Uplynulý rok byl pro českou ekonomiku vcelku příznivý. Po zpomalení růstu v roce 2002 se dynamika HDP opět znatelně zvýšila (z 2,0 % v r. 2002 na 2,7 % za 1.-3. čtvrtletí 2003). Urychlení růstu je o to cennější, že k němu došlo v roce, kdy se ekonomika Evropské unie, našeho nejvýznamnějšího obchodního partnera, blížila stagnaci.
Kombinace faktorů podporujících růstovou dynamiku v ČR ovšem není z dlouhodobého hlediska optimální: dominantní roli hraje spotřeba domácností, tvorba fixního kapitálu následuje až se zřetelným odstupem. Podíváme-li se na domácí hospodářský růst prizmatem výkonů odvětví, monitorovaných na měsíční bázi statistickým úřadem, zjistíme, že průmyslová výroba i maloobchodní prodeje rostou v posledních měsících zhruba 6% meziročním tempem a stavebnictví dokonce tempem 15%. Ten. kdo by na základě uvedených údajů očekával, že vývoj míry nezaměstnanosti musí být příznivější než v roce předcházejícím, bude zklamán. Registrovaná míra nezaměstnanosti se i v prosinci 2003 blíží 10 % (o rok dříve to bylo 9,8 %). Naštěstí rostoucí míra nezaměstnanosti při rostoucím HDP ceteris paribus znamená, že roste produktivita práce - což u nás potřebujeme jako sůl. Škoda, že reálný růst mezd zaměstnaných byl tak vysoký (6,9 % za první tři kvartály). Pomineme-li totiž příznivý dopad rychlého růstu mezd na HDP, vynořují se významné otazníky: do jaké míry rychlý růst mezd ohrožuje konkurenceschopnost domácích firem? A do jaké míry se promítá do nárůstu českých dovozů? Plynule se tak dostáváme k někdejšímu strašáku české hospodářské politiky, k běžnému účtu platební bilance. Ten se v ČR zhoršuje již několik let a není tedy divu, když tu a tam zazní obavy, zda se nebude opakovat jaro 1997, kdy mj. právě neřešená vnější nerovnováha podnítila měnový otřes. Podle našeho názoru není scénář měnového otřesu pravděpodobný, už proto ne, že se změnilo hospodářské klima u nás i ve světě a koruna může průběžně reagovat na výkyvy nabídky a poptávky. Při úvahách o rostoucí výši schodku běžného účtu je dobré připomenout, že se na něm vedle tradičního příspěvku obchodní bilance, která se jinak drží překvapivě dobře, podílí stále výrazněji i kdysi „neškodná“ bilance výnosů. Zatímco očekávaný deficit zahraničního obchodu v roce 2003 bude zhruba srovnatelný s výsledkem roku předchozího, saldo veřejných rozpočtů se vyvíjí podstatně méně příznivě. Očištěno o příjmy z privatizace i výdaje na tzv. transformační instituce, stoupne z -3,7 % HDP v roce 2002 na odhadovaných -6,2 % HDP v roce 2003. Skutečnost, že akcelerující ekonomika vykazuje strmý nárůst schodku veřejných financí, je jistě varovná a fakt, že s rozpočtovou disciplínou se potýkají i jiné velké evropské ekonomiky, nám může být jen velmi slabou útěchou. Není sporu o tom, že s podobnými schodky veřejných rozpočtů by pro ČR přijetí eura zůstalo pouze zbožným přáním, bez ohledu na to, jakých modifikací by mohl v budoucnu doznat Pakt stability a růstu platný v eurozóně. Viděno pod tímto zorným úhlem je jednou z nejvýznamnějších ekonomických událostí minulého roku skutečnost, že se česká vláda konečně začala vážně zabývat naléhavou reformou veřejných financí a že první fáze této reformy prošla úspěšně parlamentem. Z hlediska pozitivních dopadů na rovnováhu veřejných rozpočtů by však bylo os(t)udné, kdyby reforma veřejných financí realizací první fáze také skončila. Až druhá fáze, zahrnující hlubokou reformu penzijního systému, poskytování zdravotní péče a systému sociálního zabezpečení totiž ukáže, zda se s problémem schodkových veřejných financí dokážeme dlouhodobě úspěšně vypořádat. Rok 2003 byl pozoruhodný i půlroční deflací. Na konci roku se však již potvrzuje očekávání analytiků stran obnovy cenového růstu a spolu s tím se snižuje i pravděpodobnost dalšího snížení klíčové úrokové sazby ČNB. V úhrnu za rok 2003 snížila ČNB svoji dvoutýdenní reposazbu celkem o 75 bazických bodů a výrazný pokles zažily i ostatní nominální sazby na peněžním trhu. Posledním ukazatelem, který bych při zpětném pohledu na českou ekonomiku v roce 2003 rád zmínil, je měnový kurz. V prosinci 2002 se prodávalo euro za 31,60 Kč, koncem loňského roku stálo přibližně 32,20 Kč. Oproti očekávání tedy nedošlo v průběhu roku k posílení koruny vůči společné evropské měně, nýbrž k oslabení. O co však koruna přišla vůči euru, to si více než bohatě vynahradila na dolaru: jestliže koncem předloňského roku bylo možné pořídit dolar za cca 30,10 Kč, nyní stojí díky posílení eura jen 26,10 Kč! Po stručném shrnutí výsledků roku 2003 se můžeme pokusit pohledem do makroekonomické křišťálové koule odhadnout, co se u nás bude dít v roce letošním. Očekáváme další mírné zrychlení meziročního ekonomického růstu na 3,0 %. Průměrná meziroční spotřebitelská inflace by měla stoupnout z loňských 0,2 % na 2,8 %. Díky lepší bilanci služeb poklesne schodek běžného účtu na 6 % HDP. Registrovaná míra nezaměstnanosti by měla být na konci tohoto roku těsně pod 10 % a lehce pod 6 % by měl poklesnout schodek veřejných financí. Veřejný dluh v poměru k HDP dále vzroste a překročí úroveň 28 %, o 50 bazických bodů se zvýší také reposazba ČNB. Koruna by měla posílit vůči euru meziročně v průměru o 40 haléřů, proti dolaru o 1,50 Kč.
