Je snazší vylézt na piedestal a místo do dlaní plivat na soupeře
Návody, jak něco dělat nebo nedělat, obsahují obvykle magické desatero nebo sedmero. Zamýšlel jsem se nad postupy, jak si udělat a udržet nepřátele, a tahle magická čísla přetekla. Tak jak na to?
Slibujte příliš!
Rozšiřujte fámy!
Vychloubejte se!
Lžete!
Ponižujte druhé!
Jednejte v rozčilení!
Neustále zpochybňujte motivy těch druhých!
Pronášejte nepodložená obvinění!
Ignorujte běžnou zdvořilost!
Zapojujte se do osobních útoků!
Požadujte uznání, které vám nepřísluší!
Dívejte se na lidi shora!
Tahle doporučení vám asi něco v dnešní době připomenou. Titány-politiky shlížející na nás z výše svých billboardů. Není-li témat a nestačí-li stokrát přelakované a nesplněné volební sliby a programy, zbývá útok. Přece si nevyhrnou rukávy a nedají se do práce? Je snazší vylézt na piedestal a místo do dlaní plivat na soupeře. Nevychází to, občané to nijak zvlášť neoceňují. Na jednoho „titána“ už přijíždějí Marťané na kolech s vajíčky, vtipní a naštvaní Češi si nepochybně něco najdou i na ty druhé. Vtipných odpovědí místo zapšklé nenávisti se od „osobností“ visících na billboardech nedočkáme. Zbývají jen plané sliby, kterými nikoho neurazíš.
Při dopisování glosy mne napadlo, že v jiných oblastech se tahle primitivní agrese a pohrdání protivníkem nevyskytuje, alespoň ne veřejně. Umělecký svět se pomlouvá a tvoří kliky spíše za oponou. Byznysmeni si konkurují mnohdy na hraně etiky, ale zachovávají dekórum a klidně spolu jdou na pivo. Tyhle světy se mezi sebou jsou schopny tolerovat, dokonce uznat kvality toho druhého. Proto se mezi nimi najdou i osobnosti.
Je svět politiky tak rozdílný, nebo si pánové jen tak před námi hrají a pak přijde: „Já na bráchu, brácha na mne?“ Jestli je to tak, co do toho představení dát trochu inteligence, vtipu a šarmu? Nakonec nejde o život, jen o korýtka!
