Třebíč minulý týden dostala lekci z toho, jak nedělat slavnostní odhalení pomníků našich druhoválečných hrdinů.
Ta fotka působila jako špatný vtip. Na stěně visící čerstvě odhalená pamětní deska Bedřicha Kružíka, který v roce 1940 odešel do Velké Británie, aby jako navigátor pomohl porazit Hitlerovské Německo, a pod ním několik mužů v uniformách wehrmachtu.
I když po několika hodinách třebíčská radnice fotku ze svého webu smazala – během minulého čtvrtku se jí prý ozvalo několik lidí, kterým se obrázky s muži oblečenými do starých německých mundůrů nelíbily – opět se ukázalo, jak podivně se dnes zachází s poctami. A že česká armáda by si mohla nejdřív zjistit, na jakou akci vlastně vysílá své jednotky, případně pomoct s organizací.
Už dlouhý seznam těch, kdo odhalení Kružíkovy desky pořádali, trochu udivuje. Třebíčský web doslovně jmenuje: „Slavnostní akci, včetně přeletu vrtulníku, uspořádal spolek Ekobioenergo, společně s Ekotechnickým centrem Alternátor Třebíč, 22. základnou vrtulníkového letectva Náměšť nad Oslavou, Muzeem Vysočiny Třebíč, městem Třebíč, Krajem Vysočina, Krajským vojenským velitelstvím Jihlava, KVH Diverzanti z Brandenburgu a Dětským pěveckým sborem Resonance.“
V prostorách někdejší Baťovy továrny v třebíčské části Borovina byla odhalena pamětní deska, která připomíná místního rodáka Bedřicha Kružíka.
Pro vystoupení skupiny KVH Diverzanti z Brandenurgu, které prý během samotné akce nevzbudilo žádné pozdvižení, měli pořadatelé jednoduché vysvětlení. Muži v uniformách wehrmachtu prostě jen ukázali, jak se na přelomu 30. a 40. let zavíraly československé továrny a jak to tehdy mohlo vypadat v podniku Baťa, kde pracoval i Bedřich Kružík. Když scénku dohráli, udělali si hromadnou fotku pod deskou jako řada ostatních.
Je mi úplně jasné, jak se celá akce rodila. Organizátoři si zřejmě řekli, že nechtějí jen statické odhalení desky, kde tak maximálně zahraje česká hymna z reproduktorů, zazní několik proslovů, strhne se plachta a půjde se na chlebíčky. A tak někoho napadlo, že by se mohla sehrát scénka. Nic z druhoválečných bojů, to by bylo moc náročné a drahé, tak co třeba jen krátká epizoda, která vysvětlí, proč Kružík vlastně do Británie odešel.
Přečtěte si:
Německo posílá zahraničním esesákům důchod a proplácí lázně. Židovská rada je v šoku
Bývalý esesman odkázal miliony spřáteleným skotským penzistům
Tomu by se dalo rozumět. Tedy v tom případě, že muži hrající si na německé vojáky z druhé světové války by po skončení scénky zmizeli nebo si alespoň nepořizovali oficiální fotky s Bedřichem Kružíkem v pozadí. Minimálně to bylo dost nevkusné.
Celé to ale mělo proběhnout úplně jinak. Spíš než podivné scénky s wehrmachtem měli pořadatelé v Třebíči-Borovině sehrát vykonstruovaný proces, v rámci nějž byl Kružík v roce 1953 poslán do jáchymovských uranových lágrů, aby byl propuštěn až po amnestii v roce 1960. Anebo obrazy z toho, jak s podlomeným zdravím a zničenou psychikou v Třebíči dožíval, než v roce 1971 zemřel.
Tohle by o jeho životě řeklo mnohem víc než pár chlapů převlékajících se ve volném čase do starých uniforem.
Čtěte další texty Ondřeje Stratilíka
