vláda toryů v roce 1995 lobbovala proti převzetí společnosti Irish Steel jednou z Mittalových firem Ispat. „Věděli jsme, že by to bylo proti britským zájmům, proti udržení britských pracovních míst. Měli jsme pravdu.“ Ačkoli se indický občan Lakhsmi Mittal, osmý nejbohatší muž Británie s osobním majetkem ve výši 2,2 miliardy dolarů, vždycky zdráhal hovořit se zástupci tisku, nyní učinil výjimku. Přes své pobočníky poskytl interview časopisu Economist a na jeho stránkách se pokusil obhájit příslušnost k Británii: „Mám britskou identitu. Vlastním britské firmy, jejichž roční obrat činí 40 milionů liber. A co víc, usadil jsem se tu, platím zde daně a vychovávám děti. Je pravda, že vedu multinárodní skupinu, ale v Indii nemám žádné zájmy. Tak jaká by asi měla být moje identita?“
Labouristická samochvála.
Jenže pak přišel 12. únor a s ním další odhalení: Na konci května 2001, dva měsíce před Blairovým listem do Rumunska a měsíc před britskými parlamentními volbami, věnoval Lakhsmi Mittal 125 tisíc liber labouristické straně. Labouristé navíc tento dar zaregistrovali u volební komise až v červenci, tedy po volbách. Téma se rázem změnilo. Koupil si Mittal Blairovu podporu?
Popírá to nejen on sám, ale i labouristé. Ministr zahraničí Jack Straw tvrdí, že Mittalův dar přišel dávno předtím, než bylo zřejmé, že se obchod podaří - a že na rumunskou vládu neměl valný vliv. Doporučující dopis si vyžádal britský velvyslanec v Bukurešti Richard Ralph, který společně s LNM o zakázku dlouhodobě usiloval. „Převzetí rumunského Sidexu Mittalovou firmou je nejen v zájmu Británie, ale v zájmu západní Evropy vůbec,“ řekl BBC. Sidex tvoří čtyři procenta rumunské ekonomiky a je na něm závislých 600 tisíc pracovních míst.
Zajímavá je ovšem následující časová souvislost: Tony Blair poslal dopis Adrianu Nastasemu přesně v den, kdy do Bukurešti osobně odletěl francouzský premiér Lionel Jospin - prý lobbovat za francouzskou hutní skupinu Usinor, která se o Sidex rovněž ucházela. Britský velvyslanec se tohoto konkurenta velmi obával. Takže dopis zabral? Jeden z poradců Adriana Nastaseho řekl BBC, že rumunská vláda na národnost firem nehleděla - a Blairův dopis byl prý jen „milým překvapením ve chvíli, kdy již bylo rozhodnuto“. Každopádně rumunský premiér vyhlásil výsledek soutěže ve prospěch LNM dva dny poté, co si list přečetl.
Když se ukázalo, že ani média, ani opoziční politici nedokážou jasnou souvislost mezi Mittalovým darem a premiérovou podporou, přešli labouristé do útoku. Tony Blair v televizním vystoupení řekl, že „vlády budou pomáhat firmám získávat kontrakty vždycky, protože jinak by se ocitly v absurdní situaci, že s britskou ekonomikou nemají nic společného“. Generální sekretář labouristů David Triesman pak vyhlásil, že jeho strana může být na své dárce pyšná: „Před deseti lety se většině z nás velký byznys vyhýbal. Nyní jsme vnímáni jako strana produktivity, kreativity, zisku a bohatství. Je to pochvala pro ministra financí Gordona Browna a premiéra Blaira.“
Konzervativci na tyto řeči samozřejmě nehodlají přistoupit. Jejich lídr Iain Duncan Smith se 14. února střetl ve sněmovně s premiérem a žádá ustavení vyšetřovací skupiny. S útoky neustávají ani představitelé velšské nacionalistické strany Plaid Cymru, kteří se ptají, proč Tony Blair podpořil indického magnáta v době, kdy bylo propuštěno šest tisíc velšských ocelářů.
Zeman o ničem neví.
Lakhsmi Mittal koupil rumunský Sidex za 300 milionů liber a na část tohoto výdaje si půjčil. Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD) souhlasila s úvěrem pro firmu LNM ve výši 70 milionů liber. Tato skutečnost se stala posledním polem, na kterém se střetli britští političtí konkurenti. Britský zástupce v EBRD hlasoval na pokyn vlády pro půjčku (zatímco americký zástupce byl proti) a konzervativci požadují vyšetřit proč. Claire Shortová z britského úřadu pro mezinárodní rozvoj toto rozhodnutí hájí: „Starý komunistický ocelářský sektor je třeba rekonstruovat a v tomto případě šlo o dobrý projekt. Navíc jej podpořily jak Světová banka, tak Mezinárodní měnový fond.“
Rumunská anabáze je pro Mittala několikátým ocelářským projektem. Má to svým způsobem v rodině. Jeho otec Mohan Mittal založil v padesátých letech ocelářskou firmu Ispat. Ta ovšem nikdy nevykročila na mezinárodní pole - až s Mittalem juniorem. Když indická vláda v sedmdesátých letech omezila domácí ocelářskou produkci, Lakhsmi Mittal založil pobočku Ispatu v Indonésii. V roce 1989 zamířil na Trinidad a Tobago, o čtyři roky později vstoupil na mexický trh. V roce 1994 Mittal koupil kanadskou společnost Sidbec-Dosco a v roce 1995 hamburskou Stahlwerke. Rok 1995 je pro Mittala významný i tím, že založil londýnské ústředí. Z něj kontroluje ještě kazachstánské ocelárny, z jeho sídla také koupil a posléze zavřel již zmíněnou firmu Irish Steel.
Mittalovo nadnárodní impérium je řazeno na čtvrté místo mezi ocelářskými společnostmi na světě a je pravděpodobné, že vkročí i do České republiky. Česká vláda před několika týdny oznámila, že společnost LNM se stala exkluzivním partnerem pro jednání o převzetí Nové huti. Jaký má záměr? Mluvčí Grégrova ministerstva průmyslu a obchodu Anna Stárková prozradila v českém vysílání BBC, že „žádný privatizační projekt neexistuje“. Vláda si prý vybrala LNM pouze na základě poznatku, že se jedná o zkušenou a silnou mezinárodní skupinu. Kdo ví. Mluvčí Downing Street 10 v nejtěžších dnech Garbagegate připustil, že Tony Blair posílá podobné dopisy jako do Rumunska často. Psal prý i „do Ruska, Bulharska a České republiky“.
Miloš Zeman pochopitelně o žádném listu neví. Tak či onak, českou vládu i českou sociální demokracii by mohla zajímat jedna nepatrná Mittalova epizoda. Když se jeho dcera Vanisha hlásila na prestižní londýnskou ekonomickou školu (London School of Economics), slíbil otec Lakhsmi škole, že jí daruje 200 tisíc liber. Když Vanisha neudělala zkoušky a přijata nebyla, Lakshmi nezaplatil. V případě oceláren stěží postupuje jinak.
