Jen málokdo se dokáže vzdát úspěšné kariéry a vstoupit na neznámou půdu. Změnit svůj život se rozhodl topmanažer Martin Petrášek, když v padesáti letech opustil křeslo generálního ředitele úspěšné firmy.
Martin Petrášek
Autor: Martin Siebert
Ještě před pár týdny seděl v křesle generálního ředitele firmy Stock Plzeň-Božkov, která se pod jeho vedením stala jednou z nejúspěšnějších firem v České republice v oblasti spotřebního zboží. Když do ní před třinácti lety nastupoval, měl Stock podíl na trhu zhruba šestnáct procent, vloni už dosáhl více než dvojnásobného podílu – šestatřiceti procent. „Každá třetí prodaná a vypitá láhev kořalky v České republice pochází ze Stocku,“ říká Martin Petrášek. Firma je první ve všech důležitých segmentech trhu, ve vodkách, v hořkých a bylinných lihovinách, likérech i rumech. A co je nejdůležitější, Stock se vypracoval i na jednu z nejziskovějších firem v Česku v oblasti spotřebního nebo – jak se dnes říká – rychloobrátkového zboží. Vloni totiž dosáhl ziskové marže 36 procent, což znamená 36 korun zisku ze sta korun tržeb. A to je podle odborníků extrémně dobrý poměr.
Mnozí proto nedůvěřivě kroutili hlavou, když se Martin Petrášek rozhodl po tak úspěšném působení z firmy odejít. „Uvažoval jsem o tom nejméně tři roky. Přemýšlel jsem, že bych chtěl zkusit ještě něco úplně jiného, kde bych mohl využít své zkušenosti a kde bych byl dál v kontaktu s lidmi. Už jsem nechtěl být v pozici topmanažera s velkým týmem lidí a obrovskou odpovědností,“ vysvětluje. Přiznává, že ho od takového kroku přátelé i známí zrazovali. Jen vlastní žena, se kterou všechna pro a proti od začátku probíral, ho podpořila, když mu řekla, že pokud to chce skutečně udělat, tak ať to neodkládá. Ale přiznává, že když seděl v letadle na cestě do Londýna, aby své rozhodnutí sdělil majitelům firmy, byl trochu nervózní. „Věděl jsem, že když svůj odchod oznámím, už nebude cesty zpátky.“ Majitele ujistil, že jeho odchod se na výsledcích firmy nijak negativně neprojeví, protože jsou ve vedení lidé, na které je možné se spolehnout. „Vizitkou dobrého šéfa není, že když z nějakého důvodu vypadne, firma se zhroutí, protože to znamená, že všechno dělal sám a neuměl, nebo dokonce nechtěl delegovat kompetence. Dobrou vizitkou je, když firma i bez něj dobře funguje dál,“ vysvětlil Petrášek.
MARTIN PETRÁŠEK
Po roce 1989 pracoval ve Frankfurtu nad Mohanem u firmy zabývající se exportem a importem. V letech 1992 až 1995 byl ředitelem společnosti Rowenta ČR a později Groupe SEB ČR. V roce 1996 nastoupil do funkce obchodního ředitele společnosti Stock Plzeň. O dva roky později se stal generálním ředitelem a poté i předsedou představenstva této likérky. Nejvyšší manažerský post opustil na vlastní žádost ke konci dubna.
Jak se dnes cítí topmanažer, který vypadne po mnoha letech z náročného kolotoče? „Zatím mám pořád co dělat. Když jsem se s majiteli dohodl na termínu ukončení funkce, spoustu práce i cestování jsem odkládal na dobu, až skončím. Takže nemám čas se nudit,“ říká Petrášek. Ale úlevu, že z něj spadla tíha odpovědnosti, přece jen cítí. Uvědomil si to, když byl jako každý rok s přáteli v Dolomitech na pěší turistice. „Když jsme se vraceli zpátky domů, tak jsem si velmi intenzivně uvědomil, že kdybych šel druhý den do práce, tak už bych měl plnou hlavu toho, co mě tam čeká, co všechno musím vyřídit, s kým se sejít, komu zavolat. A teď jsem se vracel v naprosté pohodě,“ přiznává.
Mnoho lidí životní změna úspěšného manažera překvapila a svůj úžas ani neskrývali. Ptali se ho, jestli má něco lepšího. „Nemohli uvěřit, že nic nemám a zatím ani nic nehledám. Byl jsem v té pozici natolik vytížený, že jsem si nedokázal představit, že bych k tomu ještě měl hledat nějaké nové uplatnění.“
Dlouze se zamýšlí nad otázkou, jestli mu nebude adrenalinová práce po pár měsících odpočinku přece jen chybět. „Já už jsem za svou kariéru viděl pár manažerů v mém věku, kteří byli odejiti nebo se sami rozhodli odejít z funkcí a kteří tvrdili, že v žádném případě už nechtějí vstoupit na tak vysoký post. Chtěli se věnovat rodině, sportu, cestování a maximálně uvažovali o nějakém poradenství. A pak jsem za půl roku otevřel noviny a vidím je vyfocené jako nové generální ředitele jinde. Takže raději nikdy neříkám nikdy,“ přiznává.
Ale jeho myšlenky se přece jen nyní ubírají trochu jiným směrem. Věří, že je schopen předávat své zkušenosti takovým způsobem, aby to lidi zaujalo. „Mluvil jsem s lidmi z akademického světa a ti mi potvrdili, že mezi učiteli chybí lidé se zkušenostmi z praxe.“ Proto začal jednat s ekonomickou školou o tom, že by tam od podzimu začal přednášet.
