Outsourcing je výhodný pro všechny tři strany
Představa, že banka všechny podílové fondy ve své nabídce skutečně spravuje, je již povětšinou mylná. Od devadesátých let minulého století totiž banky začínají správu specializovaných fondů outsourcovat u specializovaných společností. A jak se ukazuje, pro retailového a privátního klienta je to většinou velmi výhodné.
Tři možné kroky.
U outsourcingu správy fondů můžeme pro zjednodušení rozlišovat tři úrovně. Na první úrovni náš privátní bankéř namíchá klientovi portfolio z mnoha instrumentů. K tomu může použít podílové fondy od různých správců, aby dosáhl co nejlepšího výsledku. Ne vždy může mít k dispozici fondy vlastní skupiny, které by se co nejlépe hodily do jeho portfolia.
Druhou úrovní jsou takzvané fondy fondů (ty jsou například velmi populární v Rakousku). Manažer fondu fondů vybírá do svého portfolia fondy různých správců na základě své investiční strategie. Nenakupuje tedy akcie či dluhopisy a tak podobně, ale pracuje rovnou s „hotovými fondy“ podle určitého plánu.
Třetí úroveň outsourcingu správy fondů probíhá u samotných jednoduchých fondů ve formě delegování správy na specializovaného správce. Jedná se o reakci na poptávku stále náročnějších investorů po specializovaných fondech. Správa specializovaných fondů začala být totiž poměrně náročná na vytváření nových manažerských týmů. Proto v posledních letech začalo docházet k delegaci celé správy specializovaných fondů na specializované společnosti. Proč si zkrátka nepronajmout úspěšný manažerský tým, který by mohl dosáhnout lepšího zhodnocení, než pokud si to bude společnost dělat sama.
Práce pro experty.
Jedním z příkladů velmi úspěšného outsourcingu je fond zaměřený na informační technologie. V oboru IT není o novinky nouze, jen zlomek z nich se však na trhu uplatní. Vývoj je velmi dynamický a dopředu lze jen velmi obtížně odhadovat, kde se investice vrátí a kde se utopí spolu s neúspěšnou inovací. Odhadovat úspěšnost investice v tomto silně růstovém oboru je pro klasického manažera - ekonoma velmi těžké. Je to spíše IT specialista, který je na základě svého vzdělání, analytického zázemí a zkušeností schopen lépe odhadnout, jestli daná inovace uspěje, nebo nikoliv.
Outsourcované fondy bývají obvykle zajímavé pro retailové a privátní klienty, kteří nemají potřebné zázemí, aby se obrátili přímo na outsourcovanou společnost, přičemž vhledem k výši jejich investice by například dlouhá a nákladná cesta přímo ke zdroji nebyla ani efektivní. Investiční společnost navíc díky tomu, že nakupuje ve velkém, dostává od outsourcované společnosti různé slevy, které se promítají i do jimi nabízeného produktu, takže investora by mohl vyjít stejný fond u původce dráž, než když využije služeb banky, která jej outsourcuje. V tomto případě je tedy outsourcing správy fondů výhodný pro všechny tři strany. Outsourcovaná společnost prostřednictvím outsourcující banky získává zástupy nových klientů z regionů, které jinak neoslovuje, outsourcující banka má širší a kvalitnější nabídku při nižších nákladech, než by měla, kdyby všechny fondy spravovala sama. Investor se zase zprostředkovaně dostane k zajímavým investičním možnostem.
Proces outsourcingu Když marketingové oddělení banky zaznamená poptávku po určitém produktu, který v nabídce nemá, rozhodne banka nejprve o tom, zda vytvoří pro její uspokojení vlastní nové oddělení či zda fond outsourcuje. Rozhodne-li se pro outsourcing, vyhledá speciální tým vhodného manažera, kterého následně banka osloví a domluví se s ním na outsourcingu. Příkladem úspěšného outsourcovaného fondu může být Parvest European Opportunities, který vznikl v roce 2002 po identifikaci poptávky po oportunistickém stylu. Bance BNP Paribas, která tento fond outsourcuje u americké MFS, ve vlastním manažování fondu bránilo kromě vstupních nákladů na vybudování nového týmu také třeba to, že v době krize v roce 2002 bylo obtížné nabídnout produkt bez historie, bez možnosti vidět předchozí výsledky. Outsourcing ovšem bance umožnil přidat do nabídky úspěšný fond s prokazatelnou historií a získat oblibu u investorů.
