Než začnete do čehokoli vrtat, odborně řečeno cokoli reformovat, je rozumné nejdříve se zeptat lidí, co si vlastně myslí. Pokud jde o zabezpečení na stáří, tak rozdíly mezi přáním a ochotou k finanční oběti bývají velmi podobné, bez ohledu na to, na kterém místě planety se ptáte. Lidé by zkrátka všude na světě chtěli odkládat bokem málo, obvykle několik procent svého současného příjmu, a dostávat hodně, obvykle několik desítek procent současného příjmu.
V konfrontaci s elementárním faktem, že kdo šetří málo, dostane málo, složenému úročení úspor navzdory, se lidé dovedou neuvěřitelně „spravedlivě rozzuřit“. To, co by mělo být základem racionální úvahy, je předmětem emocí a velké politiky, a to nejen u nás.
Podívejte se na Itálii, která si penzijní reformu zavedla, aby ji následně zrušila. Jistěže by bylo porozumění vyšší, kdybychom řádově větší péči věnovali finanční gramotnosti. Koneckonců složený úrok znali v již zmíněné Itálii v době, kdy byl Karel IV. korunován českým králem, a úrokový počet včetně tabulek pro zjednodušení výpočtů se nijak nezměnil od poloviny 17. století. Základy finanční matematiky jsou u nás součástí středoškolských osnov už od rakousko-uherských školských reforem za císaře pána Františka Josefa, tedy nějakých 150 let.
Každý navíc bude souhlasit, že zacházení s vlastními penězi je asi nejpraktičtější využití matematiky v běžném životě.
Nechutný koktejl
Všemu navzdory dodnes významné procento populace velmi obtížně chápe, že „státní“ penze v rámci takzvaného prvního povinného pilíře mají jen velmi slabou vazbu na odvedené příspěvky a že sami si nic nešetří, neboť z odvodu současných přispěvatelů jsou „průběžně“ vypláceni současní penzisté. Mladší generace, zejména ta část, která úrokový počet alespoň částečně pochytila, si uvědomuje, že demografie v podobě klesajícího počtu přispěvatelů v poměru k seniorům nemůže znamenat nic jiného než vyšší daně nebo nižší důchody anebo pozdější odchod do důchodu, případně koktejl z těchto nechutných ingrediencí.
Jak vysoký bude váš důchod? Spočítejte si to na důchodové kalkulačce
Přesto nejvyšší averzi jakákoli zmínka o pozdějším odchodu do důchodu vzbuzuje u skupin, na něž se nebude nikdy vztahovat. Tak citlivá oblast, jakou jsou penze, vyvolává emoce a politické pnutí všude, a neomylně tak přitahuje politické darebáky a oportunisty všeho druhu, ochotné slíbit cokoli. Přesto se ne všude s tímto úkolem vyrovnali tak špatně jako v Česku. Především proto, že ne všude tak pomotali dvě důležité, ale nesouvisející věci: ochranu proti chudobě obecně (a seniorů zvláště) a zásluhovost, tedy vazbu mezi příspěvkem a následným pravidelným příjmem (anuitou).
Minimální zaručený příjem pro seniory
Minimální zaručený příjem je v posledních letech oblíbeným hitem nové levice v mnoha zemích se již dlouho fakticky uplatňuje, ale výhradně jako sociální dávka pro seniory neodvislá od předchozích příspěvků do penzijního systému. Tady je alespoň výhodou společenský konsenzus v tom, že od jistého věku není ekonomická aktivita vyžadována jako legitimace pro pobírání dávky. Čím je příjmová laťka minimálního zaručeného příjmu nastavena výše, tím je to pro státní rozpočet nákladnější, a je tudíž nutné „hledat zdroje“, ideálně z takových daní, které neškodí ekonomické aktivitě.
Rychle našetřit a do důchodu: nic si neodpírám, říká nejznámější německý frugalista
Zásluhovost není jen tak
Každá další složka příjmu seniora by měla být plně zásluhová, tedy přímo závislá na předchozích kumulovaných příspěvcích. Člověk nemusí být bůhvíjaký sociolog, aby porozuměl tomu, proč chudí pracující, kteří přispívali sice málo, ale trvale a celý život, nesnášejí dobře představu, že nad nimi nakonec i v důchodu vyhrají ti, kteří se proflákali až ke stejné penzi. Takže „státní penze“ vesměs na slušné příjmy ve stáří nestačí, k tomu jsou potřebné dostatečné a velmi dlouhodobé úložky. Již v úvodu bylo naznačeno, že lidé preferují momentální spotřebu a z tohoto důvodu není moc chytré předstírat, že takový systém může být dobrovolný.
Levicová a pravicová verze
Důchodový systému můžete konstruovat jako průběžný (což je levicová preference), ale pak v případě demografického napětí buď krátíte přiměřeně výplatu, nebo jej zachováte, ale odložíte dobu, po kterou důchod lidé pobírají, nebo zvýšíte státní dluh, abyste dodrželi přislíbené nároky.
Obvykle pravicí preferovanou verzí jsou individuální příspěvky, které se akumulují a zhodnocují na osobních účtech v penzijních fondech. I v tomto případě je chybou konstruovat takový systém, do kterého se musí zájemce aktivně přihlásit (opt-in) a vybírat si složitě mezi penzijními fondy a jejich produkty.
