To, co se děje s Ústavním soudem, je jedním slovem ostudné. Instituce, která dokázala v minulosti přijímat taková odvážná a zásadová rozhodnutí jako v případě regulace nájemného, se od nástupu prezidenta Klause ocitá v čím dál vážnější personální krizi.
Ústavní ostuda
Navrhovat členy Ústavního soudu je jednou z vůbec nejdůležitějších pravomocí hlavy státu. O to větší údiv vzbuzuje, že Klause zjevně situace příliš nevzrušuje. Nechce se totiž věřit, že by opravdu nemohl v Česku najít pět erudovaných právníků s čistým štítem.
Ti nahoře a ti dole
Informace o výši třináctých a čtrnáctých platů ústavních činitelů rozhodně oslabila pozici vlády. Nesrovnalost mezi tím, kolik mají dostat ti nahoře a kolik je ve státní kase pro řadové státní zaměstnance, měla vláda vyřešit dřív, než se odboráři rozhodli vyjít do ulic. Ono i racionální rozpočtové škrty se obtížně vysvětlují, pokud papaláši sami sobě nadělují zcela iracionální finanční výhody. Na druhé straně - být úředník je sice horší než být ministr, ale lepší než být podnikatel.
**Televize nic nedostane
Na první pohled to vypadá, že veřejnoprávní média po velkém otálení dostanou peníze, které jim z koncesionářských poplatků ukrojila inflace. Může to ale dopadnout úplně jinak. Chybná formulace, podle níž mají platit i ti, kteří nevlastní televizor (ČT to nijak nepomůže, jde o dvě a půl procenta domácností, většinou tak chudých, že jsou beztak od placení osvobozeny) bude s velkou pravděpodobností důvodem, proč prezident zákon vrátí Sněmovně. A 101 hlasů na jeho přehlasování bude vláda hledat těžko.
