Lidé, kteří se živili sekuritizací hypoték a měli k nafukování bubliny na trhu nemovitostí nejblíže, museli v dostatečném předstihu vědět, že celý realitní trh jde „do kopru“. Anebo to nevěděli?
Tentokrát bych se rád podělil o jeden apartní kousek ekonomického výzkumu publikovaný minulý měsíc americkým National Bureau of Economic Research. Pod výstižným názvem Wall Street a realitní bublina ji zveřejnili ekonomové Ing-Haw Cheng, Sahil Raina a Wei Xiong.
Dosud se mělo za to, že jednou z hlavních příčin, proč narostla bublina a s ní související derivátový byznys do obludných rozměrů, byly chybně nastavené stimuly jednotlivých hráčů. Pokud víte, že ti, kdo ohýbají pravidla za účelem výdělku, z takového chování skutečně budou mít prospěch, nezbyde v daném segmentu trhu mnoho těch, kteří by si zachovali kritické hodnocení rizik a vysoké standardy. Nikoli jenom proto, že se nakonec pokleslé atmosféře přizpůsobí. Především kvůli tomu, že budou na rostoucím trhu krátkodobě dosahovat horších výsledků než agresivní hráči, kteří si s pravidly nedělají starosti. To, že dlouhodobě je to úplně přesně naopak, mnoho neznamená, pokud se výsledky reportují a odměny vyplácejí za krátká období a ztráty se nestačí projevit.
Pakliže obdobně riziko ztráty nenese ten, který bonitu žadatele posuzoval a hypotéku původně poskytl, ale v důsledku sekuritizace nějaká třetí osoba, můžete počítat s tím, že na kvalitu uchazečů nebude brán velký zřetel. Určitě si ještě vzpomenete na některé nejvypečenější praktiky a finanční produkty. Taktéž vám na mysli vytanou hráči, kteří z letadla dokázali vyskočit včas, ba dokonce šli proti trhu a sázeli na jeho pád. Milovníci konspiračních teorií si zvláště potrpí na scénář, který zobrazuje Wall Street jako smečku vychytralých a bezskrupulózních lumpů jednajících ve spolčení se státní mocí a zkorumpovanými politiky.
Do toho ovšem vtrhla zmíněná výzkumná práce. Na jejím začátku je vcelku logicky znějící hypotéza, a to že insideři, kteří se živili sekuritizací hypoték a měli k nafukování bubliny na trhu nemovitostí nejblíže, museli sami přece v dostatečném předstihu vědět, že celý realitní trh jde „do kopru“. Jestliže tahle hypotéza platí, pak by se superiorní přístup k informacím o budoucím vývoji musel projevit i na praktickém chování na trhu nemovitostí těchto lidí. Určitě by se nepouštěli do nákupu předražené nemovitosti, nebrali by vysoké hypotéky, kdyby věděli, že trh krachne a jejich vlastní realitní investice se octne „under water“, tedy že tržní hodnota klesne pod hodnotu zůstatku jistiny. Nikdy by nemohli mít nadváhu nemovitostí ve vlastním portfoliu a zbavili by se jich včas. S tím se dá souhlasit, že?
Následné vyšetřování potvrdilo, že podobní lidé na Wall Street pracovali. Tuhle hypotézu autoři výzkumné práce testovali tak, že si vybrali ze seznamu účastníků specializované sekuritizační konference z roku 2006 přítomné šéfy investičních domů a z veřejných databází zkoumali jejich soukromé realitní transakce. Insiderskou skupinu následně porovnávali s kontrolními skupinami lidí, kteří rovněž vydělávali v době boomu velké peníze, ale nikoli na realitních trzích.
Velké překvapení však zní: insideři podle výzkumu neměli ze svého postavení žádný informační náskok a oproti kontrolním skupinám neprojevili, pokud jde o realitní investice, žádný „intelektuální předzápal“. Spíše naopak, vydělané velké peníze namnoze utratili za velmi drahé druhé domy, které pak prodávali se ztrátou třeba jen dva roky poté, co si je pořídili. Přitom se ukázalo, že jejich soukromé investice byli tím agresivnější, čím agresivnější byli na trhu jejich zaměstnavatelé. Jako by propadli kolektivní víře, že boom bude trvat věčně…a vrána sedala k vráně. Je to opravdu mimořádně zajímavé zjištění, když se nad tím zamyslíte. Vzhledem k tomu, že velmi měkká monetární politika už znovu začíná tu a tam vytvářet bubliny, to není jen zajímavé, ale potenciálně užitečné.
Čtěte další komentáře Miroslava Zámečníka:
