Již Fidel Castro slavně říkal, že revoluce je jako bicykl - buď jede, nebo padá. Dnes jsme dál než Fidel, takže víme, že to platí i pro revoluci technologickou, jen na druhou. Váš startup buď roste geometrickou (ještě lépe exponenciální) řadou, nebo ho pohltí někdo z gigantů - nejspíš Facebook, Google nebo Amazon. Obyčejný růst k zachování existence nestačí.
Tak se o tom přesvědčili i dva američtí programátoři-podnikatelé, naturalizovaný Ukrajinec Jan Koum (42) a jeho o čtyři roky starší kolega Brian Acton. Potkali se v Yahoo, kde pracovali na zajištění kyberbezpečnosti. Společně z Yahoo odešli a rok se toulali po Jižní Americe; později společně zkusili žádat o práci ve Facebooku a společně dostali košem. Jejich život se změnil v únoru roku 2009, kdy si Acton koupil iPhone a pochopil, že právě vznikla nová branže podnikání: vývoj specializovaného softwaru čili aplikací.
Miliardový růst
Ještě ten měsíc založili firmu WhatsApp, která uměla takovému softwaru poručit, aby přes internet posílal textové zprávy (později jakýkoli datový obsah). Nebyla první; Facebook Chat, z něhož se vyvinula prakticky stejná služba Facebook Messenger, vznikl o rok dříve. Ale WhatsApp si rychle získal oblibu; za necelých pět let měl téměř půl miliardy uživatelů po celém světě (a nejužívanější službou svého druhu na světě je dodnes). Pak, na konci roku 2013, přišel Facebook a nabídl jim za převzetí firmy miliardy.
„ Nevíme, kdo jste, kde bydlíte a co si chcete koupit. Nevíme to o vás, nezajímá nás to a nikdy nás to zajímat nebude,“ prohlásil před několika lety Jan Koum.
Actonovi s Koumem tak vzniklo dilema. Jako mnoho dalších kybernetických podnikatelů ze Silicon Valley začínali s jistou dávkou idealismu; na rozdíl od většiny z těch, o kterých dodnes víme, jim vydržela přes prvních pár červených čísel.
Jedním z projevů tohoto idealismu bylo předsevzetí, že WhatsApp nikdy nebude uživatele otravovat reklamou. Citát o tom, že „reklama nás žene dělat práci, kterou nesnášíme, abychom si mohli kupovat věci, které nechceme“, figuruje na Koumově blogu dodnes. S tím souvisí praxe stran sběru a využití osobních dat. „My nevíme, kdo jste, kde bydlíte a co si chcete koupit. Nevíme to o vás, nezajímá nás to a nikdy nás to zajímat nebude,“ napsal před několika lety Koum.
Firma si však příjem dokázala obstarat (na rozdíl třeba od Instagramu), a ne špatný. Vlastníky výrobků Applu stálo jedno stažení aplikace 99 centů, ostatní museli platit stejnou částku jednou za rok. Zní to možná jako drobné, ale podle časopisu Wired, který je v těch věcech honěný, měl WhatsApp na konci roku 2013 přes 450 milionů uživatelů, 35 zaměstnanců a 45 milionů dolarů ročních tržeb. Vývojářské středisko v Rusku spolklo zhruba deset milionů dolarů; po odečtení ostatních položek mohla firma mít plus minus dvacet milionů dolarů hrubého zisku.
Facebook, nebo smrt
Co by za to kdo dal, řeknete si - ale technologická revoluce funguje jinak. Když přišla nabídka Facebooku, bylo jasné, že se Mark Zuckerberg chce především zbavit konkurenta svého Messengeru. Acton s Koumem mohli přijmout a ztratit nad svým podnikatelským dílem kontrolu. Alternativa nebyla o mnoho lepší, jak se přesvědčili zakladatelé jiné takové firmy, Snapchat. Ti nabídku odmítli, pročež Facebook včlenil schopnosti jejich produktu do funkcí svého Instagramu.
