Jak to dělají v eBay

14. 12. 2004

Zakladatel webového serveru chtěl vědět jak nejlépe rozdávat

Poté, co se stal jedním z nejbohatších jedenatřicátníků všech dob, vyklidil zakladatel internetového aukčního serveru eBay Pierre Omidyar pracovní stůl, prodal svůj skromný dům a vydal se s manželkou Pam do rodné Paříže. Změnu si částečně vyžádala potřeba Omidyarových uniknout šílenství narůstající bubliny v Silicon Valley roku 1999, kdy se nemohli vyprostit z kolotoče koktejlových večírků a kdy na ně neustále doráželi nejrůznější inženýři ekonomie snažící se jim vnutit své podnikatelské záměry. Pařížská kapitola však vyrostla i z hlubšího dilematu. Od chvíle zbohatnutí Omidyara bylo očividné, že kvůli penězům se cítí neúměrně nesvůj a dokonce trapně. „Hlavně se postarejte, aby jich nepřibývalo,“ řekl jednou tento náhodný miliardář investičnímu poradci - takový strach měl z břemene svého mnohaciferného jmění.
Pařížané okouzlení Minitelem se příliš nezajímali o internet ani o magnáta, který své peníze vydělal na elektronickém obchodování. Omidyar tak měl dost času a prostoru, aby mohl v klidu popíjet černý čaj v zakouřených kavárnách a uvažovat o svém dalším velkém problému. Co má dělat nesmírně bohatý člověk, který se tak málo zajímá o peníze? Vyřešit první část problému bylo snadné: Omidyarovi už dříve slavnostně slíbili, že prakticky veškeré nabyté bohatství rozdají. Druhá část byla obtížnější: jak vydat miliardy, aby to mělo stejně významný dopad jako činnost serveru eBay.
Dnes Omidyar vyměnil svůj dreadový copánek za krátký, ježatý sestřih. Kraťasy a černé ponožky, k nimž nosil pokroucené vietnamky, se změnily v pečlivě nažehlené kalhoty a boty z jemné kůže. Kozí bradka je pryč. A místo volkswagenu z roku 1996 si pořídil mini cooper. Po dočasném pobytu v Paříži se Omidyarovi rozhodli usadit se se svými dvěma dětmi daleko od Silicon Valley, kde jim vadilo, že učitelé a policisté si nemohou dovolit bydlet v oblastech, kterým slouží. Místo toho si vybrali uzavřenou komunitu u Las Vegas. V červnu se Omidyar – stále na pozici předsedy eBay – objevil na výroční schůzi firmy v bezvadném obleku s košilí a kravatou.

Zcela neznámí lidé.