Vláda odmítla růst věku odchodu do penze: důchodový účet je nyní v plusu
Existují země, které se s tím moc nepárají, penzijní spoření je povinné a peníze spravuje veřejnoprávní subjekt (například Central Provident Fund Singapuru). Druhá škola uznává nutnost povinné účasti, ale dává lidem možnost volby mezi předem nastaveným řešením (veřejnoprávního fondu), nebo soukromě spravovanými fondy (Švédsko).
Třetí možností je, že systém je dobrovolný, ale jste do něj zařazeni automaticky, můžete ovšem zároveň projevit aktivní nesouhlas (opt-out; Nový Zéland, Velká Británie). Toto řešení spoléhá na poznatek z behaviorální ekonomie, že lidé sice obecně chápou, že by se měli na stáří připravit, ale nejsou v tom dostatečně aktivní a typicky šetří velmi málo. Poslední možnost, kdy musíte projevit vlastní vůli a vybrat si, jsme vyzkoušeli za Nečasovy vlády.
Skončilo to fiaskem.
Dosavadní třetí dobrovolný pilíř je sice široce rozšířený, participují v něm čtyři a půl milionu lidí, ale jejich průměrná měsíční úložka je nějakých 650 korun nehledě na daňové stimuly střádalů i zaměstnavatelů.
Přečtěte si komentář: Živnostníci, plačte
Češi mají nadprůměrnou averzi k riziku krátkodobé ztráty a přesně v souladu s poznatky behaviorální ekonomie o dobrovolném systému sice citlivě reagují na každou subvenci, ale jenom do její výše. Preference likvidity a averze ke ztrátě jsou rubem stejné mince v zásadě spořivého národa, který drží neuvěřitelné peníze na běžných účtech a dalších produktech včetně stavebního spoření výměnou za subvenci, případně garanci nulové nominální ztráty nebo pojištění vkladů.
Není divu, že zatím poslední důchodová komise dospěla k závěru, že dosavadní třetí pilíř je neefektivní, protože se skutečně míjí s deklarovaným cílem. Ale myšlenka „zaručeného“ nulového reálného výnosu ve státním penzijním fondu je jenom pokračováním na stejné cestě s mírně pozměněnými účinky.
Co s tím?
Pokud chceme zvednout úspory na stáří u té části populace, která nevytváří finanční rezervy, o jejichž formě si myslíme cokoliv, musíme to udělat povinně, ideálně v rámci širší reformy, která oddělí solidaritu od zásluhovosti jasným řezem. Fakticky to bude znamenat, že poklesne čistý disponibilní příjem určený k okamžitému použití. Relativně bezbolestně lze úspory získat jenom z přírůstku mezd a po dohodě se sociálními partnery.
U lidí na začátku příjmové škály, kteří typicky spoří málo, by mohl přispívat na penzi i stát. Jeho příspěvek by s rostoucím příjmem klesal až k nule, a účast zaměstnance i zaměstnavatele by se tak zvyšovala.
Úvahy o zřízení státního penzijního fondu, které se začínají dostávat na veřejnost, nesvědčí o tom, že by autoři měli „načteno“ a byli poučeni tím, jak se to má dělat, když se to dělá chytře (viz KiwiSaver). Takový fond může existovat, ale aby byl vůči všem hráčům na trhu fér, nemůže mít státní garanci jako jediný. Opravdu ne. Udělat to hezké, efektivní a úplně bezbolestné pro všechny nejde, ale to přece víme. A proto jsme dosud neudělali nic.
| Kdo to má nastavené chytře |
|---|
| KiwiSaver (Nový Zéland)
Dobrovolný doplňkový penzijní pilíř s automatickým začleněním v prvním zaměstnání. |
| • Registrace, volba správce fondů přes finanční úřad (funguje fakticky jako „slepý trust“, kdy žádná správcovská společnost neví, koho si vyberete, takže nemá smysl utrácet nesmyslné peníze za marketing a lov pojištěnců. Kdo si nevybere a nechce hnout prstem, „spadne“ do přednastaveného fondu). |
| • Nemusíte se přihlásit, ale musíte se odhlásit v poměrně krátké lhůtě (opt-out; to je obrovský rozdíl, neboť kdo se neodhlásí, zůstává, což udělá málokdo, neboť přijde o státní příspěvek i příspěvek zaměstnavatele). |
| • Kdo si sám nevybere svůj penzijní fond, tomu ho vybere zaměstnavatel. |
| • Když ho nevybere zaměstnavatel, vybere ho vláda z jednoho ze zvlášť přísně regulovaných a speciálně licencovaných (přednastavené řešení). |
| • Volitelná výška příspěvku zaměstnance (tři až deset procent, přednastavená jsou tři procenta). |
| • Zaměstnavatel přispívá třemi procenty. |
| • Daňová subvence pro nové střádaly, příspěvky pro nízkopříjmové jsou dorovnávány státem, ale jen do určité výše. |
| • Z naspořené částky je možné skládat zálohu na první bydlení. |
Dále čtěte:
Z chudého čínského venkova do předčasného kanadského důchodu. Exulantka radí ostatním, jak na to
Neumřít v práci: kolik milionů je třeba na předčasný důchod?
Chudá penze: Češi mají na důchod naspořeno 60 tisíc. Desetkrát méně než průměr EU
Od výplaty k výplatě, tak žije polovina Čechů. Počítají s pozdějším odchodem do důchodu
Důchod vzroste příští rok o 900 korun. Tisícovka navíc pro starší penzisty ale neprošla