Výsledkem je, že Snapchat je pro všechny praktické účely mrtev.
Koum a Acton nakonec Zuckerbergovi Výměnou za to dostali tři věci. Zaprvé to byla relativně rozsáhlá autonomie v rámci jinak silně vertikálně fungujícího Facebooku plus židle v představenstvu celé firmy. Zadruhé dostali celkem 19,3 miliardy dolarů, což WhatsAppu přiřklo poměr mezi cenou a ročním ziskem v neslýchané výši zhruba 1000:1 (když má na burze firma tentýž poměr ve výši 30:1, zvedá to obočí). Zatřetí, což je pro tento text nejdůležitější, dostali od Zuckerberga jednoznačně slíbeno, že WhatsApp zůstane bez reklam.
Přečtěte si: 11 věcí, které si budete chtít vymazat z Facebooku
Co se dělo dál, popsal na začátku června deník The Wall Street Journal. Zuckerberg spolu s provozní ředitelkou Facebooku Sheryl Sandbergovou začali loni tlačit na umístění reklamy. Odůvodňovali to tím, že zaplatili moře peněz (i s tučnými platy obou mužů se celková částka blíží 22 miliardám dolarů) a že firma zkrátka potřebuje svou krávu podojit.
Nakolik byla ta potřeba naléhavá u firmy se čtvrtletním čistým ziskem 13 miliard dolarů, je otázka, kterou týdeník Euro neumí spolehlivě zodpovědět. Buď jak buď, loni v listopadu se Acton sebral a práskl dveřmi. Kdyby v představenstvu vydržel do listopadu letošního, dostal by prémii 900 milionů dolarů. Jeho osobní majetek se odhaduje na 6,5 miliardy dolarů, takže to není úplně zanedbatelná částka.
Letos třicátého dubna jej následoval i Koum (a přišel analogickým způsobem o 400 milionů). „Všude po firmě se říkalo - počkejte, až odejde Jan, pak se reklama na WhatsAppu objeví,“ řekl televizi CNBC David Marcus, šéf konkurenční služby Facebook Messenger. Tomu odpovídá i dění v horních patrech Facebooku. Zuckerberg zreorganizoval své sociální sítě Instagram, Messenger, WhatsApp i Facebook samotný do jediné divize (velí jí jistý Chris Cox, dnes zřejmě nejdůležitější člověk firmy kromě Zuckerberga samotného). Na otázku novinářů, co bude dál, odpověděl Zuckerberg, že „byznys Facebooku je reklama“. A je to.
Zlý, zlý Zuckerberg
Jaký z toho plyne závěr? Výše uvedená fakta ilustrují v nehezkém světle poměry ve vedení Facebooku: Zuckerbergova věrolomnost a lakota zvítězily nad pravdou a láskou Actona s Koumem. Má to však háček. Od chvíle, kdy se zjistilo, že Facebook mohl sehrát jistou - byť nejspíš okrajovou - roli při zvolení Donalda Trumpa prezidentem, snesl se na něj a jeho šéfa obrovský hněv veškeré americké levice.
Najednou tedy nikdo nenechá na Facebooku chlup suchý. Že tomu Zuckerberg pomáhá svou osobní nepřesvědčivostí na straně jedné a arogancí na straně druhé, je také pravda. Ale kdybychom nahlédli okem podobně přísným do zasedačky kterékoli jiné bezskrupulózně hrabivé korporace, dostali bychom obrázek méně naleštěný než ten oficiální. Mark Zuckerberg jistě zaujímá v Pantheonu lidské zrůdnosti své místo, je však asi dobře mít na paměti, že tam není sám. Koneckonců jeho moc plyne přímo z nekritické vášně týchž lidí, kteří mu dnes nemohou přijít na jméno, pro zveřejňování selfíček.
Dále čtěte:
Jen heslo nestačí. Jak si zabezpečit účet na Facebooku?
ČLÁNKY DO MAILU