Omidyarovy úvahy o filantropii vyspěly ještě více než vnější vzhled. Stejně jako jeho vize perfektního tržiště znamenala převrat v obchodování, také jeho názory na filantropii pravděpodobně zcela rozvrátí pravidla tradiční dobročinnosti. Omidyar stojí v čele nového trendu, který začíná smazávat staré hranice definované církví i státem mezi komerčním a neziskovým světem a vytváří strukturální posuny, které by mohly vést ke vzniku nové, hybridní filantropie. V březnu šokoval filantropickou veřejnost oznámením, že namísto investování do čistě neziskových projektů bude jeho síť Omidyar Network zastřešovat jednak nadaci a jednak organizační složku, která bude investovat také do výdělečných firem. Veškeré peníze, jež přinesou podíly ve firmách - vybraných Omidyarem a jeho týmem auditorů z hlediska důrazu, který tyto firmy kladou na otevřený přístup k informacím, na posilování pravomocí prostých lidí a podporu sociálního kapitálu – poplynou zpět do investiční odnože, aby je uplatnila pro ještě dobročinnější účely. „Nevím, proč bychom měli vytvářet umělý rozdíl, který tvrdí, že výdělečné podnikání je jen o tom, jak vydělat peníze, a pouze neziskové aktivity jsou o pomoci lidem,“ říká Omidyar v rozhovoru, který poskytl v knihovně ústředí své sítě, jež sídlí uprostřed obchodů s levným zbožím a starožitnických krámků v kalifornském dělnickém městečku Redwood City.
Omidyarovo rozhodnutí nejvíce ovlivnila inspirace, kterou mu dalo pozorování uživatelů serveru eBay, jak se učí důvěřovat 125 milionům zcela neznámých lidí. Ze zdravotně postižených, kteří žili ze státní podpory, se stali samostatně výděleční podnikatelé a guatemalští vesničané začali prodávat své ručně tkané zboží lidem na Park Avenue. Omidyar k tomu říká: „Musíte se ptát sami sebe, jestli je skutečně pravda, že účelem podnikání může být pouze vydělávat peníze. A je skutečně pravda, že pokud chcete, aby se ve společnosti stalo něco dobrého, musí to být prostřednictvím neziskové organizace?“
To však není jediný radikální krok, který Omidyar podniká. V mnoha směrech je mezi 50 nejštědřejšími dárci v žebříčku časopisu BusinessWeek anomálií. Filantropové, jako jsou Bill Gates, Gordon Moore a Michael Dell, překonali tradiční způsoby dobročinnosti, kdy své peníze darujete nadaci, která je pak za vás rozdělí potřebným. Tito noví superfilantropové namísto toho tentýž důvtip, který jim umožnil vybudovat jejich podnikání, uplatnili i na své filantropické aktivity. Mají dalekosáhlé vize a přitom vše bezprostředně řídí.
Omidyar razí třetí cestu – filantropii, která je fanaticky naruby. Je antivizionářská. Antidirektivní. V určitém smyslu dokonce ani nerozhoduje, jak bude jeho deset miliard dolarů rozdáno – nebo na jaké účely. Chce, abyste to udělali vy. Jak? Pro začátek je zde webová stránka omidyar.net, kde Pierre a Pam nedávno zahájili diskuzi se světem o směru jejich dobročinnosti. Podle jejich názoru lidé, kteří se již angažují na řešení sociálních problémů, vědí mnohem lépe, jak je řešit, než by to kdy mohla vědět elita žijící ve svém vlastním světě.
Kromě toho se nadační složka sítě Omidyar Network, jež stále vydává obrovské sumy peněz, soustředí na granty jednotlivcům, kteří již nyní svými neziskovými aktivitami mění sociální prostředí. Nejdůležitějším nástrojem těchto většinou velmi malých skupin je internet, jenž lidem umožňuje vzít drobné nápady a dát jim celosvětový dosah. Velmi podobně jako Omidyar vytvořil to, čemu fanoušci říkají „první skutečně demokratické tržiště“ – poté, co kromě jiných věcí prodal on-line své porouchané laserové ukazovátko (za čtrnáct dolarů).
Omidyar věří, že odstraněním zprostředkovatele a přesunem rozhodovací pravomoci z expertů na pracovníky v poli dojde k něčemu účinnějšímu a inovativnějšímu – a s mnohem větším dopadem. „Je to revoluce a už je slyšet, jak ledy pukají,“ říká Bill Drayton, zakladatel organizace Ashoka financované Omidyarem, jež pomáhá sociálním podnikatelům. Dennis Whittle, generální ředitel organizace Global Giving, která je dalším příjemcem Omidyarových peněz a jež provozuje tržiště on-line, kde se mohou neziskové projekty navzájem nalézt s dárci finančních prostředků, k tomu dodává: „Na Pierrovi se mi nejvíc líbí, že nedivočí a nesnaží se sám dělat úžasné věci, nýbrž chce umožnit milionům lidí, aby mohli skvělé věci dělat oni.“
Namísto diktování jednoznačných návodů tak Omidyarem financované neziskové organizace útočí na problémy ze všech stran. Vezměte si například příběh s toaletami. Před dvěma lety Whittleova organizace Global Giving vybudovala webový server, jenž z libovolného místa na světě umožňoval komukoli, kdo byl řádně prověřen, publikovat projekty k financování. Jednou takovou skupinou byli učitelé v indickém Coimbatore. Všimli si, že každý rok opouští školu spousta dívek, které právě přišly do puberty. A měli plíživé podezření, proč tomu tak je.

Jedno prosté vylepšení.

