Mobilní telefony
Koncem loňského roku začali britští podnikatelé instalovat do svých obchodů krabičky vydávající pískot zvaný Mosquito Alarm. Běžný kolemjdoucí zvuk neslyší, vnímají ho totiž převážně jen lidé, kterým ještě nebylo dvacet let. V tom věku totiž přestávají slyšet frekvence mezi 18 a 20 kHz. Účelem komářího alarmu je odehnat od obchodů dospívající výrostky. „Mladíků, kteří postávali u dveřích našeho obchodu, a odháněli tím potenciální zákazníky, výrazně ubylo,“ pochvaluje si například Robert Gough, provozovatel Sparu ve městě Barry.
Britští teenageři se ale s odpudivým bzučením vypořádali po svém. Nahráli si je, zkonvertovali do oblíbeného formátu MP3 a používají ho ve škole jako vyzváněcí melodii, kterou nazvali Teen Buzz. Je jednodušší používat ji místo vibračního vyzvánění. Lze si představit třídu smějící se učiteli, který jako jediný nic neslyší, a navíc je v rozpacích, protože neví, čemu se třída směje. („Mému výkladu? Za mou čtyřicetiletou kariéru nikdy nikoho nepobavil.“)
O školách a mobilech se toho píše hodně. Nedávno jsem se dočetl, že někteří učitelé „dokonce“ povolují studentům nechávat si mobily na lavicích. Hmmm, jako gymnazista mohu prohlásit: Nezažil jsem kantora, který by to zakazoval. Většina studentů si přesto raději nechává telefony v kapsách. Vibrační vyzvánění je na stole velmi hlasité. Ale napsat při hodině zprávu svede každý. Šikovnější si umějí i zatelefonovat, méně šikovní řeknou, že potřebují na záchod.
Fakt je, že někteří studenti pravidelně zapomínají vyzvánění vypnout. Pak je jiní provokativně prozvánějí. Melodie Teen Buzz se zdá být vhodným řešením. Ačkoli pozor: i někteří dospělí ji slyší. Jak starý (mladý) je váš sluch? Otestujte se: http://blog.orgday.org/2006/05/25/teen-buzz/.