Učitelé na server Global Giving umístili malý neuspořádaný projekt – vlastně tak drobný, že to Whittlea, jenž opustil místo hlavního ekonoma Světové banky, aby mohl vybudovat tuto neziskovou organizaci, zpočátku uvedlo do rozpaků. Inzerát projektu zněl: „Nový blok toalet pro školu. Pět tisíc dolarů.“ Během několika týdnů čtyři dárci z různých částí USA, včetně spisovatele z New York City a bankéře z firmy J. P. Morgan, shromáždili potřebné peníze. Za méně než tři měsíce měla škola nový samostatný blok toalet pro dívky; dárci obdrželi od dětí děkovné dopisy a fotografie. Ukázalo se, že učitelé odhadli problém správně: dívky houfně opouštěly školu, protože se cítily trapně, když začaly menstruovat a neměly vlastní toalety. Nyní – po dvou letech – jen díky tomuto drobnému vylepšení jich zůstala na škole celá stovka. Global Giving odhaduje, že během deseti let jich 440 zůstane až do maturity. A konečný účinek tohoto jednoho prostého zlepšení je obrovský vzhledem ke skutečnosti, že díky vzdělání je mnohem pravděpodobnější, že některým z těchto dívek se nakonec podaří vymanit se z chudoby.
Při konvenčním darování, ať už Červenému kříži, organizaci United Way nebo drobným místním charitám, jakmile vypíšete šek, často vůbec netušíte, jaký byl konkrétní dosažený přínos. Na Omidyarově projektech je jedinečné to, že stejně jako v případě eBay je často k dispozici transparentní systém, jenž dárcům umožňuje sledovat, kam jejich peníze jdou a kdo je dostane.
Jako vhodný příklad slouží webový server DonorsChoose, jehož hlavním financovatelem se stal Omidyar tento měsíc. Umožňuje lidem, aby se dali na filantropii za pouhých deset dolarů a přitom mohli krok za krokem sledovat cestu svých peněz. Systém funguje tímto způsobem: kterýkoli učitel na veřejné škole v New York City, v Severní Karolíně, v oblasti zátoky u San Franciska nebo v Chicagu může na server umístit projekt, který potřebuje financování. Loni Cynthia Rosadová – učitelka na prvním stupni 169. základní školy v Brooklynu, kam děti často přicházely bez tužky a papíru – zveřejnila na webovém serveru inzerát s názvem „Je to ověřený fakt?“, který žádal o sadu knih z faktografické oblasti. Děti byly tímto druhem výpravné populárně naučné literatury okouzleny, ale ve třídě neměly ani jednu takovou knihu. Celý projekt stál 244 dolarů včetně dopravy a balného.
To však byl jenom začátek. V průběhu minulého roku dárci z dvanácti států USA, z Kanady a z Austrálie zaplatili celkem 42 projektů, jež z původně nevybavené učebny učitelky Rosadové udělaly třídu, která má tolik pomůcek jako v soukromé škole.
Omidyarovy dotace neziskovým organizacím přinášejí své ovoce i v zahraničí. Za pomoci finančních prostředků, jež jeho nadační složka poskytla nadaci Grameen Foundation USA, má nyní 1152 ugandských žen svůj vlastní podnik, jenž prodává vesničanům volací dobu v bezdrátové telefonní síti. Tyto příjmy jim umožňují vybudovat si domov a posílat své děti do školy. Indické ženy za úplatu vyučují na kurzech v počítačových centrech, přičemž obvykle začnou vydělávat dostatek na živobytí už během pátého měsíce podnikání.
Stejně jako neziskové projekty, do nichž Omidyar investuje, také výdělečné firmy využívají informační technologii k tomu, aby předávaly stále více pravomocí běžným lidem. Investování do výdělečných aktivit je teprve v nejranějších fázích, ale síť již investovala do webového serveru Source Forge, který poskytuje svobodný software typu open source, do výrobce softwaru umožňujícího webovou spolupráci - firmy Socialtext, a do výrobce her Linden Lab, tvůrce virtuálního světa on-line s názvem Second Life (Druhý život). Tady si uživatelé mohou vytvořit virtuální identitu a při hře mohou navazovat sociální vztahy. Někteří dokonce začali na tomto serveru podnikat, a vynáší jim to skutečné zisky.
Omidyarovi nezačínali s tím, že chtějí radikalizovat filantropii. Nejdříve udělali to, co by v jejich situaci udělal každý. Prostudovali si, jak poskytuje dotace Bill Gates. Navštívili světoznámé nadace včetně Packard Foundation. Tam jim ředitelka Susan Packard Orrová řekla: „Nedělejte to, co my. Dělejte něco zcela jiného.“ Tenkrát sotva mohla tušit, s jak novátorskými způsoby dobročinnosti Omidyarovi přijdou.